Návrh zákona demokratů o sankcích vůči Rusku může vést k diplomatické katastrofě

27. 1. 2022

čas čtení 6 minut

Ruská invaze na Ukrajinu hrozí katastrofální vojenskou eskalací mezi dvěma jadernými mocnostmi. Je nezbytné se tomuto katastrofickému scénáři pokud možno vyhnout prostřednictvím diplomacie. Zastánci tvrdé linie ve Washingtonu se však snaží omezit flexibilitu pro vyjednané řešení nebo účinné zvládání krize na Ukrajině. Některé z těchto snah jsou rétorické a vedou se v tisku, jako například bouře kritiky washingtonských insiderů, která se strhla poté, co prezident Biden rozumně poznamenal, že reakce USA by měla být úměrná ruským provokacím, píše Stanley Mackey, který pracuje pro Quincy Institute for Responsible Statecraft.

Snaha zúžit prostor pro diplomacii se však objevuje i v legislativě Kongresu. Návrh zákona, který v Senátu předložil předseda zahraničního výboru demokratický senátor Bob Menendez, a ve Sněmovně reprezentantů demokratický předseda zahraničního výboru Gregory Meeks, by Bidenovu administrativu tlačil ještě hlouběji do konfrontační pozice. Návrh zákona začíná prohlášením, že administrativa by neměla "ustupovat požadavkům Ruské federace ohledně členství nebo rozšiřování NATO". Doslovně vzato by to znamenalo, že vyjednavači by se zbavili možnosti jednat o základních požadavcích Moskvy, včetně zákazu budoucího členství Ukrajiny v NATO.

Jen málokterý seriózní komentátor zpochybňuje, že existuje celá řada praktických důvodů, proč je nepravděpodobné, že by Ukrajina v dohledné době vstoupila do NATO, pokud vůbec někdy. Za prvé, zdaleka nesplňuje standardy pro členství. Za druhé, členství v NATO vyžaduje závazek všech členů vůči vojenské alianci. Vzhledem ke konfliktu s Ruskem je také obtížné si představit, že by členové aliance tento závazek přijali - ani samotné Spojené státy neprojevily ochotu angažovat se vojensky na Ukrajině. Snaha eliminovat flexibilitu - pokud jde o ukrajinské členství v NATO - tak odřezává cesty ke kompromisu, který by kromě symbolických obětí mohl zabránit válce.

Toto předběžné prohlášení je "kongresovým zjištěním", které nemá právní sílu a které by administrativa mohla technicky ignorovat, ačkoli hlasování o jeho potvrzení by mohlo výrazně zúžit politický prostor pro vyjednávání. Jiné oblasti návrhu zákona jsou však právně závazné. Nejpozoruhodnější je hlava 3, která stanoví hospodářské sankce, jež mají být uvaleny na Rusko, a spouštěcí mechanismy těchto sankcí. Sankce jsou zaměřeny na ruské banky, státní podniky, státní dluh, energetické firmy a plynovod Nordstream, jakož i na mnoho jednotlivých členů vlády a armády. Vzhledem k velikosti a hospodářskému významu Ruska se jedná o nejrozsáhlejší hospodářské sankce, které se USA pokusily zavést od doby, kdy se po skončení studené války formovala globální ekonomika.

Návrh zákona vyžaduje, aby byl celý soubor sankcí spuštěn, pokud administrativa zjistí, že "Rusko je zapojeno do... významné eskalace nepřátelských akcí nebo nepřátelského jednání na Ukrajině nebo proti Ukrajině" a "taková eskalace má za cíl nebo následek podkopání, svržení nebo demontáž ukrajinské vlády... nebo narušení svrchovanosti nebo územní celistvosti Ukrajiny".

Celá škála sankcí by tedy mohla být spuštěna akcemi, které zdaleka nepředstavují ruskou invazi nebo okupaci, pokud by se zdálo, že tyto akce "podkopávají" vládu Ukrajiny nebo jakýmkoli způsobem zasahují do její svrchovanosti: kybernetický útok nebo třeba i propagandistické vysílání.

Jakmile jsou tyto sankce jednou spuštěny, je podle návrhu zákona velmi obtížné je zrušit. Pro ukončení sankcí právní předpis vyžaduje, aby Rusko uzavřelo formální dohodu s ukrajinskou vládou. Ukrajina by tak fakticky získala plné právo veta nad tím, zda mohou být sankce po jejich uvalení zrušeny. Tím, že by Ukrajina měla právo veta, by se značně snížila schopnost USA kalibrovat sankce v reakci na ruské kroky. Rusko by tak po jejich spuštění mohlo mít jen malou motivaci zdržet se další eskalace.

Některá opatření zaměřená na jednotlivé Rusy by mohla být rovněž kontraproduktivní. Sankce se vztahují na širokou škálu ruských vládních činitelů a vojenských velitelů, konfiskují jejich majetek a snaží se z nich učinit personu non grata ve světovém finančním systému. Přitom právě tito úředníci budou osobami, které stojí za jednacím stolem nebo míří na potenciální bojiště. Zaměření na tyto osoby neusnadní diplomatické řešení ani řízení eskalace, pokud k ní dojde.

Obavy vzbuzují i další body návrhu zákona. Kromě 200 milionů dolarů nové pomoci, která byla zaslána v průběhu minulého měsíce, by legislativa poskytla Ukrajině zahraniční vojenskou pomoc ve výši nejméně 500 milionů dolarů. Ukrajina se tak stává třetím nejvýznamnějším příjemcem americké vojenské pomoci na světě, hned po Izraeli a Egyptu. Ačkoli by tato pomoc Ukrajině zdaleka nestačila na samostatný boj s Ruskem, mohla by zahrnovat vyslání amerických vojenských poradců, což by zvýšilo nebezpečí, že USA budou do konfliktu zataženy.

Cíl legislativy, který spočívá v odporu proti ruské agresi na Ukrajině, je záslužný. Z tohoto právního předpisu však není cítit snaha o dosažení dohody založené na kompromisu s ruskými zájmy. Namísto toho je zde všudypřítomný předpoklad, že USA mohou Rusku jednoduše vnutit svou vůli, a to navzdory skutečnosti, že legislativa nepředpokládá masivní nasazení amerických vojsk, které by k tomu bylo nezbytné. Zdá se, že návrh zákona spíše než aby položil základy pro diplomatické řešení, má za cíl radikálně zúžit prostor pro diplomacii. Efektivní diplomacie vyžaduje hledání kompromisů, které zachrání tvář jedné ze stran, aby nedošlo k jejímu ponížení. Návrh zákona naopak vyvolává pocit, že mnozí členové Kongresu chtějí Rusku způsobit ponižující a otevřenou porážku. Bez ochoty vést největší válku od druhé světové války to není reálné.

V letošním roce si připomínáme 40. výročí kubánské krize, kdy došlo k americko-ruskému střetu, který hrozil globální jadernou válkou. Mezi poučeními z této krize je především důležitost flexibility pro dosažení mírového řešení konfliktu velmocí. Nyní víme, že ústupek prezidenta Kennedyho při stahování amerických raket z Turecka, ústupek tak kontroverzní, že byl po desetiletí utajován, byl pro dosažení mírového řešení krize klíčový.

 

Celý text v angličtině ZDE

 

 

1
Vytisknout
3308

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2022