Odepisovat (pro)ruské dezinformace by bylo velmi předčasné

29. 4. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Článek Anguse Roxburgha v Guardianu opět naléhavě připomíná, že s proruskými dezinformacemi ještě ani zdaleka nejsme hotovi. A také představuje ukázku toho, jak dnes takové dezinformace nutně musejí vypadat v "exportním provedení", aby mediální konzumenty na Západě příliš okatým straněním Moskvě hned na první pohled nepohoršovaly. 

Proč jsou takové texty problémem? Potíže nalezneme hned na dvou úrovních - a jejich kombinace představuje smrtící koktejl.


Kdyby Britské listy publikovaly můj komentář dejme tomu k ochraně klimatu a přitom v autorském profilu scházela informace, že jsem před 15 lety pracoval jako tiskový mluvčí české pobočky Greenpeace, velmi rychle by někdo redakci celou záležitost "hodil na hlavu".

O Angusu Roxburghovi se sice v Guardianu dočteme, že je "bývalým konzultantem Kremlu". Přesnější by ovšem bylo napsat, že v letech 2006-2009 pracoval pro bruselskou PR firmu GPlus, která Kremlu pomáhala vytvářet o něm příznivý obrázek na Západě.

Jinými slovy, Roxburgh je nikoliv snad expertem, který Moskvě pomáhal dejme tomu s ekonomikou či v boji s korupcí, ale člověkem, jenž neshledával nic podivného na tom prodávat na Západě autokratickou a imperialistickou politiku ruského režimu jako "normální zboží". (Samozřejmě on sám by jistě řekl, že to myslel dobře a tři roky Putinovi radil samé skvělé věci, které ale Kreml bohužel neudělal.) 

Jako bychom teď měli na jedné straně osoby, které se podporou autoritářů jednoznačně zdiskreditovaly - např. bývalý předseda britských labouristů Corbyn, nebo v jiném kontextu dodnes vlivný Blair, jenž se bezostyšně nechal najmout coby píárista kazašským exdiktátorem Nazarbajevem - a na druhé lidi jako Roxburgh, jejichž osobní integritu propagátorů autoritářského režimu jsme se z jakéhosi důvodu rozhodli "prostě neřešit" a dopřát jim "nezávislé" slovo.

Druhá rovina ovšem není o nic méně toxická. Na úrovni jednotlivých argumentů použitých v Roxburghově komentáři jednoznačně vidíme, že považuje Ukrajinu a Ukrajince za pouhý objekt aktivit prováděných jinými, v žádném případě za samostatný subjekt mezinárodního práva. 

A zatímco západní experti ve velké většině očekávají, že Ukrajina ruské okupanty nakonec porazí, zatímco západní politici teď označují za minimální přijatelný výsledek války "návrat k dělícím liniím před 24. únorem", kremelský (ex)píárista se snaží vytvořit dojem, jako by boj Ukrajinců byl předem ztracen (jak to ví, jestliže sám vůbec nerozumí vojenství?) a existovala jakási abstraktní možnost s Kremlem "uzavřít mír" (ačkoliv spolehlivě víme, že ve skutečnosti Putin o jakýkoliv mírový proces naprosto nejeví zájem).

Podobnou tendenci jako v Guardianu sledujeme i v českém mediálním prostoru. Na jednu stranu byly vypnuty nejhorší proruské dezinformační weby; na druhé např. CNN Prima ze smetiště dějin exhumuje mluvící hlavy typu Vlastimila Tlustého, aby ve vysílání vykládaly nesmysly k nerozeznání podobné Roxburghovým.

Podle průzkumů společnosti Semantic Visions během pandemie údajně až každý druhý Čech podléhal covidovým dezinformacím. V současnosti pak zhruba třetina je tím či oním způsobem zasažena dezinformacemi o Ukrajině - a to přesto, že stát výrazně navýšil své úsilí v boji s dezinformační mašinérií.

Ukrajinci sami nakonec rozhodnou, co mají dělat. Pokud jsou odhodláni vyhnat okupanty ze všech území obsazených po 24. únoru, Západ je v tom musí ze všech sil podpořit. Pokud by dospěli k názoru, že se otvírá prostor pro vážně míněná jednání s Kremlem, Západ musí pomoci taková jednání zorganizovat.

Co ale Kyjev potřebuje ze všeho nejméně jsou knížecí rady lidí jako Roxburgh, Lieven, Klaus nebo Tlustý, kteří jej v naprostém souladu s kremelskou propagandou označují jen za jakousi nesvéprávnou loutku Západu - a v zájmu Moskvy nabádají k poraženectví a zastavení veškerého odporu proti expanzi ruského imperialismu.

Lidé, jimž by skutečně ležel na srdci osud Ukrajiny, by v ní zároveň nikdy nemohli vidět jakýsi pasivní, trpný článek procesu, v němž se rozhoduje o jejím bytí či nebytí. 

Tak, jak to dělají vědomí či nevědomí šiřitelé kremelské propagandy. 

Ti, kdo předepisují Ukrajině úžasné vyhlídky ruského satelitu, jak je kdysi lapidárně shrnul Karel Kryl.

"Do cizích věcí nevměšujeme se - a ještě méně, vlastně, do těch vlastních."

1
Vytisknout
11777

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2022