Babišova druhá vláda jako měkké porno českého fašismu

21. 11. 2025 / Albín Sybera

čas čtení 4 minuty
30755
Babiš, či jiný příští premiér ANO, může být jenom garantem toho, že se český veřejný prostor posune více do neliberální sféry

Roky trvající přešlapování českých liberálů na obranných pozicích, které vnímají jako pomyslné hranice liberální demokracie dovedlo domácí politiku do situace, kdy se v zemi může normalizovat vláda opírající se o většinu se stranami, které tu vysněnou liberální demokracii zesměšňují.

Zatímco v onom minimalistickém duchu vybízí okolí prezidenta Pavla po klidu, a upozorňuje, že přeci Babišova rodící se vláda nebude ČR vyvádět z NATO ani EU, tak se český veřejný prostor již začal posouvat do neliberální sféry.


Postavy jako Filip Turek, či Petr Macinka již rozjely proces, který český divák může relativně z první ruky sledovat v sousedním Slovensku, kde Martina Šimkovičová, Rudolf Huliak, Tomáš Taraba, Peter Kotlár anebo L’uboš Blaha domestikovali bizarní svět konspirací, lží a propagandy přímo uprostřed veřejné sféry a politického dění.

Ostatně podobně, či ještě důkladněji se to už před lety povedlo vládnoucí garnituře v Rusku, a podobných „úspěchu“ rychle dosahuje také Maga republikánská sekta Donalda Trumpa v USA.

Jistě, zapřísáhli zastánci znovuvzkříšené národovecké představy, že „Česko leží na západ od Slovenska“ začnou poukazovat na několik procentních bodů rozdílů mezi Čechy a Slováky v odolnosti vůči dezinformacím apod. Jak mi jednou během rozhovoru před dvěma lety řekl slovenský analytik věnující se digitální propagandě, tak kdyby se Češi a Slováci plavili na dvou různých lodích, které obě dostaly fatální trhliny, tak Češi jsou v takové situaci schopni soustředit pozornost na skutečnost, že slovenská loď se potápí rychleji.

Kdo si chce nechat úsudek paralyzovat žabomyší diskusí o tom, jestli do Sněmovny přivedly strany SPD a Motoristé stále ještě méně bizarních postav z krajně pravicových končin českých luhů a hájů, než se povedlo stranám SNS a Smeru dopravit od Národního shromáždění v Bratislavě, tak může podobně nekonečnou debatou trávit celé večery.

Mnohem podstatnější závěr je, že se v příštím kabinetu do českých médií budou vyjadřovat ministři, kterým jejich podporovatelé tleskají za slova o „hajlování do ksichtu,“ či „krvácení zelené krve.“ O latentním či otevřeném rasismu SPD ani nemluvě. Ten se ostatně mainstreamem stal už díky vybičované anti-uprchlické rétorice, kterou se kromě Babiše naučil ovládat i Petr Fiala, stejně jako jejich absurdní závody v tom, kdo dokáže více spílat zelené politice, a více ukazovat, jak jsou české politické strany servilní vůči fosilnímu a jadernému průmyslu.

Ať už si Babiš Filipa Turka do Strakovy akademie přivede, anebo ne, či zda ještě příští vláda dozná podstatnější změn, tak je zřejmé, že se česká veřejná diskuse během příštího parlamentního období bude posouvat do neliberální sféry, jak ve své práci The Illiberal Public Sphere pojmenovali jev, který za poslední roky sledujeme v zemích střední Evropy (a nejenom tam) výzkumníci Sabina Mihelj a Václav Štětka.

V ni si také autoři všímají, že čím více neliberální se veřejná sféra stane, tím obtížnější je docílit návratu k liberálnějším formám veřejného diskursu, obzvláště pokud se neliberální sféra posune do rozvinuté hegemonní fáze.

Že se tedy noví poslanci jako Jindřich Rajchl dostali obratem do popředí mediálního zájmu pro vystoupení v domácím pornu může ve výsledku být mnohem méně škodlivé, než zdomácnění krajně pravicového vyjadřování v podání Filipa Turka a dalších, po kterém se česká politika může propadnout do mnohem radikálnějších obscénností.

I proto je důležité, když se o nastupující fašizaci veřejného diskurzu začne obratem jako o takové hovořit, a ne se neustále soustředit na to, že situace ještě pořád může být horší (to možná bude v každém případě).

0
Vytisknout
100

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2025