Kdo je zodpovědný za úmrtí dětí na hranicích EU?

29. 9. 2022

čas čtení 7 minut
10. srpna se svět dozvěděl o tragické smrti pětileté Marie na řecko-turecké hranici. Malá syrská holčička byla součástí skupiny 39 uprchlíků, kteří přešli z Turecka do Řecka, aby zde hledali azyl. Místo toho byli řeckými a tureckými úřady zatlačeni zpět na neobyvatelný ostrůvek uprostřed řeky Evros, která protéká podél hranice.

Maria zemřela po bodnutí škorpiónem dva dny poté, co tam skupina uvízla, píše Karolína Augustová na webu Al Džazíry.

Přestože aktivisté kontaktovali řeckou policii, Frontex a UNHCR v Řecku, aby skupinu zachránili, jejich výzvy byly prezentovány jako "falešné zprávy" a ignorovány. Další - devítiletá dívka - byla rovněž pobodána škorpiónem a ocitla se v kritickém stavu.

O několik týdnů později zemřela čtyřletá dívka na lodi s uprchlíky, která se snažila dostat do Itálie, ale porouchala se a plula směrem k Maltě. Navzdory varování o plavidle v nouzi evropské orgány šest dní nereagovaly.

 

Nejedná se pouze o ojedinělé případy úmrtí dětských uprchlíků na evropské hranici, kteří prchají před válkou, autoritářstvím, přírodními katastrofami souvisejícími se změnou klimatu, chudobou nebo kombinací těchto faktorů. V roce 2015 svět šokovaly fotografie tříletého syrského chlapce Alana Kurdiho, který se utopil ve Středozemním moři poté. V roce 2017 mezinárodní média informovala o příběhu šestileté afghánské dívky Madiny Husein, kterou srazil vlak poté, co ji a její rodinu chorvatské úřady zatlačily zpět do Srbska.

Vedle těchto několika veřejně známých případů projekt pohřešovaných migrantů, který zahájila Mezinárodní organizace pro migraci, uvádí, že v letech 2014 až 2022 zemřelo nebo se ztratilo během cesty do Evropy více než 1 000 dětí. Tyto děti zemřely nebo se ztratily na evropských hranicích - táhnoucích se od Lamanšského průlivu po Balkán a Středozemní moře - a na hranicích klíčových partnerů Evropy při kontrole migrace - Turecka a Libye. Děti, které cestu do zemí Evropské unie přežijí, se při překračování hranic často zraní nebo utrpí trauma.

Při výzkumu násilí na hranicích jsem se setkala s mnoha rodinami, které viděly, jak jejich děti byly zraněny nebo zemřely. Jejich příběhy jsou podobné Mariinu. Všechny se odehrály na hranicích, kde je běžné nezákonné šikanování ze strany místních úřadů a agentury Frontex, což lidem upírá právo požádat o azyl.

Téměř 2 000 km východně od místa, kde Maria zemřela, leží hranice mezi Íránem a Tureckem, kterou se snaží překročit uprchlíci z Afghánistánu, Pákistánu, Bangladéše a Íránu na své cestě do Evropy. Tuto nebezpečnou trasu volí i žadatelé o azyl ze sousedních zemí Turecka, Iráku a Sýrie, protože syrsko-turecké a irácko-turecké hranice jsou stále obtížněji průchodné.

EU poskytla Turecku 110 milionů eur (110 milionů dolarů) na výstavbu betonové zdi a instalaci dalšího sledovacího zařízení na íránsko-turecké hranici, aby zabránila pohybu směrem ke svým hranicím. Současně se hlavní formou odrazování migrantů staly akce tureckých pohraničních orgánů.

Během svého výzkumu na této hranici v roce 2021 jsem se setkala s několika lidmi, kteří uvedli, že je turecké bezpečnostní složky zatlačily zpět na íránské území. Čtyři muži z Afghánistánu mi vyprávěli, že poté zabloudili v hornaté oblasti poblíž hranice; při procházení drsným terénem narazili na mrtvou afghánskou rodinu, včetně asi ročního dítěte.

V dalších případech byli uprchlíci, včetně dětí, zraněni nebo zemřeli při převozu pašeráky přes turecké území. "Byl jsem tady, když se ve Vanském jezeře utopilo 70 lidí, včetně šestiměsíčního dítěte z Afghánistánu," řekl mi afghánský uprchlík, kterého jsem potkala v tureckém městě Van. "Všichni jsme plakali a pohřbili jsme to malé tělíčko na místním hřbitově." Slyšel jsem také příběhy dětí, které zemřely, když policie zahájila palbu na vozidla, v nichž cestovaly.

Asi 1300 kilometrů severovýchodně od řeky Evros, kde Maria zemřela, leží chorvatsko-bosenská hranice. V letech 2018 a 2019 jsem tam působila jako dobrovolník v rámci sítě monitorující násilí na hranicích. Mezi stovkami lidí, které jsem potkala, byla i íránská rodina, v níž byla i tříletá holčička. Její otec jí vyhrnul tričko, aby ukázal pohmožděná záda, a řekl: "Během odsunu z Chorvatska do Bosny na nás chorvatská policie neustále křičela, abychom rychle přešli řeku. Držel jsem v náručí dceru a oni mě pořád bili, když jsem ji držel. Uklouzla jsem a upadla a moje dítě si poranilo záda."

Úmrtí a zranění dětí uprchlíků jsou státními úředníky běžně označována za nehody, k nimž dochází v důsledku překračování těžkého terénu, útoků divokých zvířat nebo kvůli převaděčům. Státní orgány také s oblibou obviňují a stíhají rodiče za smrt jejich dětí - tuto praxi podporují i představitelé mezinárodních humanitárních agentur.

Děti se do těchto nebezpečných situací dostávají kvůli migrační politice EU a hraničním kontrolám, jejichž cílem je snížit příchod uprchlíků do Unie. Rodiny s malými dětmi by se nemusely vydávat na riskantní cesty samy nebo s převaděči, kdyby jim nebyl odepřen legální a bezpečný přechod hranic a okamžitý přístup k azylovému řízení. Děti by neuvízly na ostrovech a v horách nebo neutonuly v řekách či mořích, kdyby je orgány států EU a jejich partneři ze zemí mimo EU nezatlačovali zpět nebo neodmítali záchranné mise.

Jinými slovy, děti umírají na hranicích kvůli násilným politickým agendám, včetně sledování a zatlačování, které jsou záměrně implementovány, aby jim zabránily v uplatnění práva na azyl.

To znamená, že úmrtí dětí nejsou nehodami, ale důsledkem strategií EU, jejichž cílem je zabránit uprchlíkům ve výkonu jejich práv přiznaných mezinárodním právem. Uzavřený hraniční přechod je zároveň základem rasového násilí, neboť hraniční zdi a odsuny jsou zaměřeny především na nebělošské skupiny uprchlíků, kteří utíkají z bývalých evropských kolonií.

Humanitární koridory, které EU na začátku tohoto roku otevřela pro ukrajinské uprchlíky - kteří jsou považováni za bílé a evropské, a tudíž "žádoucí" - ukazují, že je možné, aby dětští (i dospělí) uprchlíci překračovali hranice bezpečným a legálním způsobem, aby mohli požádat o azyl v EU.

Děti jsou bezpochyby nejzranitelnější skupinou uprchlíků. Každému dítěti uprchlíka, bez ohledu na jeho rasu, víru nebo sociální zázemí, by mělo být umožněno bezpečně překročit hranice, aby se dostalo do bezpečí. Evropští úředníci by měli upustit od násilné politiky uzavřených hranic a ve spolupráci se svými klíčovými partnery vytvořit bezpečné a legální cesty.

 

Celý článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2986

Diskuse

Obsah vydání | 4. 10. 2022