Zvláštní smutek vítězů
3. 2. 2023 / Petr Haraším
čas čtení
9 minut
U nás v Lípově je
to stále stejné. Jako malá děcka si hrajeme s pískem a
lopatkou. Jednou má nezbeda lopatku v pravé ruce a mydlí po mydlářském způsobu ty s kyblíkem v levé ruce, pak se
přestrojíme, role obměníme a lopatka v levé ruce tluče kyblík
po pravici. Mezitím načas zaskočí někdo s obuškem, vyplatí to
na levici i po pravici a pak znova pravice, levice, lopatka, kyblík,
obušek a pochodem vpřed, poklusem zpět.
Opravdový funkční
sociální stát a pozitivní demokracie fungujících nezávislých
institucí nám neustále uniká jako sypký písek mezi naducanými
ocumlanými prstíky věčně vysmátých politiků.
I přes tsunami a
smršť zákonů, pravidel a nařízení z civilizovaného Západu a
společného projektu zvaného EU umíme směle kličkovat před
nutným státním i společenským pokrokem. Kličkujeme až tak, že
stojíme na roztřesených špičkách po ctěný nosík v bahně
české výlučnosti.
Potřebná změna nenastane, dokud si občané
plně neuvědomí, kdo, jak a proč a jaké nemorální zákony vydal
a kdo dnes i včera reálně řídí stát. Není to totiž jen
ostudný Babiš či hradní duo Mynář, Nejedlý, Blažek, ti si jen
komunisticky přilepšovali z pracně vydělaného státního.
My na prvním místě zavile jedeme podél kulaté klikaté čáry zákonů
narýsovaných pravicovou neoliberální postkomunistickou doktrínou,
jež tato podivná „terata“ nám 30 let pro nás tvoří.
Teď po zahnání
Babiše do osidel podivného koblihového Hnutí a po odvezení
Zemana na nevábnou skládku zapomenutých zbytečných maňásků se
rozjasní pošmourný stav státu a společnosti.
Záhy se ve vládě
činů a skutků už nebudou moci schovávat za ony úlisné
uslintané ikony neúspěchu vlády politické změny.
Dávám tomu
měsíc, dva až tři, než se v rákosí začne ozývat podivné
kmotří praskání, pravicové lupání a neoliberální skřehotání.
Možná ještě naposledy trapné ekonomické křídlo zkusí
obligatorně snížit daně, ale to už na našem propadu
v žebříčcích korupce a ekonomiky nic nespraví.
Poslední dobou jsem
naposlouchal poměrně hodně knih, které popisují propojení
politiky, byznysu, státních zástupců, policistů i soudců a
zločinu v Čechách. Četl jsem o Zemanovi (Mynáři a Nejedlém),
Klausovi (sbor aktérů prófovy prokorupční amnestie) a jejich
podivném synkovi Babišovi.
Četl jsem o pravých nefalšovaných
českých kmotrech, kterým by záviděla leckterá „čučkařská“
mafie světa. Kupodivu a bohužel četl jsem také o celé řádce
aktuálních politiků, kteří jsou stále se stejným úsměvem u
neveřejného dělení veřejných mincí.
Už je lípe?
Po výhře vhodného
kandidáta správné strany už, už blízko je ona vysněná
demokracie a západní civilizace na obzoru. Jinak řečeno, smíme
dál páchat neoliberální zlo plnými hrstmi, neb demokracii a
civilizaci hájí v hradním háji náš nikdy kandidát generál
Pavel.
Žel nic takového jako kvalitní demokracie a západně-lidská
společnost nám z potu a krve chudiny nevzejde, dokud se
nezbavíme alespoň exekutorské mafie cpoucí si břich z exekucí
dětí.
Dokud nepotřeme dotační mafie, které umí vyloudit
miliardový krejcar i na inovaci kamenného sekeromlatu.
Dokud
nezrušíme zákony pro sociální podporu nemnoha oligarchických
rodin a dokud nenaučíme české daně tancovat dle západních
norem.
Demokracie pro desetinu občanů a jejich rodiny v exekuční
vládní špíně je nereálná a nic neznamenající.
A to další
zástupy dlužníků tvoří špalír před vraty podivné vlády
dobrých mravů a cen, protože prostě chtěli mít (ty krysy)
trochu tepla, sem tam vodu, v lednici alespoň separát (ti
sázkaři dvanáctinásobku), jedno lahvové (ti dezoláti), balíček
pochmurného tabáku, či hrstku zeleného býlí.
Naději už
nemají, naději z nich vytřískal styl české třicetileté
politiky. Tu naději jim nikdo už nedokáže navrátit.
Rozsáhlé
rychle získané bezdomovectví v rámci stále navyšovaných
cen za vše potřebné a nutné rovněž nepřispěje k vnímání
demokracie a civilizovanému standardu lidství.
Nechci být za
zvěstovatele špatných zpráv, ale výhrou Petra Pavla se národ
nesjednotí. To by bylo moc jednoduché, moc levné a takové hodně
magické. Stále je a bude náš stát rozdělen na velkou většinu
chudých a odstrčených a na ty druhé.
Politická kultura se
nespraví tím, že prezidentem bude Pavel, politická kultura se
spraví, až odejdou političtí šíbři starších ročníků
počínaje Kalouskem, přes Fialu s Babišem ke Stanjurovi
s Jurečkou, Blažkovi s Bendou a Zajíčkem.
Pokud bude své
konzervativní provýchodní slinty prskat Vondra a Zahradil,
politická kultura se nikdy nespraví. Pokud bude na jihu bačovat
dlouhý a hluboký Kuba. Pokud se bude Benda radovat nad zhoubnou
milostí pro kantýnskou Nečasovou, tak smůla. Pokud proti
oligarchickému státu nebude celá politická garnitura a celá
občanská společnost i s novým prezidentem, tak nic.
Pan Pavel sice
porazil temné síly v pozadí, leč Babiš s Okamurou se
rozhodně nikam nechystají. Jsou zde stále, zůstali v popředí
a těší se na opoziční rachotu plnou skřípotu zubů, holí a
protéz. Publikum na to mají a bude čím dál větší, protože
vláda se jen uboze choulí v koutě neřešené inflace a
recese. Takto vysedět krizi zkoušel naposledy premiér Nagy. Nic
kloudného z toho sezení na vejcích nevzešlo, jen jakýsi
čapí záprtek.
Po tragické
„holovládě“ dotačního loudila znovu národ uvěřil na
křišťálově vyblýskanou stranu obstarožních kmotrů a
kmotřenců. Předvolební sliby slibovaly, slibovaly až se prolhaly
k neslavnému poklesu reálných mezd z již tak hodně
prachmizerného základu.
Slibovali (fialoví) prosperitu a
bohatství, ovšem musíme to prý vzít delší zkratkou přes bídné
údolí dlouhodobé chudoby, pak skrze nezbytnou bídu šťastně
nemajetných domácností, nových nadějných exekucí a rekordního
bezdomovectví jakožto sociálního bonusu vlády, která nikoho
nenechá padnout.
Stát a vládu plně
ovládla malá skupina neoliberálních pravicových „houbou
zmutovaných dezolátů“, kteří pro jistotu nekonečného zisku
neváhají okrást posledního z nás. Zvolili jsme si naivně
znovu nereformovatelnou stranu fanatických neoliberálů zahalenou
do fialového hávu. S malou miskou připáleného popkornu a
s brčkem v „výborné „kole verze „Východní odpad“
sledujeme na plátně příběh smutného šílenství.
Po výhře
Petra Pavla se teprve otevřou stavidla požeráku s nelidskou tváří
lichváře, pronajímatele do nebes předraženého nedostatkového
bydlení, lékařského povinného nadstandardu a dalších
důležitých vylomenin a zlomenin výdobytků českého života.
Nevím, jak si představují dotyční zásyp vykopaných příkopů,
když ti, co je celé roky až desetiletí pracně hloubili, znovu
vládnou, přičemž nové jámy hanebně kutají do odevzdaných
občanů.
Babiš drtivě
prohrál, ale co dál. Zeman konečně mizí i s partou Hic, ale
co dál? Bude dobře, pokud a jestli prezident Pavel pošle Mynáře
a Nejedlého, nebo jak se vlastně původně ten agent LukOilU zval,
do pruhovaného mundúru, ale nebyl to jen Babiš, kdo dolézal za
touto pokleslou kriminální bandou pro rady, jak řídit stát. Byl
to hlavně emisar car Pablo z ODS, jenž dopřával vidu a sluchu
kremelským troubám z temného šerosvitu ekonomických
lumpáren. Nebyl to Andrej Vratislav Mynář, byl to Petr Pavel
Blažek.
Zvolením Pavla
nikoli Pabla prezidentem snad prohlédne i Petrova strana a vláda
rázného ekonomického poklesu a strmého cenového růstu. Doufám,
že se neobjeví nějaká nová svačinářka, aby řídila vládu.
Doufám, že už opět nebudeme poslouchat nejapné návrhy ředitele
ČEZ na jmenování pečlivě vybraného klienta na vrcholnou pozici
bezpečnostních sborů, aby správným hochům do práce nikdo
neviděl, natož kafral a zasahoval. Už to tady jednou bylo a
stačilo.
Ublížený a
ukřivděný Andrej teď začne připravovat povstání lidu k útoku
na rok 2025. Andrej nic moc nemusí dělat, stačí čekat. Andrej
propustil Prchala a další nevábné poskoky nemravné kampaně. Už
ho a je nepotřebuje, teď pro něj maká na plný úvazek Fiala,
Pekarová, Jurečka, Stanjura a Blažek.
Já si přeji, aby
pro Andreje nemakal prezident Pavel. Pokud Pavel přivře oči nad
vládní nekompetencí, pokud se nepostaví proti exekutorům a
oligarchům (minimálně morálně), pokud bude jen sledovat, jak se
znovu dál propadáme a jak si nikdy nenažraní miliardářští
oligarchové porcují zbytky z nás pod bedlivým dohledem
aktuální vlády a zcizují veškeré dotace pro malé a střední,
tak měl raději přenechat trůny a klíče Andreji Pavlu Bakalovi a
Renátě Marku Danieli Křetínskému. Měli bychom to rychle za
sebou, ale takto bez změny stylu vlády nás čeká dlouhá cesta do
zatracení.
Haraším Petr Orlau
Nelítostným pohledem nevidomého z veřejných zdrojů
3550
Diskuse