Zvláštní smutek vítězů

3. 2. 2023 / Petr Haraším

čas čtení 9 minut
U nás v Lípově je to stále stejné. Jako malá děcka si hrajeme s pískem a lopatkou. Jednou má nezbeda lopatku v pravé ruce a mydlí po mydlářském způsobu ty s kyblíkem v levé ruce, pak se přestrojíme, role obměníme a lopatka v levé ruce tluče kyblík po pravici. Mezitím načas zaskočí někdo s obuškem, vyplatí to na levici i po pravici a pak znova pravice, levice, lopatka, kyblík, obušek a pochodem vpřed, poklusem zpět.

Opravdový funkční sociální stát a pozitivní demokracie fungujících nezávislých institucí nám neustále uniká jako sypký písek mezi naducanými ocumlanými prstíky věčně vysmátých politiků.

I přes tsunami a smršť zákonů, pravidel a nařízení z civilizovaného Západu a společného projektu zvaného EU umíme směle kličkovat před nutným státním i společenským pokrokem. Kličkujeme až tak, že stojíme na roztřesených špičkách po ctěný nosík v bahně české výlučnosti.

Potřebná změna nenastane, dokud si občané plně neuvědomí, kdo, jak a proč a jaké nemorální zákony vydal a kdo dnes i včera reálně řídí stát. Není to totiž jen ostudný Babiš či hradní duo Mynář, Nejedlý, Blažek, ti si jen komunisticky přilepšovali z pracně vydělaného státního.

My na prvním místě zavile jedeme podél kulaté klikaté čáry zákonů narýsovaných pravicovou neoliberální postkomunistickou doktrínou, jež tato podivná „terata“ nám 30 let pro nás tvoří.

Teď po zahnání Babiše do osidel podivného koblihového Hnutí a po odvezení Zemana na nevábnou skládku zapomenutých zbytečných maňásků se rozjasní pošmourný stav státu a společnosti.

Záhy se ve vládě činů a skutků už nebudou moci schovávat za ony úlisné uslintané ikony neúspěchu vlády politické změny.

Dávám tomu měsíc, dva až tři, než se v rákosí začne ozývat podivné kmotří praskání, pravicové lupání a neoliberální skřehotání. Možná ještě naposledy trapné ekonomické křídlo zkusí obligatorně snížit daně, ale to už na našem propadu v žebříčcích korupce a ekonomiky nic nespraví.

Poslední dobou jsem naposlouchal poměrně hodně knih, které popisují propojení politiky, byznysu, státních zástupců, policistů i soudců a zločinu v Čechách. Četl jsem o Zemanovi (Mynáři a Nejedlém), Klausovi (sbor aktérů prófovy prokorupční amnestie) a jejich podivném synkovi Babišovi.

Četl jsem o pravých nefalšovaných českých kmotrech, kterým by záviděla leckterá „čučkařská“ mafie světa. Kupodivu a bohužel četl jsem také o celé řádce aktuálních politiků, kteří jsou stále se stejným úsměvem u neveřejného dělení veřejných mincí.

Už je lípe?

Po výhře vhodného kandidáta správné strany už, už blízko je ona vysněná demokracie a západní civilizace na obzoru. Jinak řečeno, smíme dál páchat neoliberální zlo plnými hrstmi, neb demokracii a civilizaci hájí v hradním háji náš nikdy kandidát generál Pavel.

Žel nic takového jako kvalitní demokracie a západně-lidská společnost nám z potu a krve chudiny nevzejde, dokud se nezbavíme alespoň exekutorské mafie cpoucí si břich z exekucí dětí.

Dokud nepotřeme dotační mafie, které umí vyloudit miliardový krejcar i na inovaci kamenného sekeromlatu.

Dokud nezrušíme zákony pro sociální podporu nemnoha oligarchických rodin a dokud nenaučíme české daně tancovat dle západních norem.

Demokracie pro desetinu občanů a jejich rodiny v exekuční vládní špíně je nereálná a nic neznamenající.

A to další zástupy dlužníků tvoří špalír před vraty podivné vlády dobrých mravů a cen, protože prostě chtěli mít (ty krysy) trochu tepla, sem tam vodu, v lednici alespoň separát (ti sázkaři dvanáctinásobku), jedno lahvové (ti dezoláti), balíček pochmurného tabáku, či hrstku zeleného býlí.

Naději už nemají, naději z nich vytřískal styl české třicetileté politiky. Tu naději jim nikdo už nedokáže navrátit.

Rozsáhlé rychle získané bezdomovectví v rámci stále navyšovaných cen za vše potřebné a nutné rovněž nepřispěje k vnímání demokracie a civilizovanému standardu lidství.

Nechci být za zvěstovatele špatných zpráv, ale výhrou Petra Pavla se národ nesjednotí. To by bylo moc jednoduché, moc levné a takové hodně magické. Stále je a bude náš stát rozdělen na velkou většinu chudých a odstrčených a na ty druhé.

Politická kultura se nespraví tím, že prezidentem bude Pavel, politická kultura se spraví, až odejdou političtí šíbři starších ročníků počínaje Kalouskem, přes Fialu s Babišem ke Stanjurovi s Jurečkou, Blažkovi s Bendou a Zajíčkem.

Pokud bude své konzervativní provýchodní slinty prskat Vondra a Zahradil, politická kultura se nikdy nespraví. Pokud bude na jihu bačovat dlouhý a hluboký Kuba. Pokud se bude Benda radovat nad zhoubnou milostí pro kantýnskou Nečasovou, tak smůla. Pokud proti oligarchickému státu nebude celá politická garnitura a celá občanská společnost i s novým prezidentem, tak nic.

Pan Pavel sice porazil temné síly v pozadí, leč Babiš s Okamurou se rozhodně nikam nechystají. Jsou zde stále, zůstali v popředí a těší se na opoziční rachotu plnou skřípotu zubů, holí a protéz. Publikum na to mají a bude čím dál větší, protože vláda se jen uboze choulí v koutě neřešené inflace a recese. Takto vysedět krizi zkoušel naposledy premiér Nagy. Nic kloudného z toho sezení na vejcích nevzešlo, jen jakýsi čapí záprtek.

Po tragické „holovládě“ dotačního loudila znovu národ uvěřil na křišťálově vyblýskanou stranu obstarožních kmotrů a kmotřenců. Předvolební sliby slibovaly, slibovaly až se prolhaly k neslavnému poklesu reálných mezd z již tak hodně prachmizerného základu.

Slibovali (fialoví) prosperitu a bohatství, ovšem musíme to prý vzít delší zkratkou přes bídné údolí dlouhodobé chudoby, pak skrze nezbytnou bídu šťastně nemajetných domácností, nových nadějných exekucí a rekordního bezdomovectví jakožto sociálního bonusu vlády, která nikoho nenechá padnout.

Stát a vládu plně ovládla malá skupina neoliberálních pravicových „houbou zmutovaných dezolátů“, kteří pro jistotu nekonečného zisku neváhají okrást posledního z nás. Zvolili jsme si naivně znovu nereformovatelnou stranu fanatických neoliberálů zahalenou do fialového hávu. S malou miskou připáleného popkornu a s brčkem v „výborné „kole verze „Východní odpad“ sledujeme na plátně příběh smutného šílenství.

Po výhře Petra Pavla se teprve otevřou stavidla požeráku s nelidskou tváří lichváře, pronajímatele do nebes předraženého nedostatkového bydlení, lékařského povinného nadstandardu a dalších důležitých vylomenin a zlomenin výdobytků českého života.

Nevím, jak si představují dotyční zásyp vykopaných příkopů, když ti, co je celé roky až desetiletí pracně hloubili, znovu vládnou, přičemž nové jámy hanebně kutají do odevzdaných občanů.

Babiš drtivě prohrál, ale co dál. Zeman konečně mizí i s partou Hic, ale co dál? Bude dobře, pokud a jestli prezident Pavel pošle Mynáře a Nejedlého, nebo jak se vlastně původně ten agent LukOilU zval, do pruhovaného mundúru, ale nebyl to jen Babiš, kdo dolézal za touto pokleslou kriminální bandou pro rady, jak řídit stát. Byl to hlavně emisar car Pablo z ODS, jenž dopřával vidu a sluchu kremelským troubám z temného šerosvitu ekonomických lumpáren. Nebyl to Andrej Vratislav Mynář, byl to Petr Pavel Blažek.

Zvolením Pavla nikoli Pabla prezidentem snad prohlédne i Petrova strana a vláda rázného ekonomického poklesu a strmého cenového růstu. Doufám, že se neobjeví nějaká nová svačinářka, aby řídila vládu. Doufám, že už opět nebudeme poslouchat nejapné návrhy ředitele ČEZ na jmenování pečlivě vybraného klienta na vrcholnou pozici bezpečnostních sborů, aby správným hochům do práce nikdo neviděl, natož kafral a zasahoval. Už to tady jednou bylo a stačilo.

Ublížený a ukřivděný Andrej teď začne připravovat povstání lidu k útoku na rok 2025. Andrej nic moc nemusí dělat, stačí čekat. Andrej propustil Prchala a další nevábné poskoky nemravné kampaně. Už ho a je nepotřebuje, teď pro něj maká na plný úvazek Fiala, Pekarová, Jurečka, Stanjura a Blažek.

Já si přeji, aby pro Andreje nemakal prezident Pavel. Pokud Pavel přivře oči nad vládní nekompetencí, pokud se nepostaví proti exekutorům a oligarchům (minimálně morálně), pokud bude jen sledovat, jak se znovu dál propadáme a jak si nikdy nenažraní miliardářští oligarchové porcují zbytky z nás pod bedlivým dohledem aktuální vlády a zcizují veškeré dotace pro malé a střední, tak měl raději přenechat trůny a klíče Andreji Pavlu Bakalovi a Renátě Marku Danieli Křetínskému. Měli bychom to rychle za sebou, ale takto bez změny stylu vlády nás čeká dlouhá cesta do zatracení.


Haraším Petr Orlau

Nelítostným pohledem nevidomého z veřejných zdrojů


2
Vytisknout
5303

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2023