Čína vysílá do USA zajímavé signály. Poslouchá ji někdo?

2. 2. 2023

čas čtení 8 minut

Velká část geopolitiky spočívá v signalizaci a očekávání, že druhá strana, pro kterou je signál vysílán, mu rozumí. To je jedno z hlavních poučení z obsáhlých pamětí Henryho Kissingera a vlastně i z širších dějin diplomacie. Jak se říká, k tangu jsou potřeba dva, což v tomto kontextu znamená, že druhá strana by měla být připravena naslouchat a schopna dešifrovat základní sdělení, informuje web Responsible Statecraft.

Signální lampa na můstku pekingské diplomatické vlajkové lodi bliká. Její kapitán změnil kurz a chce, aby Západ, zejména Spojené státy, přehodnotil své líčení Číny jako rušivé síly, která se snaží podkopat systém globální ekonomiky. Takto se ale Čína nevnímá. Ve skutečnosti má velký zájem na udržení stabilní globální ekonomiky, zatímco se potýká s vlastními ekonomickými problémy.

Čína se chce znovu zapojit do světového společenství a zejména do globální ekonomiky poté, co koketovala s rozvojem samostatnější ekonomiky a užším spojením s Putinovým Ruskem. Z toho plyne poučení a závěr, že šlo o slepou uličku a že se čínskému vedení nepodařilo realizovat to, co chce více než cokoli jiného: hospodářský růst.

Prezident Si Ťin-pching byl 23. října 2022 znovu zvolen do čela Komunistické strany Číny. Zároveň bylo zveřejněno složení nového stálého výboru politbyra Komunistické strany Číny, které potvrdilo očekávání, že jeho členové budou loajální vůči Siovi. 

To signalizuje, že Si získal úplnou kontrolu nad čínským politickým systémem. Tento úsudek je však příliš ukvapený.

Od roku 1949, kdy Komunistická strana Číny zvítězila v občanské válce, ovládaly Čínu neformální sítě, které pracovaly za oponou oficiálních institucí. Tyto oficiální instituce jen velmi málo rozhodovaly o zásadních agendách, které nakonec určily směřování Číny.

Fakt, že prezident Si cítil potřebu institucionalizovat svou moc prostřednictvím znovuzvolení do funkce generálního tajemníka, může být spíše známkou slabosti než síly.

A zatímco západní analytici interpretovali zvolení stálého výboru složeného ze Siových věrných jako projev jeho dominance, zůstává nejasné, zda jsou jeho členové loajální k politice, kterou přijal během svého posledního pětiletého funkčního období (včetně posílení státní kontroly nad společností a ekonomikou, protizápadnějšího a asertivnějšího postoje v globálních záležitostech a užších vazeb s Ruskem), nebo zda jsou loajální k němu osobně, a ne nutně k této politice.

Bez ohledu na to, která interpretace je správná, prezident Si Ťin-pching pravděpodobně již v říjnu 2022, ne-li dříve, chápal potřebu změny dosavadního kurzu.

Netrvalo dlouho a přísná čínská politika totálního lockdownu byla nejen modifikována, ale zcela zrušena. Ačkoli to Peking oficiálně neuvedl, toto rozhodnutí nelze považovat za nic jiného než za přiznání, že lockdown již není udržitelný tváří v tvář nespokojené veřejnosti.

Kromě nespokojenosti obyvatelstva se zdá být rozumné se domnívat, že hlavním důvodem náhlé revize politiky bylo hodnocení, že ekonomika se posouvá na trajektorii nižšího růstu. Pro vedení byla tato perspektiva nepřijatelná. ČKS dlouho legitimizovala svůj mocenský monopol schopností zajistit vysoký hospodářský růst. Z pohledu starověké čínské filozofie týkající se "mandátu nebes" si totiž vládci mohli udržet svou moc pouze tím, že zlepšovali blahobyt lidu, a zdá se, že ČKS dospěla k závěru, že nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je alespoň prozatím napravit vztahy se Západem.

Podobné je to se vztahy mezi Pekingem a Moskvou. Od ruské invaze na Ukrajinu koncem února loňského roku západní média opakovaně připomínají, že Si a Putin, kteří se setkali jen několik týdnů předtím, konstatovali, že jejich přátelství nemá "žádné hranice". Každé seriózní posouzení čínského postoje k válce na Ukrajině by však dospělo k závěru, že jisté hranice skutečně existují.

Dne 21. prosince navštívil Peking na pozvání ČKS předseda Putinovy politické strany Dmitrij Medveděv. Čínská tisková agentura Sin-chua následně uvedla, že Si svého návštěvníka ujistil, že Peking "rozhoduje o svém postoji a politice na základě podstaty dané záležitosti, prosazuje objektivitu a spravedlnost a aktivně podporuje mírová jednání. Doufejme, že příslušné strany zůstanou racionální a zachovají si zdrženlivost, povedou komplexní dialog a budou řešit společné bezpečnostní problémy politickými prostředky". Ani slovo o "porozumění", natož o podpoře ruské politiky na Ukrajině.

Čína po útoku na Ukrajinu neuvalila na Rusko sankce, ale ani výrazně nezintenzivnila hospodářskou spolupráci s Ruskem, aby zmírnila dopad západních sankcí. Je druhým největším držitelem amerických státních dluhopisů a mohla Washingtonu snadno ztížit život tím, že by některé z nich prodala. Ale neučinila tak.

Pozoruhodným signálem změny politiky bylo již loni v létě odvolání z funkce tehdejšího náměstka ministra zahraničních věcí Le Jüchenga, který měl na starosti vztahy s Ruskem a který opakovaně zdůrazňoval hloubku a vřelost bilaterálních vztahů. Do té doby byl považován za jednoho z hlavních kandidátů na místo ministra zahraničních věcí Wang Yi. Když bylo současně oznámeno jméno nového ministra zahraničí, kývl na něj velvyslanec ve Spojených státech Čchin Gang.

Již několik let svět slýchá o čínské diplomacii, která byla označována jako čínský "'vlčí bojovník'", vyznačující se silnými a někdy až výhružnými prohlášeními čínských vyslanců, což znamenalo prudkou změnu oproti stylu, který nastolil bývalý ministr zahraničí Li Čao-sing, jenž byl známý tím, že každého zdravil širokým úsměvem a téměř neodolatelným šarmem. Začátkem tohoto měsíce byl nejviditelnější "vlčí bojovník" Čao Li-ťien přesunut na odbor pro hraniční a oceánské záležitosti.

Bidenova administrativa se ke své cti nezdála být vůči těmto signálům imunní. Z doslechu je slyšet, že příští měsíc by měl Peking navštívit ministr zahraničí Antony Blinken, a to v rámci setkání mezi nejvyššími americkými a čínskými představiteli.

Už dříve se uskutečnilo setkání americké ministryně financí Janet Yellen a jejího čínského protějšku během Světového ekonomického fóra v Davosu před dvěma týdny. Šlo o jejich první osobní setkání po několika virtuálních schůzkách.

Čína rovněž klepe na dveře Evropy. Wang Yi, který byl povýšen z ministra zahraničí na člena politbyra pro dohled nad zahraničními záležitostmi, má nyní navštívit Evropu.

Nový čínský velvyslanec při EU Fu Cong se v nedávném rozhovoru důrazně vyslovil pro posílení bilaterálních vztahů. Konkrétně se zmínil o zmraženém ratifikačním procesu komplexní dohody o investicích mezi EU a Čínou, kterou Evropský parlament zablokoval kvůli obavám o dodržování lidských práv a jako odvetu za sankce, které Peking nedávno uvalil na několik evropských osob a subjektů, včetně pěti poslanců Evropského parlamentu.

Míč je nyní na straně USA a EU. Riziko spočívá v tom, že USA a EU nakonec upřednostní své požadavky na změny v politice Pekingu, včetně lidských práv, před kolosálními geopolitickými výhodami, včetně postoje Číny k Ukrajině a jejích vztahů s Kremlem.

V takovém případě bude vznikající příležitost promarněna. Tím spíše, pokud bude čínské nadbíhání vnímáno jako projev slabosti, který může Západ využít ve svůj prospěch. To by byla škoda a vzdálilo by to svět od stabilnější geopolitické a geoekonomické rovnováhy.

 

Celý článek v angličtině ZDE

 

2
Vytisknout
6606

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2023