Česká republika si do svého čela zvolila čitelné simulakrum

2. 2. 2023 / Daniel Veselý

čas čtení 6 minut

Češi si minulý týden zvolili nového prezidenta, jehož vítězství bylo prakticky nevyhnutelné – dílem díky masivní mediální masáží a dílem díky skandálům, lžím a choleričnosti devalvovaného protikandidáta. Jenže kdo se ve skutečnosti stal hlavou státu? Občanský kandidát s pevným charakterem a jasnou vizí spojující rozdělený národ, anebo uměle vytvořený politik, jenž bez reptání půjde na ruku pravicovému kabinetu?


Pozn. JČ: V rámci férovosti je nutno dodat, že Petr Pavel opakovaně zdůrazňuje, že nebyl vládním kandidátem a že "bude kritizovat vládu, pokud to uzná za správné".

Snad každý, kdo nezaujatým okem sledoval předvolební kampaň i samotné prezidentské klání se nemohl ubránit pocitu, že aktivističtí novináři (tj. téměř celá novinářská obec) se ani v nejmenším netajili svojí náklonností k penzionovanému generálovi. Jedinou, byť nepříliš velkou skvrnou Petra Pavla, je jeho komunistická minulost. Nicméně i dějiny byly k Petru Pavlovi nadmíru milosrdné, neboť jej uchránily před kariérou komunistického rozvědčíka, který by v dresu autoritářské země kul pikle proti svým nynějším přátelům.     

Nelíčená radost nad tím, že byl v prezidentské volbě poražen nenáviděný oligarcha, jenž se před lety vymknul kontrole svého stavu, aby poukázal na zlodějny kmotrů a dalších kolegů-oligarchů, zakalila rozum i těm, kdo se jinak pokoušejí o nestrannou analýzu tuzemského politického dění. 

Mnozí z nich si do nového prezidenta projikují své naivní manichejské představy o dobru a zlu a domnělé posvátnosti prezidentského stolce. S veřejnou podporou Petra Pavla, ať již otevřenou či zastřenou, přispěchali i liberálně levicoví komentátoři z Deníku Referendum a A2larmu. Jak pozoruhodná symbióza tradičních podkuřovatelů moci a zglajchšaltované, leč původně progresivní žurnalistiky.

Osobně jsem se této divadelní frašky neúčastnil, jsa si vědom irelevance monarchisticko-tatíčkovského anachronismu v politickém systému, který považuji za zdiskreditovaný, zkorumpovaný a dysfunkční. Nadto jsem ani jednoho z uchazečů o nejvyšší ústavní funkci nepovažoval za způsobilého se jí ujmout, třebaže jde víceméně o ceremoniální úřad.

Zaujalo mne však, jak nesčetní stoupenci generála ve výslužbě svému favoritovi bez mrknutí oka odpustili jeho komunistickou minulost argumentací, že se Petr Pavel rehabilitoval svou polistopadovou „službou vlasti“ ve vojenských strukturách.

Nic na tom, že Petr Pavel dosáhl pomyslného vrcholu své kariéry ve Vojenském výboru Severoatlantické aliance, jejíž válečné zločiny nejsou žádnou fikcí proruských trollů, nýbrž pečlivě zdokumentovanými fakty. Nová hlava státu se dokonce aktivně podílela na šíření dezinformace o iráckých zbraních hromadného ničení a sama se na americké základně v Kataru zapojila do kriminální invaze do Iráku. Zdá se tedy, jako by u Petra Pavla zcela absentoval samostatný úsudek a kritické myšlení, když pouze bezmyšlenkovitě plnil rozkazy v Američany iniciovaných výbojných válkách. Lze snad od něj nyní čekat něco jiného? Těžko, jak ostatně ilustrují jeho povolební výroky.

Je vskutku na pováženou, že čeští novináři a analytikové Pavlovu kontroverzní polistopadovou kariéru v předvolebním klání nepodrobili kritickému rozboru, a naopak její stinné stránky apriori vzali jako důkaz jeho dnešního morálního kreditu kdysi pošpiněného členstvím v KSČ a výcvikovým kurzem na komunistického rozvědčíka. Co si asi tak běžný mediální konzument žijící mimo Prahu může pomyslet o veřejnoprávní mediální službě, když tato vytváří Pavlův kult v přímém přenosu, příkladně tímto stupidním titulkem: Petr Pavel odkládá generálské brnění. Neklidná kampaň vyústila v klidný konec?   

Neoliberální Fialův kabinet vskutku může děkovat nebesům, že si Češi do čela státu zvolili kandidáta ideologicky spřízněného se Strakovou akademií. Ačkoli se Petr Pavel ještě neujal úřadu, už má za sebou pár kontroverzních výroků, podle nichž lze předjímat jeho budoucí politickou trajektorii.

Podle Petra Pavla není záhodno otálet a je zapotřebí lidem vysvětlit nutnost penzijní a daňové reformy. Vzhledem k tomu, že budoucí prezident, který si notuje s pravicovým osazenstvem Strakovky, daňovou reformu patrně nemíní vysvětlovat nejbohatším segmentům české společnosti, ani velkým firmám, zdá se, že na progresivní zdanění opět můžeme zapomenout. Náklady chystaných ekonomických zákroků tedy na svých bedrech pocítí tradiční obětí české mutace thatcherismu, což je v době nekončící ekonomické a energetické krize obzvláště sadistické.

Příští hlava státu už dokonce stihla vyvolat diplomatický skandál s Čínou poté, co zatelefonovala prezidentce Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen, aby se tak ostře vymezila od aktivit dosluhujícího českého prezidenta. Aby toho nebylo málo, Petr Pavel možná půjde ve stopách vlivné americké kongresmanky Nancy Pelosi, jejíž návštěva Tchaj-wanu způsobila vážnou roztržku mezi Spojenými státy a Čínou. Nový prezident v rozhovoru pro Financial Times uvedl, že západní země by měly Zemi středu vnímat jako hostilní velmoc, aniž by bral v potaz měnící se globální mapu světa, kde Peking – ať se nám to líbí, nebo nelíbí – bude hrát ještě výraznější roli, než je tomu nyní, a to především na ekonomickém poli.

Ukrajina si podle penzionovaného generála po válce zaslouží přijetí do NATO, přičemž vojenská pomoc, které se Ukrajině ze Západu dostává, podle Pavla nestačí na to, aby čelila ruské armádě. Expanze NATO však stojí v jádru celého sporu mezi Západem a Ruskem a je dlouhodobým hořícím doutnákem ukrajinského konfliktu, jak ukazují četné diplomatické depeše odtajněné WikiLeaks, jež už od roku 2005 varují před vypuknutím války. Od někoho, kdo celý život přijímal a rozdával rozkazy, by bylo naivní očekávat, že se vymaní z ideologického područí washingtonských jestřábů a přijde s nějakou originální myšlenkou; a to navzdory skutečnosti, že autoritativních hlasů apelujících na deeskalaci ukrajinského konfliktu přibývá. Nedávno vlivný americký think-tank Rand Corporation varoval před protahovaným konfliktem – jakož i před případným jaderným střetem – a apeloval na Washington, aby minimalizoval rizika vážné eskalace.

Zkrátka a dobře, s Petrem Pavlem na Pražském hradě nastane v českých luzích a hájích slibovaný kasárenský „řád a klid“ a českou politickou scénu opět zavlaží neidentifikovatelné „hodnoty“. Ovšem k čímu prospěchu, ptám se naivně.

 

-5
Vytisknout
15223

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2023