Jak se asijské státy zapojují do ukrajinské války

15. 2. 2023

čas čtení 12 minut
Nekonečné sebeodzbrojování účastníků předchozí studené války (jak postsovětských zemí, včetně Ruska, tak téměř všech zemí NATO) mělo zcela přirozený účinek. Když přišla velká klasická válka, brzy se ukázalo, že není čím bojovat, píše Alexandr Chramčichin.

A to mluvíme jak o vybavení, tak v ještě větší míře o munici. Její spotřeba je extrémně vysoká, takže zásobyy obou stran jsou velmi rychle vyčerpávány. Někdy mnohem rychleji než tato spotřeba může být kompenzována novou výrobou.

Asie, kam se pohybuje "střed světa", naopak nezanedbávala vojenskou výstavbu. Zatímco evropská vojenská síla rychle klesala, asijská moc stejně rychle rostla. Politicky drtivá většina asijských zemí zaujala v ukrajinském konfliktu neutrální postoj (pouze Tokio, Soul, Tchaj-pej a Singapur přímo podporovaly Kyjiv a Západ a Pchjongjang a Damašek zase Moskvu). To však mnoha asijským zemím nebrání v tom, aby se tohoto konfliktu nepřímo účastnily.

Protivníci: Pákistán

Pákistán je politicky "neutrální". Zároveň se Islámábádu po více než půl století daří být nejdůležitějším strategickým spojencem Washingtonu i Pekingu. Díky tomu se mu velmi dařilo zejména v "naší" afghánské válce.

Jako "sluha dvou pánů" získává Pákistán velké množství západních i čínských zbraní. Ty, jak víte, jsou velmi často buď spojeny se sovětskými / ruskými, nebo přímo kopírovány. V Pákistánu byl vytvořen poměrně dobrý vojensko-průmyslový komplex, jehož největší částí je státní korporace Pakistan Ordnance Factory. Vyrábí lehké zbraně a střelivo. Rozsah munice vyráběné POF je extrémně široký: Pro ruční zbraně, ruční protitankové granátomety, dělostřelecké zbraně, salvové raketomety. A munici jak pro západní, tak pro sovětské/ruské zbraně.

Jsou to granáty a rakety sovětské ráže 122 mm, které jsou nyní pro Ukrajinu obzvláště cenné, protože sama je nevyrábí, a úsilí bulharských "bratrů" (v přítomnosti takových bratrů, určitě nejsou potřeba žádní nepřátelé) zjevně nestačí. Proto již několik měsíců munice ráže 122 mm vyráběná POF prostřednictvím Velké Británie úspěšně putuje na Ukrajinu.

Tato munice se mimochodem vyrábí na základě čínských licencí, ale Čína proti těmto dodávkám zjevně nic nemá. To znamená, že historie afghánské války v letech 1979-1989, kdy drtivá většina ztrát sovětské 40. armády nepadla na západní, ale na čínské zbraně, se začíná opakovat.

Pákistán, mimochodem stejně jako Čína, je členem Šanghajské organizace pro spolupráci, kterou obvykle nazýváme jedním ze základů "multipolárního světa" a jednou z hlavních protivah americké hegemonie. "Ach, není těžké mě oklamat, jsem rád, že jsem sám oklamán."

Protivníci: Jižní Korea

V roce 2014, během předchozí sankční hysterie Západu související s ruskou anexí Krymu, se pouze dva blízcí spojenci USA dokázali zdržet uvalení sankcí proti Rusku – Izrael a Korejská republika. Izrael se dokázal v roce 2022 ubránit, Korejci neuspěli. Soul se připojil ke všem sankcím, i když se snaží vykreslit utrpení kvůli nim a naznačuje, že sankce zruší, jakmile boje na Ukrajině ustanou.

Hospodářský úspěch Korejské republiky je obrovský a dobře známý. Plně se týká i sféry vojensko-průmyslového komplexu. Země vyrábí zbraně a vybavení všech tříd na úrovni nejlepších světových modelů a stává se jedním z nejvýznamnějších vývozců zbraní.

A pokud například bojový cvičný letoun T-50 dosud koupily pouze Indonésie, Filipíny, Thajsko a Irák, pak se 155 mm samohybná houfnice K9 stala skutečným triumfem jihokorejského vojensko-průmyslového komplexu. Byla zakoupena přímo nebo vyrobena v licenci Tureckem, Polskem, Norskem, Estonskem, Finskem, Egyptem, Austrálií, Indií.

Polsko se vůbec chystá nakoupit obrovské množství jihokorejského vybavení (nejen samohybné houfnice, ale také tanky K2 a raketomety K239, a ve všech případech mluvíme o stovkách, ne-li tisících kusů), čímž vznikne nejsilnější armáda v Evropě. Polsko myslí vojenskou výstavbu ve Starém světě nejvážněji. Proto velmi dobře chápe, že je nutné spoléhat se rozhodně ne na Evropu nebo dokonce na Spojené státy, ale na své vlastní síly a na Asii.

Ačkoli Soul dosud nedodal nic přímo Kyjivu, prodej nejnovějšího jihokorejského vybavení Evropanům jim umožňuje předat své staré vybavení na Ukrajinu. Ale hlavní věc není toto, ale opět téma munice.

Spojené státy plánují v Korejské republice nakoupit až 100 tisíc dělostřeleckých granátů ráže 155 mm. Není jasné, zda tyto granáty půjdou přímo na Ukrajinu, kde dělostřelectvo této ráže stále více nahrazuje sovětské, nebo budou použity k doplnění amerického arzenálu a americké granáty půjdou na Ukrajinu. Je jasné, že jedna z těchto dvou možností se realizuje – to znamená, že nákup jihokorejských granátů Washingtonem bude proveden výhradně kvůli pomoci Ukrajině.

Spojenci: Blízký východ

Proč dobrovolníci ze Sýrie stále nebojují na naší straně na Ukrajině, je zcela nejasné: Koneckonců se o tom diskutovalo na nejvyšší úrovni na jaře. Možná je faktem, že prozatím spolu se Syřany stále potřebujeme udržet frontu v samotné Sýrii.

A v tuto chvíli byla naším jediným přímým spojencem v ukrajinském tažení země, která nás pozvala do Sýrie – Írán. Extrémně levné a jednoduché, zatímco velmi účinné íránské kamikadze drony vytvořily ukrajinským ozbrojeným silám mnoho vážných potíží.

Nyní také hovoříme o nákupu íránských operačně-taktických raket (OTR) a balistických raket středního doletu (IRBM), které by byly také velmi užitečné. Rusko takové rakety nemohlo vyrábět, dokud platila Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF).

Írán navíc přistupuje k výrobě zbraní mnohem pragmatičtěji než my. Ruské ministerstvo obrany klade příliš vysoké nároky na taktické a technické vlastnosti nových bojových systémů, což značně prodlužuje dobu jejich vývoje a výrazně zvyšuje cenu. Například Iskander je vynikající raketa, ale její cena je také příliš působivá.

Íránci mají jiné požadavky na bojové systémy: Jednoduchost, levnost a možnost rychlé masové výroby. Proto mohou být jejich rakety pro nás velmi užitečné.

Spojenci: Severní Korea

KLDR má mocný vojensko-průmyslový komplex schopný vyrábět zbraně všech tříd. Pro nás mohou být zvláště zajímavé produkty podniků 1. a 3. hlavního ředitelství (GU) 2. hospodářského výboru odboru vojenského průmyslu ústředního výboru Korejské strany práce.

1. GU zahrnuje devět podniků vyrábějících ruční palné zbraně a individuální zbraně a střelivo. 3. GU zahrnuje nejméně deset továren vyrábějících dělostřelecké systémy a munici pro ně. Výrobky všech těchto podniků, stejně jako v případě íránského vojensko-průmyslového komplexu, jsou jednoduché, levné a masivní. Současně jsou téměř všechny severokorejské zbraně plně kompatibilní s ruskými.

V současné době Moskva i Pchjongjang oficiálně popírají jakékoli vojenské dodávky z KLDR do Ruské federace. Co se skutečně děje, je nesmírně těžké říci. Rozhodně však lze tvrdit, že takové dodávky by pro nás byly nesmírně užitečné.

Výměnou za to by Rusko muselo de facto přestat dodržovat všechny sankce proti KLDR, a to i ve vojenské sféře. Hlasování pro tyto sankce v Radě bezpečnosti OSN je největší ostudou domácí diplomacie a tato hanba musí být odstraněna sama od sebe co nejdříve. Navíc nyní, vzhledem k popsaným okolnostem, Moskva již nemá žádné morální závazky vůči Soulu.

A nakonec Čína

V Číně Rusko nakupuje neprůstřelné vesty a další vybavení, stejně jako průzkumné bezpilotní letouny (UAV). Ukrajina tam získává totéž, protože se jedná o komerční produkt otevřeně prodávaný na internetu.

Čína nám neposkytla žádnou zvláštní pomoc a neposkytuje ji, její postoj k ukrajinskému konfliktu je zcela neutrální. Oficiální rétorika Pekingu je také stále neutrálnější (na začátku ukrajinské kampaně byla tato rétorika mírně proruská).

Zdá se, že Čína velmi pečlivě analyzuje průběh nepřátelských akcí na Ukrajině. A dochází k závěru, že Rusko není tak silné, jak se zdálo dříve. Takže být s ní přáteli nedává moc smysl. Protože Čína není náš přítel ani spojenec. S chladným pragmatismem se rozhoduje, jak užitečný je její vztah s námi. A dospěla k závěru, že tato výhoda je velmi malá.

Navíc analýza průběhu ukrajinského tažení zřejmě vedla velení Čínské lidové osvobozenecké armády k závěru, že čínské ozbrojené síly ještě nezahájí operaci k obsazení Tchaj-wanu. Úspěch Kuomintangu v nedávných místních volbách na ostrově navíc v Pekingu oživil naději, že Tchaj-wan může být stále připojen mírovou cestou. A nedávné masové protesty v největších městech Číny proti antiCOVIDovým restrikcím, které velmi rychle přerostly ze sociálních v politické (proti moci komunistické strany), ukázaly, že věci nejsou nejlepší ani z hlediska vnitřní stability v ČLR.

V tomto ohledu se s největší pravděpodobností v blízké budoucnosti ukáže, že Čína nejen není naším přítelem a spojencem (to bylo jasné po dlouhou dobu), ale ani dočasným společníkem. Na nedávném dvacátém sjezdu KS Číny tak nezazněla žádná protiamerická (ani proruská) rétorika.

Ale ještě zajímavější je skutečnost změny ministra zahraničních věcí Číny. Předchozí ministr Wang I se umístil na třetím místě v nejdelším funkčním období mezi všemi 11 ministry zahraničí od založení ČLR: Pouhé 2,5 měsíce mu chybělo k oslavě desátého výročí jeho působení v této funkci.

Ale co je důležitější, novým ministrem zahraničí Čínské lidové republiky je Čchin Kang, nedávný čínský velvyslanec ve Spojených státech. Loni na jaře ve Washingtonu řekl, že "pokud jde o Ukrajinu, postoj Číny je objektivní a nestranný: Cíle a zásady Charty OSN musí být plně respektovány; musí být respektována svrchovanost a územní celistvost všech zemí, včetně Ukrajiny". A ve své letošní nové funkci složil Spojeným státům mnoho komplimentů a zdůraznil důležitost posílení čínsko-amerických vztahů všemi možnými způsoby. V reakci na to se americký ministr zahraničí Blinken naléhavě ohlásil v Pekingu.

Lze poznamenat, že v nové americké Národní bezpečnostní strategii, zveřejněné na konci loňského roku, Čína, ačkoli je označena za hlavní globální výzvu pro Spojené státy, je zároveň označena za stát, s ním lze udržovat mírové soužití. Washington navíc zdůrazňuje svou oddanost politice "jedné Číny" a doufá pouze v zachování statu quo v Tchajwanském průlivu. Obecně platí, že na základě této strategie je Čína nejdůležitějším konkurentem Spojených států v budoucnosti. Ale Rusko je v současnosti hlavním nepřítelem. Všimněte si toho rozdílu.

Ze všech těchto důvodů se naléhavě a konečně musíme zbavit všech iluzí – nejen o Západu, ale i o Číně. A zkusme si konečně začít vážit sami sebe.

Celý článek v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
4805

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2023