Zeď bezmoci politiky v zakletí mužského ega všech věků!

17. 2. 2023 / Pavel Veleman

 

Naštěstí většinou přijde manželka, dcera nebo vnučka, která si kolegyni vezme stranou a potichu ji zašeptá: "On by se tatínek nebo dědeček strašně zlobil, ale pravda je úplně jiná, až skončí monolog s jeho strašným vytahováním, co vše zvládne - společně se sejdeme venku na lavičce a já Vám doplním opravdu pravdivé informace, které otec neřekne."

"Slečno, odpoledne je už totálně nepoužitelný a jak je zlý, když mu to někdo z rodiny připomene. Druhá dcera je taková ostřejší a ta už sem vůbec nechce chodit, protože se chová k ní strašně. On byl vždycky strašně dominantní, velmi inteligentní a on to stáří strašně těžko nese."

Na magistrátě hlavního města Prahy však žádná taková dcera nebo vnučka není, a tak sledujeme až s lítostí, jak odpovídá na tiskovce raději pan Zajíček, jelikož pomlky pana docenta Svobody jsou stále delší. A vůbec nejsmutnější je sledovat, jak se pan Svoboda pak přidá s několikavteřinovým zpožděním a snaží se odpovědět sám. To je opět typický projev, k němuž dochází při sociálním šetření  udominantního muže na  konci svých sil.

Je vždy velmi smutné se dívat na takto inteligentního člověka, kterému již docházejí síly a místo odcházení - si ještě přidá další funkce a vypráví v médiích, jak jeho dědeček v 92 letech kácel stromy. Opět jsem tyto příhody nejednou slyšel, kdy mužské superego velí dokazovat, že genová výbava jejich rodiny je něco úplně mimořádného, a proto žádné sociální pracovníky takový gigant nepotřebuje.

Jeho jen brzdí jeho zlá manželka a dcera. A to ještě není ta druhá, ta úplně hloupá, která ho ponižuje, sama nikdy nic nedokázala a teď se mu mstí, pošeptá stařec nakonec kolegyni, předá ji své telefonní číslo do spisu a mrkne. Zvu Vás na víno až ty moje stárnoucí, nešťastné stíhačky zmizí. Zeman, Křeček, Čuba, Svoboda… Všechno si je tak podobné.

To zase  nový (pověřený) ředitel Úřadu práce ČR pan Karel Trpkoš je typický, mladý manažer, ze kterého testosteron doslova stříká. Úřad práce bude brzy fungovat jako Česká spořitelna, zaměstnance přejmenuje na poradce. IT systém "Jenda" zachrání vše, 80 procent dávek bude vyplácet pouze automat a jen dávky hmotné nouze  budou manažerovat poradci.

Jako příklad uvádí právě složité klienty v České spořitelně, kteří třeba chtěli refinancovat hypotéky, optimalizovat daně nebo diverzifikovat své finanční zdroje,  nějak je rozdělit do více produktů (zlato, investiční byty, dluhopisy, cenné papíry apod).

Klienti hmotné nozue také optimalizuje svých 100 korun - levné víno nebo cigarety? Matka samoživitelka bude používat poradce na Úřadu práce - zda zaplatit jednomu dítěti kroužek, který ho baví nebo druhému školu v přírodě - obojí nejde…A tak žádají o mimořádnou okamžitou pomoc.

Nedokázat pochopit jednoznačně rozdílné instituce, je neskutečná sociologická hloupost, infantilita tentokrát mladého superega. Nechtít vidět ten nebetyčný rozdíl problému úplně jiných sociálních skupin a vše  napasovat na zázračný IT systém - je umanutost mladého manažera, který má pocit, že každou instituci lze řídit stejně (ČEZ, Českou spořitelnu, Úřad práce ČR…).

Opět je chování tohoto člověka velmi podobné skupině osob v sociální oblasti, které jsou patologicky závislé na jediném modelu řešení zátěže. Neustále opakují všechny formy patologického chování, které si osvojili a nejsou schopni svoje chování přizpůsobit dané situaci.

A tak může tento určitě jinak skvělý krizový manažer v korporátu ve své mladické umanutosti udělat ještě více škody než stárnoucí politik, který totálně přecenil své síly.

Tady stojíme jako společnost stále na stejném místě v hlubokém dvacátém století. Svět se mění a nám totálně ujíždí vlak. Zdá se, že tyto naše předsudky nás dlouhodobě a opakovaně vedou do krizové společnosti, plné nenávisti jedněch skupin proti druhým, kde důstojně žít  je pro stále větší část občanů prakticky nemožné.