Do Česka se vrací prezidentství

9. 3. 2023 / Bohumil Kartous

Tahle éra skončila a věřme, že nadobro. Věřme v to, protože budoucnost této společnosti - jakákoliv budoucnost - stojí na naději. Naděje otevírá perspektivu a vytváří motivaci k jejímu naplnění. V Petru Pavlovi, který bude dnes uveden do prezidentského úřadu, taková potence je. A ta viditelná budoucnost nemusí trvat pět, jako spíše deset let. Jak totiž víme, voliči mají tendenci přivyknout, a to dokonce i v případě, kdy nad tím zůstává rozum stát, jak se ukázalo při volbě v roce 2018. A Petr Pavel je člověk v nejlepší kondici, jak ostatně ukázal ještě před samotnou inaugurací. V kondici fyzické, kognitivní i hodnotové.

Na druhou stranu, bylo by dobré sundat ty patetické brýle, které nasadila mnoha lidem předvolební kampaň. Nedomnívám se, že by se Petr Pavel jakkoliv zásadně odchýlil od svých zásad a principů, s nimiž uspěl v konkurenci ostatních kandidátů. Ale prezident není Ježíšek, neplní přání, touhy a sny. Není samovládcem, který vyžene zlo za hranice a zajistí nekonečný mír a lásku, a jakkoliv by byl osvícený, pravomoci ho v jeho činnosti omezují, dávaje mnohem větší exekutivní “páku” vládě. A to se nepochybně projeví v okamžicích, kdy dojde na neshodu. A takové okamžiky určitě přijdou, protože ani tato vláda, ani žádná další, která vzejde z voleb během aktuálního prezidentského mandátu, nebude v naprostém konsensu s prezidentem.

A tak je to v pořádku. Vláda, i ta současná, je vždy slepenec různých zájmů a také větších či menších omezení. V případě některých ministrů se v tomto směru dá mluvit o převažující charakteristice. A to ještě současná konstelace spíše nahrává tomu, že k neshodám bude docházet méně často. Vláda i prezident se shodnou v základech na zahraničním směřování Česka, tedy na kurzu proevropském a proatlantickém, shodnou se nepochybně i na snaze ctít a chránit ústavní pořádek této země a velmi pravděpodobně i na politikách podporujících stírání strukturálních rozdílů mezi různými regiony a potřebě prosazovat sociální smír. V tomto směru ostatně očekávám, že prezident bude ten, kdo bude vládě potřebu realizace takových politik připomínat, protože vláda na to ve svém celku ráda zapomíná a některé věci zůstávají jen na papíře. 

Umím si představit, že se prezident bude vyjadřovat k potřebě mezigeneračního porozumění v době, kdy se jedná o penzijní reformě a kdy toto téma často iracionálně jitří společenskou náladu. Bez toho, aby ingeroval do jednání vlády, ale aby jí připomenul, že i když jde o udržitelnost průběžného penzijního systému v měnící se ekonomické a demografické situaci, nejde jen o makroekonomická čísla. Jde stále primárně o společnost a o životy konkrétních lidí. V tomto směru by mohl prezident sloužit společnosti jako korektiv, který vede politiku od technokracie zpět ke správě věcí veřejných. A nejen prezident, i první dáma může konečně, po dvaceti letech, zaujmou důstojnou pozici a pomáhat ve směřování pozornosti tam, kde to je skutečně třeba.

Viděl jsem nedávno meme, na němž vedle sebe sedí zvolený prezident, premiér a předseda senátu a společně si libují nad tím, jak to nyní mohou “naplno rozjet”. Jde o pokračování babišovské snahy zdiskreditovat prezidenta Pavla jako loutku současné vlády pod taktovkou ODS. Nic takového se neděje a jsem osobně přesvědčen, že se ani dít nebude. Je nicméně i naší občanskou odpovědností vytvářet dostatečnou zvučnou odrazovou plochu pro to, co se odehrává mezi prezidentem a vládou. Buďme v tom aktivní a snažme se tu perspektivu naplnit a posunout zase českou demokracii o stupeň výš. Naděje, která v tom celém tkví, je zcela v našich rukou.

Vychází také na Seznam Médium.