Otázky pro maňásky

10. 3. 2023 / Petr Haraším

Jeden z ODS dělá vše nejlépe, druhá z ANO dělala vše také, jak jinak, nejlépe. Dnes navrhuje ta, co ještě včera dělala vše nejlépe, že aktuálně by to dělala znovu lépe než ten, který by to dělal nejlépe včera, dnes i zítra. Ta nijak jim nedochází, že, ač to tedy dělají nejlépe, my se máme historicky nejhůře.

Třetí roztomilá paní pochopitelně za nic nemůže, ale všechny politiky vždy varovala před dnešním stavem věcí finančních. Varovat může vesele i nadále, neboť se nic k lepšímu jaksi nemění. Pokud její varování a potažmo varování samotné ČNB neberou žádní politici vážně, tak pak, ať buďto nevaruje vůbec, nebo ať důrazně protestně odejde.

Nyní ovšem ekonomové varují, že ti, kteří varují ostatní, se nevyvarovali varovných pominutí, přičemž nedělají dobře vlastní práci, a my, ač varováni ze všech možných stran, jsme už velmi dlouho na cestě dolů ke dnu. Varování je podobné varování z filmu Vesničko má středisková, kdy vzplanutý a následně vyhořelý rozpočet nadějných politických vypálených sirek nikdy nebude mít vliv na politický orgán.

Zamrzí až zamrazí pak, že varující Sibyla Zamrazilová otevřeně chválí a hájí guvernéra (prověrku nemám) Michla a jak jinak, i on dělá vše nejlépe, nejkvalitněji a nejkrásněji.

Paní Zamrazilová sice jemně naznačila, že vše špatné v této vlně špatnosti zrodilo se svatebním obřadem, kdy si ANO vzalo ODS, nebo opačně, přičemž jim na oplzlý zlý akt svítila mírně fašistická SPD a Strana dojatě Lidová. Přísahali „brebentíce“ uslintaným pazourem na daňové prachové spiknutí proti občanům, financím i proti domovině. Zhýralé potomstvo jejich smilstva nám dnes deficitně zle vykrádá rozpočty.

Reakce přistižených přítomných hlavních pachatelů však nebyla, jako by je kruté, leč pravdivé odhalení pranic nezajímalo. Přistižení finanční mordýři vyškubali už státu skoro 500 mld. korun. Rodiny s dětmi, samoživitelky, důchodci a invalidní důchodci s dětmi ráčí prominout, ale fakt nemáme peníze nazbyt.

Aby bylo ve spodních vodách ještě více radosti a veselí, tak se protistátní ministr Stanjura rozhodl, že, na rozdíl od civilizovaného západního světa, je vskutku velmi dobrý nápad zvýšit daně nízkým a středním vrstvám, ale nikdy ne vrstvám vyšším značně bohatým a nejbohatším. U nás na východě jsme po ruském způsobu zvyklí, že bohatí daně neplatí.

Rozšafný Stanjura ve studiu seděla jako pravá, nebo levá ruka samotného boha. Cosi neurčitého letmo zabručela, blahosklonně přitakala a že prý nic není nemožné, ať už valorizace bude, nebo ne. Lhal, Stanjura lhal ve shodě s premiérem Fialou, že o nemožnosti plné valorizace se rozhodli až 10. února, kdy jim orgány zvěstovaly onu neuvěřitelnou a nečekanou míru inflace.

O tom, jaká inflace bude v únoru, jsem psal zde a když to ví orlovský nevidomý, tak jisté povědomí mohli mít i ve vládě, nebo ne?

Ovšem i další hutné špeky nahazoval opavský božský financ. Rozpočet je ok, novelizovat netřeba. Což následný den zcela potvrdil tisk, kdy vyšlo najevo, že za pouhé dva měsíce už je polovina rozpočtu rozpočítána. V lednu Stanjura přísahal, že nezapomněl na valorizaci a ani na dopravní fond. Těch skoro 70 miliard v šuplíku někde teď viděl. V únoru se předvedl nejhorším výsledkem rozpočtu v dějinách, ale vše je v naprostém pořádku. Únor už je prostě takový finančně makový.

Situace je nadmíru dobrá až báječná, o inflaci nic nevíme, ba ani netušíme, rozpočet se jeví velmi pozitivně, a proto se Vláda nízkých deficitů rozhodla obětovat důchodce a podpořit bohaté živnostníky.

Vždyť oni si ony ohromné důchody, o kterých jinde sní, pokud spí, sice plně zaslouží, každý politik jim je přeje, ale smůla, bohužel těch 33 let nestačilo. Křesťan každým coulem, ministr Jurečka, se vyjádřil, že buďto zvýšení rodičovské, nebo zpovykaní nenažraní důchodci. Nebeský to příklad rozdělování již tak rozděleného národa. S inflací si z různých důvodů nechceme poradit, tak si musíme poradit s důchodci. Škrtáme nikoli inflaci, škrtáme jinde. Řešíme následky, nikoli zdroj problémů.

Ještě loni v listopadu premiér, onen státník, kterého nám miluje celý svět, potvrdil na Pravý břeh a na pupík Taťky Klause, že u valorizace se nic nemění a že odchod do důchodu měnit netřeba. Pak se někde, neznámo kde, grémium ODS o Vánocích srazilo se sobím spřežením Satan Václava Klause, nebo se saněmi Dědy Miloše Mráze a byla z toho kocovina nadmíru veliká. Realita poté ukázala, že strop a válečná daň jsou na tom podobně, jako ony sovy, které nejsou tím, čím se zdají být. Celé vládní taškařici následně došlo, že jim shora teče cosi velmi ošklivého nevoňavého do vládních bot.

Zjistili politici SPOLU, že silou prosazené odložené variantě Wind Fall Tax nefouká příznivý vítr, takže hruštičky pro stát nebudou, zatímco ze Zajíčkovy varianty cenového Stropu bude hruštiček do stranického košíčku. Že nejenom banky unikly z nalíčené prozrazené pasti, bere Stanjura velmi vesele. Sice nevybere pro nenáviděný stát, ale obzvlášť vybraným střadatelům na úrocích bude hej.

Ještě jinak řečeno. Windfall Tax, která měla korigovat nadměrné krvavé válečné báječné zisky bank, rafinerií a energetických firem, šla někam na chuj. Všechny tři sektory se prsí obrovskými loňskými zisky, ale jen do doby, kdy přijde řeč na placení dle zákona. Zisk rostl a rostl a rostl, ale do státního rozpočtu zase opět znovu neprorostl. Naopak dobře obmyšlené distribuční firmy na předem domluvené akci předvedou typický úprk ke státnímu měšci.

Obětujeme důchodce, obětujeme nižší a střední třídu, aby bohatí nemuseli platit nic navíc.

Po velké bitvě u Lipan číslo 2 dosáhla panská jednota vládní koalice dílčího vítězství na cestě k osekání státních výdajů, aby nemusela sekat do svých příjmů. Důchodci se dozvěděli, že jim koalice šlechetných vlastně nebere, že jim tímto hodně přidává. Zkusme si představit, že soudci, státní zástupci, politici mají slíbeno zvýšení platů o 20 tisíc (měsíčně, nejsou přeci žádní čučkaři) a pak jim vláda přidá 2 tisíce s tím, že jim nebere 18 tisíc, ale že jim přidává tisíce dva. Jaké pozdvižení na vsi by pak nastalo, netřeba popisovat.

Od protestních hladovek ve vypleněném parlamentním bufáči levných cen až po protestní pochody kolem vlastních vil zchudlých politiků. Hrozila by totiž naprostá zkáza demokracie, svobody a nezávislosti. Senát, jakožto slovutný hlídač Ústavy, ovládán neoliberální pravicí, zklamal, když klamal a pak přijal demokratickou cestu ohnutého pošlapaného zákona.

Vládní koalice je tak zoufalá, že chce zamést s opozicí a s právem na obstrukce. Neuvědomují si, že tato cesta vede sice k snadnější práci koalice, ale může končit až u nějaké nevábné verze totality. Zvlášť, když se celá ODS snaží, seč jí síly stačí, aby po ní nastoupil Babiš v plném lesku flastence Okamury. Ano, akce „zameteme s důchodci“ byla z obou stran nechutné, kruté divadlo nehodné politické kultury, ale rozvažte to ještě jednou, soudruzi jedni i druzí.

Za týden na témž místě v týž čas zasedl do studia premiér Fiala. Fiala bohapustě žvanil, lhal jako Babiš u hejna otrávených ryb a nepřístojně se hihňal. Přísahal, že do živých spisů Blažek nenahlížel a že ministr spravedlnosti slouží vlasti.

Za pár dní prasklo, že nejen Blažek bytový machr, ale i Fiala bytový hihňal, chtěli nahlédnout malinko malinečko do jednoho takového spisu. Pokud by snad někdo pochyboval o lstivé práci obou zmíněných kmotrů, tak mu bude vysvětleno. Premiér Fiala omylem doznal, že silné zájmové skupiny (oligopol a bohatí) se s vládou a s ním vždy skvěle domluví, zatímco slabé zájmové skupiny (zbytek občanů) musí holt demonstrovat, leč marně. Fiala věrný odkazu Babiše, nikdy, fakt nikdy neodstoupí!

Haraším Petr Orlau

Nelítostným pohledem nevidomého z veřejných zdrojů