Poslední hřeb do rakve arabského jara: Rehabilitace Asadovy Sýrie

11. 5. 2023

Podle londýnského deníku Al-`Arab si tento krok, který zprostředkovala Saúdská Arábie, získal podporu Egypta, Iráku a Jordánska. Ačkoli tyto noviny uvádějí, že rozhodnutí bylo umožněno zmírněním postoje USA vůči Sýrii, nevidím pro to žádné důkazy. Spíše bych řekl, že tato iniciativa byla podniknuta v rozporu s politikou Washingtonu.

Tento list však správně zdůrazňuje, že tento vývoj je jedním z důsledků uzavřením diplomatické dohody mezi Saúdskou Arábií a Íránem 10. března v Pekingu, což vedlo ke snížení míry vzájemného napětí. Íránská podpora Bašára Asada a saúdská podpora salafistické "Armády islámu" přispěly k destabilizaci regionu. Nyní Saúdská Arábie usiluje o vlastní, nové vztahy s Damaškem a již netrvá na tom, aby se rozešel s Íránem. Není náhodou, že jedním ze zprostředkovatelů této dohody je proíránský Irák.

Po Asadově vítězství se Sýrie ocitla v bezvýchodné situaci, kterou ještě zhoršila turecká vojenská intervence jak proti syrským Kurdům, tak ve prospěch zbývajících fundamentalistických sil v provincii Idlíb.

Ministři zahraničí, kteří Sýrii znovu přijali do Ligy arabských států, mluvili zejména o tom, že chtějí předejít jakémukoli ohrožení syrské národní suverenity.

Hovořili rovněž o úloze Ligy arabských států při řešení syrské krize, v jejímž důsledku je země rozdělena na tři zóny: Většina země, kde vládne Asad, kurdský severovýchod, který je v současné době autonomní, a provincie Idlíb, kde se jako uprchlíci shromáždili povstalci fundamentalistického ražení (mezi statisíci vysídlených nebojovníků, kteří možná nejsou tak ideologicky zaťatí, přestože se postavili proti Asadovi).

Spojené státy proti tomuto kroku protestovaly a odmítly jej akceptovat. Washington v Sýrii implementoval drakonická sankční opatření tzv. Caesarova zákona, které podle kritiků zasahují do obnovy země a škodí obyčejným lidem více než vládě.

Rozhodnutí bude formálně ratifikováno na summitu Ligy arabských států, které se uskuteční koncem května v Rijádu, jehož se má zúčastnit syrská delegace.

Alžírsko stálo po celou dobu občanské války na straně Bašára Asada. Ze států, které s Damaškem přerušily vztahy, aby nyní zahájily kroky k rehabilitaci Asadova režimu, jmenujme Spojené arabské emiráty (SAE) v čele s Mohammadem bin Zayedem. SAE nedávno následovalo Tunisko pod vedením diktátora Kaise Saída. Na pokraji obnovení diplomatických styků se Sýrií je údajně i Saúdská Arábie.

Proti nedělnímu rozhodnutí se postavily Katar, Kuvajt a Maroko. Nesouhlasných hlasů však bylo příliš málo na to, aby rozhodnutí Ligy zablokovaly. Maroko nemá v lásce syrské povstalce, kteří se postupně obrátili k muslimskému fundamentalismu - z nichž někteří mají blízko k al-Káidě, ale většina těchto rebelů má kořeny v Muslimském bratrstvu. Maroko však chová hluboké podezření vůči syrskému spojenci – Íránu - a jako konzervativní muslimská monarchie nemá dobré mínění o baasistickém socialismu. Kuvajt i Katar podporovaly syrské povstání v roce 2011 a pokračovaly v podpoře antisadovských povstalců, jakmile se revoluce změnila v občanskou válku. Obě země se obávají o osud čtyř milionů lidí uvězněných v provincii Idlíb, kteří podporovali svržení vlády. Katar odmítá obnovit diplomatické vztahy s Damaškem, dokud nebudou vyřešeny některé klíčové otázky. To se pravděpodobně týká také skupin podporovaných Katarem v Idlibu.

Nyní je arabské jaro jen matnou vzpomínkou. V zemích, které zažily protivládní povstání, svou moc upevnily diktatury. Asad a jeho zkorumpovaná, genocidní vláda jednoduše nezmizí. Henry Kissinger prohlásil, že diplomacie je hra, která se hraje s figurkami na šachovnici. Nyní se ukazuje, že i státy Ligy arabských reagují realisticky.

 

Celý článek ZDE