Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Rowan Atkinson: Mám rád elektromobily - a byl jsem jejich raným uživatelem. Ale stále více se cítím podveden

5. 6. 2023

čas čtení 7 minut

Bohužel, ponechat si starý vůz na benzín je možná lepší než si koupit elektromobil. Existují pádné ekologické důvody, proč do toho zatím neskočit, argumentuje britský herec Rowan Atkinson, tvůrce postavy "Mr. Bean"

Elektromobilita je teoreticky téma, o kterém bych měl něco vědět, píše Rowan Atkinson. Můj první vysokoškolský titul byl z elektrotechniky a elektroniky a následný magisterský titul z řídicích systémů. Zkombinujte tuto, možná překvapivou, akademickou dráhu s mou celoživotní vášní pro automobil a pochopíte, proč mě to táhlo k brzkému přijetí elektromobilů. Svůj první hybridní elektromobil jsem si koupil před 18 lety a svůj první čistě elektrický vůz před devíti lety a (bez ohledu na špatnou britskou infrastrukturu pro nabíjení elektřiny) jsem si oba velmi užil. Elektromobily jsou možná trochu bezduché, ale jsou to úžasné mechanismy: rychlé, tiché a donedávna velmi levné na provoz. Stále častěji se však cítím trochu podveden. Když se začnete hlouběji zabývat fakty, zdá se, že elektromobilita není takovým všelékem na životní prostředí, jak se o ní tvrdí.

Jak možná víte, vláda navrhla zákaz prodeje nových benzinových a naftových aut od roku 2030. Problémem této iniciativy je, že se zdá být založena na závěrech vyvozených pouze z jedné části životnosti automobilu: z toho, co vychází z výfukového potrubí. Elektromobily mají samozřejmě nulové emise výfukových plynů, což je vítaný vývoj, zejména s ohledem na kvalitu ovzduší v centrech měst. Pokud se však trochu přiblížíme a podíváme se na celkový obraz, který zahrnuje výrobu automobilu, je situace velmi odlišná. Před konferencí o klimatu Cop26 v Glasgow v roce 2021 zveřejnila společnost Volvo údaje, podle kterých jsou emise skleníkových plynů při výrobě elektromobilu o 70 % vyšší než při výrobě benzinového vozu. Jak je to možné? Problém spočívá v lithium-iontových bateriích, kterými jsou v současné době vybavena téměř všechna elektrická vozidla: jsou nesmyslně těžké, k jejich výrobě je zapotřebí mnoho kovů a vzácných zemin a obrovské množství energie a jejich životnost je jen asi 10 let. Zdá se, že je to zvrácená volba hardwaru, který má vést automobilový boj s klimatickou krizí.

Nepřekvapuje proto, že se věnuje velké úsilí hledání něčeho lepšího. Vyvíjejí se nové, takzvané polovodičové baterie, které by se měly nabíjet rychleji a mohly by být zhruba o třetinu lehčí než ty současné - ale do jejich uvedení do prodeje zbývají ještě roky a do té doby samozřejmě vyrobíme miliony přetěžkých elektromobilů s rychle zastarávajícími bateriemi. Vodík se stává zajímavým alternativním palivem, i když se nám nedaří vyvinout skutečně "zelený" způsob jeho výroby. Lze jej využít jedním ze dvou způsobů. Může pohánět vodíkový palivový článek (v podstatě druh baterie); automobilka Toyota do jeho vývoje vložila spoustu peněz. Takový systém váží polovinu ekvivalentní lithium-iontové baterie a auto lze u čerpací stanice natankovat vodíkem stejně rychle jako benzinem.

Jestliže lithium-iontová baterie je pro elektromobily nedokonalým zařízením, pro nákladní automobily je kvůli své hmotnosti zcela nepoužitelná; pro taková vozidla lze vodík vstřikovat přímo do nového typu pístového motoru. Společnost JCB, která vyrábí žluté bagry, udělala s vodíkovými motory obrovský pokrok a doufá, že je v příštích několika letech zavede do výroby. Pokud vodík zvítězí v závodě o pohon nákladních automobilů - a v důsledku toho jej budou mít na skladě všechny čerpací stanice - mohl by se stát oblíbenou a dostupnou volbou pro osobní automobily.

Přibližme si však ještě více celý životní cyklus automobilu. Největším problémem, který musíme ve vztahu společnosti k automobilu řešit, je kultura prodeje "rychlé módy", která je komerční šablonou automobilového průmyslu již desítky let. V současné době si v průměru ponecháváme nové automobily pouze tři roky, než je prodáme, a to především díky všudypřítomnému modelu tříletého leasingu. To se zdá být nehorázně rozhazovačné využívání světových přírodních zdrojů, když si uvědomíme, v jak skvělém stavu je tříleté auto. Když jsem byl dítě, každé auto staré pět let bylo kýbl rzi a na půl cesty k bráně šrotiště. Teď už ne. Dnes můžete za 15 000 liber (400 000 Kč) vyrobit auto, které vám s láskyplnou péčí vydrží 30 let. Je střízlivé pomyslet na to, že kdyby si první majitelé nových aut nechávali tato auta v průměru pět let namísto současných tří, pak by se výroba aut a s ní spojené emise CO2 výrazně snížily. Přesto bychom si užívali stejné mobility, jen bychom jezdili o něco staršími auty.

Musíme si také uvědomit, jak velkým bohatstvím jsou pro nás automobily, které v současnosti existují (na celém světě je jich téměř 1,5 miliardy). Z hlediska výroby tyto automobily zaplatily svou daň za životní prostředí, a přestože je rozumné snížit naši závislost na nich, zdá se, že by bylo správné pečlivě hledat způsoby, jak je zachovat a zároveň snížit jejich znečišťující účinek. Je zcela zřejmé, že bychom je mohli používat méně.

Jak mi kdysi řekl jeden ekolog, pokud opravdu potřebujete auto, kupte si staré a používejte ho co nejméně.

Rozumné by bylo urychlit vývoj syntetického paliva, které se již používá v automobilových závodech; je to produkt založený na dvou jednoduchých myšlenkách: za prvé, ekologickým problémem benzínového motoru je benzín, nikoli motor, a za druhé, v barelu ropy není nic, co by se nedalo replikovat jinými prostředky.

Formule 1 bude od roku 2026 používat syntetické palivo. Existuje mnoho výkladů této myšlenky, ale německá automobilka Porsche vyvíjí v Chile palivo využívající k pohonu vítr, jehož hlavními složkami jsou voda a oxid uhličitý. Po dalším vývoji by mělo být použitelné ve všech vozech s benzinovým motorem, čímž by se jejich používání stalo prakticky CO2 neutrální.

Stále častěji mám pocit, že naše líbánky s elektromobily se chýlí ke konci, a to není nic špatného: uvědomujeme si, že je třeba prozkoumat širší škálu možností, pokud chceme řádně řešit velmi vážné ekologické problémy, které naše používání automobilů způsobilo. Měli bychom pokračovat ve vývoji vodíku, stejně jako syntetických paliv, abychom ušetřili šrotování starších automobilů, které mají stále co nabídnout, a zároveň prosazovat zcela odlišný obchodní model automobilového průmyslu, v němž bychom si naše nová vozidla ponechávali déle a uznávali jejich úžasnou, ale přehlíženou životnost.

Přátelé s ekologickým cítěním se mě jako člověka, který se zabývá auty, často ptají, zda by si neměli koupit elektromobil. Mám tendenci říkat, že pokud je jejich auto starý nafťák a jezdí hodně po městě, měli by zvážit změnu. Ale jinak ať zatím vydrží. Elektrický pohon bude jednou skutečně globálně prospěšný pro životní prostředí, ale ten den teprve přijde.

Podrobnosti v angličtině ZDE