"Izraelská ofenzíva proti Hizballáhu funguje a Západ by ji měl plně podpořit"

18. 10. 2024

To odráží úspěch Izraele v jeho ofenzívě proti Íránem podporované skupině po roce, během kterého absorboval nespočet raketových útoků Hizballáhu. Svět by to měl z celého srdce podporovat a pomáhat.

Místo toho se zdá, že prezident Biden je fixován na to, aby se vyhnul "eskalaci". A francouzský prezident Emanuel Macron, jehož země byla koloniálním pánem v Libanonu, a proto by měl lépe vědět, co se tam děje, se minulý týden rozhodl pokrytecky vyzvat k příměří. Zdá se, že tyto postoje mají obrovskou podporu veřejnosti, přinejmenším mezi mladými lidmi a na sociálních sítích.

Světu je tedy třeba připomenout základní pravdu: Hizballáh je nepřítelem Libanonu. Její porážka by byla obrovskou laskavostí pro Libanonce i pro fungující světový řád. Izraelsko-palestinský konflikt je sice celkově složitý a nese jistou morální nejednoznačnost, avšak Izrael je ve svém tažení proti Hizballáhu zcela v právu.

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1559 (z roku 2004) a 1701 (z roku 2006) výslovně požadují odzbrojení Hizballáhu (a dalších menších milicí) a vyzývají k obnovení libanonské suverenity. Ty byly ignorovány, když Hizballáh vnutil Libanonu svou vůli a sloužil jako zástupce íránských zájmů v regionu, zejména zahájením útoků proti Izraeli.

Libanon, jehož hlavní město Bejrút bylo kdysi oslavováno jako "Paříž Blízkého východu", se proměnil ve zkrachovalý stát, když se Hizballáh stal nejsilnější nestátní armádou na světě, zastínil libanonskou armádu stálým financováním, dodávkami zbraní a výcvikem z Íránu.

Libanon byl zatížen asi milionem uprchlíků – možná šestinou populace – kvůli válce v Sýrii, kterou šíitské milice prodloužily bojem na straně diktátora Bašára Asada. Klíčové fondy na pomoc tak byly zadrženy Saúdskou Arábií – opět kvůli hněvu na moc Hizballáhu.

Hizballáh má v Libanonu právo veta. Přispěl k politické paralýze, jak bylo vidět během devětadvacetiměsíčního období bez prezidenta v Libanonu v letech 2014 až 2016 a znovu v posledních dvou letech. Jeho nezákonné činnosti, jako je pašování a praní špinavých peněz, prohloubily finanční krizi, zhoršily inflaci, devalvaci měny a chudobu.

V roce 2020 se libanonský HDP snížil o téměř 25 % a letos se očekává něco podobného kvůli válce vyvolané Hizballáhem – zatímco jeho kontrola nad jižním Libanonem a údolím Bikáa dusí hospodářský rozvoj v těchto regionech.

Hizballáh tvrdí, že je "hnutím odporu", ale není čemu vzdorovat. Izrael nemá na Libanon žádné nároky kromě toho, že chrání sám sebe. Skutečným cílem Hizballáhu je poskytnout Íránu opěrný bod na severní hranici Izraele a zajistit, aby se jakákoli izraelská akce proti Íránu, jako je preventivní úder na jeho jaderná zařízení, setkala s odvetou, ať už to Libanon bude stát cokoli.

Co se může ukázat jako velká chyba, Hizballáh útočil na Izrael od 8. října – den po genocidním masakru Hamásu 1 200 Izraelců a před jakoukoli izraelskou odvetou. Minulý rok raketových útoků, ostřelování a útoků bezpilotními letouny na Izrael způsobil smrt a zkázu a vyhnal 60 000 Izraelců z jejich domovů. Velká část Izraele žije ve strachu z řízených střel dlouhého doletu Hizballáhu.

Je pochopitelné, že se svět obává širší regionální války, ale neexistuje žádný rozumný způsob, jak vysvětlit nedostatek soucitu s neutěšenou situací Izraele. Výzvy, aby Izrael v podstatě přijal situaci, představují dvojí metr. Žádná jiná země by takovou situaci neakceptovala, včetně USA a Francie.

V posledních týdnech Izrael dosáhl svého limitu. Mohutná vojenská reakce zahrnovala atentáty na klíčové členy vedení Hizballáhu včetně dlouholetého vůdce Hasana Nasralláha, útoky na jeho raketové zásoby a vojenskou infrastrukturu a pozemní operaci proti zásobám Hizballáhu a pozicím v jižním Libanonu. Poprvé po letech je Hizballáh oslaben.

To znamená, že libanonští občané vidí záblesk naděje. Promluvte si s jakýmkoli libanonským vystěhovalcem v soukromí a velmi pravděpodobně to uslyšíte. To je důvod, proč může být po ruce klíčový bod: Prozatímní premiér Nadžib Mikati vyjádřil připravenost Libanonu implementovat rezoluci OSN 1701. Zatímco praktičnost tohoto kroku je stále nejistá, jeho odvaha učinit takové prohlášení je výmluvná.

Libanonský experiment jakožto multietnický a multináboženský stát balancuje na hraně. Bude-li Izraeli umožněno Hizballáh dostatečně oslabit, nový Libanon, osvobozený od jeho zhoubného vlivu, by mohl znovu získat své místo relativně mírumilovné, kulturně bohaté a hospodářsky prosperující země. K tomu však dojde pouze tehdy, pokud libanonský lid a mezinárodní společenství budou jednat.

Vzhledem k tomu, že Hizballáh je výrazně oslaben, má Libanon vzácnou příležitost k reformám. Bezprostřední priority libanonské vlády by měly zahrnovat jmenování prezidenta a zahájení nového politického procesu, který omezí sektářství. Klíčovým prvkem bude přesun šíitské politické reprezentace od Hizballáhu k Amalu, umírněnějšímu šíitskému politickému uskupení bez závislosti na Íránu.

Libanon bude potřebovat významnou mezinárodní podporu, aby mohl obnovit svou poničenou ekonomiku a infrastrukturu. To je místo, kde Francie a Evropská unie mohou hrát významnou roli, kromě arabských států Perského zálivu. Dlouholeté historické spojení Francie s Libanonem by mohlo být nápomocné při vytváření fondů na rekonstrukci, které by pomohly stabilizovat zemi, a nabídnout členství v EU a podporu.

EU by také mohla přispět tím, že Íránu jasně sdělí, že jeho vliv v Libanonu a dalších zemích v regionu již nebude tolerován a bude potrestán. A stejně tak by měly postupovat i Spojené státy. Existují způsoby, jak tento křehký a zhoubný režim udržet na uzdě, kromě sankcí. To, že nebyly vyzkoušeny, je odrazem slabosti Západu, který nebude prosperovat.

Hodně se mluví o tom, jak prezidentské volby příští měsíc ovlivní zahraniční politiku, ale kromě Ukrajiny, kterou by Donald Trump zjevně opustil, panují kolem této otázky nejasnosti. Ať vyhraje kdokoliv, měl by najít morální jasnost a stanovit zákon pro tyrany v Teheránu.

Zdroj v angličtině: ZDE