Co když Ukrajina padne? To už není hypotetická otázka – a je nutné na ni naléhavě odpovědět

14. 7. 2025

 
Ukrajinské hrdinství uprostřed hrůz se stalo tak běžným, že je téměř považováno za samozřejmost. Ale zatímco ruský prezident Vladimir Putin eskaluje válku a každou noc zasahuje Kyjev a další města rekordním počtem ozbrojených dronů, zatímco podpora USA a mírové úsilí slábnou a ukrajinští vojáci na přetížených frontách čelí vyčerpání, západní sebeuspokojenost se jeví jako stále více jako zcela nevhodná. Otázka, která již není hypotetická, se stává stále reálnější a naléhavější: co když Ukrajina padne?

Odpověď: Pád Ukrajiny, pokud k němu dojde, by znamenal obrovské strategické selhání Západu, které by se vyrovnalo katastrofám v Afghánistánu a Iráku, nebo by je dokonce překonalo. Negativní dopady na Evropu, Británii, transatlantickou alianci a mezinárodní právo jsou skutečně děsivé. Už tato myšlenka sama o sobě by měla upoutat pozornost všech.

Od posledních dnů roku 2023, kdy se ukrajinská protiofenzíva zastavila, je zřejmé, že Ukrajina nevyhraje. Po většinu tohoto roku ruské síly neúprosně postupovaly v Doněcku a dalších východních oblastech, bez ohledu na své ztráty. Odhadované ruské ztráty nedávno překročily 1 milion mrtvých a zraněných. A stále přicházejí další. I když nedošlo k žádnému velkému ruskému průlomu, pro obránce Ukrajiny, kteří jsou přitlačeni k zemi a trpí nedostatkem zásob, je válka nyní každodenním bojem o přežití. To, že se jim vůbec daří pokračovat, je neuvěřitlené.

Je velmi nejisté, jak dlouho ještě Ukrajina udrží pozice na bojišti, ve vzduchu i na diplomatické a politické scéně. Má nedostatek lidí, munice a protiletadlových raket. Stále však může tvrdě útočit. Její obsazení ruského kurského regionu a zničení strategických bombardérů hluboko v Rusku minulý měsíc byly pozoruhodné. Takové dočasné úspěchy však nemění základní nerovnováhu sil ani obecný směr vývoje.

Ukrajina také stále více postrádá spolehlivé přátele, i když to možná vždycky platilo. Putin sestavil vlastní „koalici ochotných“ – Čínu, Írán, Severní Koreu a další – na podporu své válečné mašinérie. Západní ekvivalent vedený Británií a Francií je v limbu. Nasazení vojenských „ujišťujících sil“ nemůže pokračovat. Kvůli Putinově neústupnosti a neschopnosti Donalda Trumpa neexistuje žádné příměří, které by bylo možné dodržovat, a ani žádné není v dohledu.

Francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer minulý týden v Londýně zopakovali známé sliby neochvějné podpory. To je snadné. Účinná vojenská pomoc je těžší. Stejně jako ostatní evropské země, ani Velká Británie a Francie nemají k dispozici pokročilé zbraně a materiál v potřebném množství, které může dodat pouze USA.

Ve snaze zaplnit tuto mezeru navrhuje německý kancléř Friedrich Merz koupit americké baterie Patriot a darovat je Kyjevu. Stejně jako celá EU a účastníci summitu NATO z minulého měsíce je však i Merzovou prioritou národní sebeobrana. Zatímco chystá rakety pro Ukrajinu, ztrojnásobuje německé výdaje na obranu. Velká Británie dělá v podstatě totéž.

Trump, americký kapitulant, zůstává pro Kyjev největší diplomatickou bolestí. Jeho nevyvážený plán 30denního příměří byl Moskvou odmítnut, jeho nabídky obchodních dohod mezi USA a Ruskem byly zavrženy. Po měsících pomlouvání ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a podlézání Putinovi dospěl tento „velmi stabilní génius“ k závěru, že ruský vůdce, obviněný válečný zločinec, mluví „nesmysly“ a nelze mu věřit. No, to je ale překvapení.

Všechno není ztraceno. S Trumpem nebo bez něj by NATO mohlo zaujmout tvrdší postoj, jak se zde opakovaně požaduje, a to zavedením bezletových zón nad neobsazenou Ukrajinou a zaměřením se na přilétající rakety a drony. Vojenská situace je jasná, právní a humanitární argumenty jsou přesvědčivé. Rusko často porušuje suverenitu sousedů NATO. Putinovy pokusy o jaderné vydírání, které tak znervóznily Joea Bidena, jsou opovrženíhodné. Kdyby NATO mělo kuráž, mohlo by ho vrátit do jeho klece.

Pokud se tak nestane, měly by být bez dalšího odkladu uvaleny nové sankce USA a EU zaměřené na ruský vývoz ropy. Miliardy dolarů Kremlu uložené v západních bankách by měly být vyvlastněny na zaplacení zbraní a rekonstrukce. Země, které se drží stranou, jako Indie, které odmítají sankce proti Kremlu a profitují z války, by měly být vyzvány, aby si přečetly šokující novou zprávu Evropského soudu pro lidská práva o brutálních válečných zločinech Ruska – a aby se rozhodly, na čí straně stojí.

V současné době se jeví jako nejpravděpodobnější dva výsledky: věčná válka nebo kolaps Ukrajiny. Porážka Ukrajiny a urovnání podle Putinových hegemonistických podmínek by znamenala porážku celého Západu – strategické selhání, které by předznamenalo éru trvalého a rozšiřujícího se konfliktu v celé Evropě. Ani jeden z těchto výsledků by pro Rusy neznamenal trvalé vítězství. Je třeba vyvinout větší úsilí, aby se ruští politici a veřejnost přesvědčili, že tato válka, která jejich zemi stojí tolik životů a peněz, může být ukončena vyjednáváním, že legitimní bezpečnostní obavy budou řešeny a že alternativy jsou mnohem horší.