Demokraté z Texasu prchají do jiného státu, aby zabránili podvodům Republikánů
5. 8. 2025 / Fabiano Golgo
čas čtení
5 minut
Aktualizace: Píše Natalie Kocáb:
Guvernér Greg Abbott spolu s generálním prokurátorem Kenem Paxtonem pohrozili postihem nebo zatčením demokratických poslanců, přestože tahle “walkout" taktika není nová věc. Naposled se stala opět v Texasu, v roce 2021, kdy poslanci vydrželi mimo stát 38 dní.
No a teď... Včera texaská Sněmovna pod vedením Dustina Burrowse odhlasovala v poměru 85 ku 6 vydání civilních zatykačů na těchto více než 50 nepřítomných demokratických poslanců.
Zatykače opravňují Sergeant-at-arms a Texaské ministerstvo veřejné bezpečnosti (DPS) k jejich zadržení – pokud se nacházejí na území Texasu.
Vazal Abbott tento krok veřejně podpořil a vyzval bezpečnostní složky, aby zákonodárce vypátraly, zadržely a přivedly zpět.
Američané
často mluví o demokracii, jako by šlo o dokonale rovné hřiště – obrázek
Normana Rockwella, kde se sousedé scházejí na obecních shromážděních,
každý hlas má stejnou váhu a lidé volí podle svého svědomí. Jenže když
se pod tento obraz podíváte blíže, najdete mnohem složitější a méně
spravedlivou realitu: politickou hru hranou pomocí map a matematiky, kde
vítězství závisí spíše na umění kreslení čar než na přesvědčování
voličů.
Abyste pochopili současnou krizi v Texasu – kde desítky demokratických zákonodárců utekly ze státu, aby zabránily republikánskému pokusu o překreslení volebních obvodů – musíte nejprve porozumět zvláštnímu, často paradoxnímu způsobu, jakým Spojené státy organizují své volby. Může působit zvláštně, že poslanci opustí svůj stát jen proto, aby zabránili hlasování. V Texasu to však vychází z konkrétního pravidla: aby mohl texaský parlament schválit zákon, musí být v jednacím sále přítomen minimální počet zákonodárců – takzvané kvórum. Pokud dostatek Demokratů fyzicky opustí stát, republikáni nedosáhnou tohoto kvóra a nemohou hlasování vůbec zahájit.
Je to extrémní forma parlamentní obstrukce, něco jako „filibustery“, jen mnohem razantnější. V české Poslanecké sněmovně se opozice může bránit dlouhými projevy nebo návrhy na změnu programu. V Texasu mají vládnoucí republikáni tolik hlasů, že běžné obstrukce by nepomohly. Jediným způsobem, jak zastavit překreslení volebních map, bylo fyzicky znemožnit konání schůze tím, že demokratičtí zákonodárci uprchnou do jiného státu, kde je texaská policie nemůže přivést zpět.
Proto Demokraté tvrdí, že nejde o útěk od odpovědnosti, ale o poslední dostupný prostředek, jak zabránit zákonu, který podle nich trvale pokřiví demokratické zastoupení v jejich státě.
V USA se
každých deset let po sčítání lidu překreslují volební obvody tak, aby
měly zhruba stejný počet obyvatel. V ideálním světě by šlo o spravedlivý
proces, který zaručí, že každý hlas má stejnou váhu.
Politická realita je ale jiná. Strana, která ovládá parlament daného státu, má téměř absolutní moc rozhodnout, jak budou obvody vypadat – a tato moc se využívá s chirurgickou přesností. Tento proces, známý jako gerrymandering, umožňuje politikům vybírat si své voliče místo toho, aby si voliči vybírali politiky. Představte si fotbalový zápas, kde jeden tým nejen určuje rozhodčího, ale může i zmenšovat či zvětšovat branky. Tak moc se dá hřiště naklonit.
Politická realita je ale jiná. Strana, která ovládá parlament daného státu, má téměř absolutní moc rozhodnout, jak budou obvody vypadat – a tato moc se využívá s chirurgickou přesností. Tento proces, známý jako gerrymandering, umožňuje politikům vybírat si své voliče místo toho, aby si voliči vybírali politiky. Představte si fotbalový zápas, kde jeden tým nejen určuje rozhodčího, ale může i zmenšovat či zvětšovat branky. Tak moc se dá hřiště naklonit.
Obvykle se obvody mění
jednou za deset let. Republikáni v Texasu, podporovaní Donaldem Trumpem,
se ale snaží udělat něco výjimečného: překreslit mapu uprostřed
desetiletí. Navrhovaná mapa by rozdělila oblasti s převahou
latinoamerických, demokraticky volících obyvatel a vytvořila pět nových
obvodů, které by téměř jistě volily republikány – aniž by k tomu došlo k
významným změnám v populaci.
Demokraté proto volí zoufalou obrannou strategii: opustili stát a odjeli do Illinois, aby texaskému parlamentu znemožnili hlasovat. Není to útěk od odpovědnosti, jak někteří tvrdí, ale poslední nástroj obrany před „zmanipulovaným systémem“, jak jej sami označují.
Demokraté proto volí zoufalou obrannou strategii: opustili stát a odjeli do Illinois, aby texaskému parlamentu znemožnili hlasovat. Není to útěk od odpovědnosti, jak někteří tvrdí, ale poslední nástroj obrany před „zmanipulovaným systémem“, jak jej sami označují.
Republikáni argumentují, že
jen využívají pravidla hry naplno. Jenže demokracie nemá být hra s
nulovým součtem, kde si jedna strana rozdělí území jako středověcí
baroni svá panství. Má to být nepřetržitý dialog mezi občany. A když
samotné mapy tento dialog umlčují, přestává jít o politiku a začíná boj o
moc.
Pokud republikáni v Texasu uspějí, spustí to
řetězovou reakci: kalifornský guvernér už hrozí, že na oplátku překreslí
mapu svého státu tak, aby z Kongresu vyřadil několik Republikánů. Místo
aby voliči rozhodovali o volbách, budou státy vést odvetné války pomocí
volebních map.
Existuje ale jiná cesta. Nezávislé komise, které už v některých státech fungují, mohou politikům odebrat pera, jimiž kreslí obvody, a obnovit férovost. Texaská lekce není jen o manévrech jedné strany – je připomínkou, že demokracie stojí na sebeovládání a vzájemné ochotě hrát férově.
Existuje ale jiná cesta. Nezávislé komise, které už v některých státech fungují, mohou politikům odebrat pera, jimiž kreslí obvody, a obnovit férovost. Texaská lekce není jen o manévrech jedné strany – je připomínkou, že demokracie stojí na sebeovládání a vzájemné ochotě hrát férově.
1529
Diskuse