8. 9. 2025
Na rozdíl od 70. let nejsou moderní Rusko a Čína soupeři, ale blízcí partneři odhodlaní převrátit světový řád vedený USA, jak dokazuje summit v Tchien-ťinu a společné vojenské přehlídky.
Poté co učinil četné ústupky vůči Moskvě bez jakéhokoli strategického zisku je Trump vyzýván, aby opustil tuto chybnou politiku založenou na naději a místo toho sledoval strategii zadržování proti rostoucí rusko-čínské alianci.
"Jsem velmi zklamán prezidentem Putinem," řekl americký prezident Donald Trump komentátorovi Scottu Jenningsovi v narážce na pokračující ruské bombardování Ukrajiny v důsledku Trumpova mírového úsilí.
Ve svém zděšení z ruského prezidenta se Trump připojil k nedávným předchůdcům obou stran, kteří se naivně snažili přemluvit ruského diktátora, aby zlepšil vztahy a spolupracoval na globálních výzvách.
Bush označil Putina za "velmi přímého a důvěryhodného" a řekl, že jejich první setkání znamenalo začátek "velmi konstruktivního vztahu". Prezident Barack Obama navrhl americko-ruský "reset" založený na "společných zájmech, které tvoří základ spolupráce". Prezident Joe Biden usiloval o "stabilní, předvídatelný vztah" a "dialog o strategické stabilitě s cílem usilovat o spolupráci v oblasti kontroly zbrojení a bezpečnosti".
Všichni odcházeli zklamaní, protože Putin je, no, Putin: bývalý agent KGB, který není hoden důvěry, neusiluje o společné zájmy a označil rozpad Sovětského svazu za "největší geopolitickou katastrofu 20. století". Putin doufá, že vzkřísí co nejvíce ze sovětského impéria. S pomocí svých kolegů autokratů v Pekingu, Teheránu, Pchjongjangu a jinde se snaží převrátit globální řád vedený Spojenými státy.
Nyní, když se Trump připojil k řadám zklamaných, měl by Putina uznat takového, jaký je. Měl by pochopit, že ruský vůdce nesdílí Trumpovy naděje na trvalý mír s Ukrajinou a necení si lepších vztahů s Washingtonem. Americká politika se musí snažit zadržet Putinovy geopolitické ambice.
Trumpova snaha přimět Putina k větší spolupráci má kořeny v tom, co je známo jako strategie "obráceného Kissingera". Henry Kissinger jako poradce pro národní bezpečnost položil základy pro úspěšnou vstřícnost prezidenta Richarda Nixona vůči Číně, když pochopil, že užší vazby s Pekingem by pomohly vyvážit rostoucí sovětskou moc. Trump podobně usiloval o užší vazby s Ruskem, aby pomohl vyvážit rostoucí moc Číny a omezit její nároky na impérium.
Ve snaze dosáhnout tohoto cíle Trump přepadl ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v televizní výměně názorů v Oválné pracovně; obvinil z rusko-ukrajinské války Ukrajinu; pozastavil dodávky některých amerických zbraní do Kyjeva; upustil od svého požadavku na příměří před mírovými rozhovory, na Putinův příkaz; Zelenského vystavil tlaku, aby přijal dohodu, která by ho donutila postoupit území Rusku; a nedokázal dostát hrozbám uvalením dalších sankcí na Moskvu kvůli jejímu válčení.
Po více než šesti měsících, kdy výměnou za své úsilí nedosáhl ničeho, je načase, aby Trump nadobro upustil od strategie obráceného Kissingera. Tento přístup byl vždy založen na chybném výkladu historie. Odráží politiku naděje převažující nad realitou a podkopává důvěryhodnost USA po celém světě.
Nixonovo otevření se Číně na počátku 70. let mohlo uspět kvůli čínsko-sovětské roztržce, která se datuje od 50. let; pohraniční válce mezi Sovětským svazem a Čínou v roce 1969; a rostoucí rivalitou o to, kdo bude řídit globální komunistické hnutí.
Dnes se žádný takový rozkol mezi revanšistickým Ruskem a rostoucí Čínou neotevřel. Právě naopak, Moskva a Peking se sbližují. Nesnaží se vzájemně vyvažovat, ale místo toho vyvažovat Spojené státy. Tři týdny před ruskou invazí na Ukrajinu oznámili partnerství "bez limitů" a sdílejí cíl změnit globální vedoucí postavení USA.
Tento týden se Putin připojil k čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi a indickému premiérovi Naréndrovi Módímu na summitu v Tchien-ťinu, kde podpořili spolupráci mezi těmito třemi národy. Putin se pak připojil k Si Ťin-pchingovi a severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi na vojenské přehlídce v Pekingu. Tyto události prokázaly marnost Trumpových snah oddělit Rusko od Číny a nebyly jedinými takovými ukázkami.
Na diplomatické frontě se tyto dva národy (které jsou oba stálými členy Rady bezpečnosti OSN) připojily k Íránu a prohlásily, že hrozba ze strany EU3 (Velké Británie, Francie a Německa) znovu uvalit sankce OSN na Teherán kvůli jeho jaderným snahám byla "právně a procedurálně chybná".
Toto společné prohlášení jasně ukázalo, že pokud EU3 v nadcházejících týdnech uvalí takzvané okamžité sankce, Rusko a Peking mohou odmítnout pomoci s jejich vymáháním. To by otevřelo dveře dalším podobně smýšlejícím zemím, aby následovaly jejich příkladu a výrazně snížilo dopad sankcí.
Na ekonomické frontě Rusko a Čína oznámily, že postaví nový plynovod – "Síla Sibiře 2" – mezi ruským poloostrovem Jamal a severní Čínou, spolu s plynovodem přes Mongolsko. To by mohlo do Číny poslat až 2 miliardy metrů krychlových plynu ročně.
Svět roku 2025 není světem roku 1972, kdy Nixon mohl stavět Moskvu a Peking proti sobě. Trump by měl zahodit naděje na průlom v Kissingerově stylu, očekávat větší rusko-čínskou spolupráci a podle toho postupovat.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse