Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

BBC: Evropské veřejné mínění vůči Izraeli se posunulo. Jeho vraždění v Gaze podporuje jen 20 procent Evropanů

22. 9. 2025

čas čtení 4 minuty

Moderátor, pořad The World this Weekend, BBC Radio 4, neděle 21. září 2025, 13 hodin: Uznání Palestiny má pro různé skupiny velmi odlišný význam. V diplomatickém světě je to docela velká věc. Když to oznámí i Francie, USA budou jediným členem Rady bezpečnosti OSN, který palestinský stát neuzná. Pro jiné je to však prázdný tanec. Příliš málo, příliš pozdě a bez doprovodných smysluplných opatření, která by mohla přinést mír nebo spravedlnost. Profesor Rashid Khalidi je předním palestinským intelektuálem své generace. Do loňského roku byl emeritním profesorem moderních arabských studií na Kolumbijské univerzitě a je autorem knihy Sto let války o Palestinu. Zeptal jsem se ho, zda uznání palestinského státu ze strany Velké Británie má větší váhu, vzhledem k britské historii v této oblasti.

„Británie nese obrovskou odpovědnost za vše, co se v Palestině odehrálo, přinejmenším od roku 1917, od Balfourovy deklarace až po současnost. Británie již není velmocí, jakou bývala, ale když byla dominantní světovou mocností, hrála klíčovou roli při založení Izraele. A tak má skutečnost, že Británie zaujala tento postoj, obrovský historický význam.“

Vyrovnává to nějakým způsobem historii minulého století? Zlepšuje to podle vás postavení Británie, nebo je současná historie ve skutečnosti jiná?

„Myslím tím, nebyli jsme uprostřed genocidní války, ve které Británie, Evropa, Spojené státy a řada dalších západních zemí prostě odmítly udělat cokoli účinného, aby Izrael zastavily, z nichž nejdůležitější jsou samozřejmě Spojené státy, ale Evropa a Británie mohly udělat enormně mnoho. Mohly přestat přijímat izraelské ministry nebo izraelského prezidenta v době, kdy je Izrael obviněn nejen z válečných zločinů, ale i z genocidy. Mohly by velmi jednoduše přestat prodávat zbraně Izraeli. Existuje mnoho věcí, které by mohly a měly udělat země, které jsou ve skutečnosti spoluviníky genocidy. A nebýt toho, že se to děje a za pár dní to budou celé dva roky, byl by to nesmírně důležitý krok. Musím však říci, že jakákoli země, která uznává, uvozovky, stát Palestina, ale zároveň nemluví o úplném a okamžitém ukončení okupace a odstranění osad, mluví naprosté nesmysly. Neexistuje žádná možnost palestinského státu bez úplného zrušení izraelské okupace a bez odstranění 800 000 osadníků, které Izrael nelegálně přivedl do okupovaných území, nebo alespoň bez jejich podřízení palestinské svrchovanosti. O těchto věcech nikdo nemluví. Je to v podstatě nereálná představa, která nemá absolutně žádnou šanci na realizaci a která je podle mého názoru předkládána jako náhrada za skutečné, seriózní kroky k zastavení genocidy. V mnoha ohledech je to vlastně bezvýznamné.“

Malujete poměrně depresivní obraz. Musel jste o tom přemýšlet, vím, že vy a vaše rodina jste úzce zapojeni do historie Palestiny už více než sto let. Musel jste jistě přemýšlet o tom, zda se dožijete palestinského státu.

„Vlastně neočekávám v nejbližší budoucnosti, v příštích několika letech, velký pokrok. Situace je extrémně ponurá. Vnitřní rozdělení Palestiny, absence jasné palestinské strategie, strašlivý traumatický dopad této války v Gaze. Myslím, že to jsou věci, jejichž změna bude trvat dlouho. Ale vidím změny, které jsem nikdy nečekal. Evropské veřejné mínění se posunulo. Nedávný průzkum YouGov ukázal, že Izrael má nanejvýš 20% podporu v šesti nejdůležitějších evropských zemích, včetně Velké Británie, Francie, Německa, Itálie a tak dále. To se nikdy předtím nestalo. Veřejné mínění jako celek se změnilo. A dříve nebo později tato válka a tato podpora skončí, protože stejně jako v případě války v Iráku a války ve Vietnamu trvalo téměř deset let, než veřejné mínění nakonec donutilo lidi, kteří tyto války vedli, aby přestali. Veřejné mínění nelze v demokratických zemích dlouhodobě ignorovat. A to bude platit. V Evropě se to již děje. Myslím tím, že skutečnost, že Francie a Británie udělaly to, co udělaly, i když je to omezené, je známkou toho, že vlády jsou dříve či později nuceny podřídit se tomu, co lidé chtějí. A v tom jsem optimistický. Nemyslím si, že to změní věci v krátkodobém horizontu, ale v dlouhodobém horizontu to určitě změní.

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ