Nechápu ty nářky na Fialovu vládu ze strany prozápadních voličů

27. 9. 2025

čas čtení 2 minuty
 
Že nás “Fialova vládá zklamala”?!? Že “není koho volit”?!? V jakém snovém světě tito “zklamaní” žijí?
Za mně osobně máme v posledních čtyřech letech jednu z nejlepších vlád postkomunistické historie. Ve všech čtyřech ústavních funkcích rozumné, kultivované prozápadní politiky. Ekonomika se stala jednou z nejbohatších na světě a to dokonce i v porovnání se Západní Evropou. Ano, na toto období se jednou bude vzpomínat jako na naši zlatou éru, míní Vít Kučík.

 
To, co je pro mně zásadní - máme excelentní zahraniční politiku. Ta je téměř ideálem - neumím si realisticky představit lepší. Zásadově podporujeme ukrajinskou hráz proti ruskému barbarství, ohrožující celý kontinent. Jasně držíme spojenecké závazky. Proti tomu jsou interní domácí “dramata” jen nicotnými mýdlovými operami.

Já sám bych si mohl přisadit a Fialovi vyčítat, že toho houby udělal na poli boje proti dezinformacím. A kolik nadějí jsme do toho vkládali! Ale koho zajímá, že hrabě z Yorkshiru v roce 1944 zpronevěřil místní svěřenecký fond, když se britské invazní síly dokázaly úspěšně vylodit v Normandii? To, co nám zoufale chybí, je adekvátní měřítko pohledu. Naše vylodění v Normandii je Fialových tři a půl milionu těžkých granátů, které významně pomohly ruské hordy držet stále někde na Donbase, místo aby už byly na cesté k nám!

Že Fialova vláda nepohnula s tím a oním? Ale kdež, nebuďme jako malé děti! Žádná vláda nikdy nemůže naplnit všechny své sliby, žádná vláda se nikdy nepŕiblíží ideálu. Přesto může být v dlouhém časovém období tou nejlepší.

Pokud ji porovnáváme realisticky nikoli s ideálem, ale reálnými alternativami. Politika není nikdy volbou ideálu, je vždy volbou nejmenšího zla. VŽDY! Protože ideál není z tohoto světa.

Kdo teď okázale dává najevo zklamání, znechucení z této zlaté doby, protestní pózu a manýry v této blahobytné éře, je jen nezralým dítětem, které neumělo nebo nechtělo dospět. Kdo se teď urazí, budiž tak, musel bych zapřít sebe, kdybych říkal opak.

Máme tu tři solidní, prozápadní demokratické strany. To je víc, než jsme měli v roce 1946 a čtyřicet let poté. Je to víc než dostatečný výběr, neboť jakákoli z nich v zásadě nezmění náš směr k demokratickému blahobytu. Liší se ostatně jen v nepodstatných rozdílech.

Nepodstatných z pohledu na základní směřováni země a postoji k největší civilizační hrozbě dneška - Rusku.

Tak přestaňme dětsky fňukat a vyberme si jednu z nich. Nic víc se od nás nechce.

-2
Vytisknout
465

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2025