Gaza: Vyčerpaní Palestinci se s velkými obtížemi snaží dát svůj život znovu dohromady, zatímco pozornost světa se upírá na Írán

30. 3. 2026

čas čtení 6 minut
 

Pět měsíců po vyhlášení příměří v Gaze letecké údery stále zabíjejí civilisty a humanitární situace zůstává katastrofální

 
Palestincům v Gaze už téměř nic nepřipomíná jejich život před válkou. Každodenní realita se stala temnější a mnohem brutálnější, jako by bylo obyvatelstvo zbaveno své minulosti.

„Nad hlavami neustále bzučí drony, střelba a ostřelování pokračují téměř denně a námořní lodě střílejí na rybáře,“ řekl 56letý Ahmed Baroud, otec pěti dětí, který se ocitl v Deir al-Balahu jako vysídlenec.

 
Téměř 30 měsíců po začátku války v Gaze a pět měsíců po vyhlášení příměří stále zabíjejí letecké údery civilisty a humanitární situace zůstává zoufalá. Zdravotnické úřady uvedly, že v neděli brzy ráno bylo při izraelském leteckém úderu na oblast al-Mawasi v západní části Khan Younis zabito šest lidí a další čtyři byli zraněni.

Zatímco oči světa jsou upřeny na Írán, každodenní život v ulicích a na trzích tohoto území je plný strachu a zbavený barev. Lidé s vyčerpanými tvářemi stojí v řadách na jídlo a další zásoby uprostřed ruin zničených budov. Blátivá voda protéká uprchlickými tábory

„Situace se od začátku války s Íránem ještě více zhoršila,“ řekl Baroud, čímž vyjádřil rozšířený názor, že kampaň USA a Izraele proti Teheránu vedla k ještě vyšším cenám potravin a dalších nezbytných potřeb.

Ibtisam al-Kurdi, která ve válce přišla o oba syny, řekla: „Máme potíže sehnat dřevo na vaření kvůli uzavření hraničních přechodů a nedostatku plynu, což vedlo k výraznému zvýšení jeho ceny.“

Šedesátčtyřletá žena, která pochází z Jabaliji a je vysídlena v oblasti Tel al-Hawa v Gaze, dodala: „Už si nemůžeme dovolit zeleninu ani maso a každý den se spoléháme na konzervy a luštěniny, přičemž neustále žijeme ve strachu, že se vrátí hladomor.

„Doufám, že to všechno jednou úplně skončí … že bombardování ustane a že naše děti už nebudou muset žít v neustálém strachu z zvuků dronů a výbuchů.“
 
Nízké teploty a déšť přetrvávají až do jara, promáčejí matrace a zaplavují podlahy lidí žijících v zatopených stanech v uprchlických táborech.

Ani každodenní rozhovory už nejsou stejné. Sen studenta už není dosáhnout vysokých známek nebo složit zkoušky, ale vydělat dost peněz, aby jeho mladší sourozenci nemuseli žebrat na ulicích, nebo zajistit pár litrů čisté vody k uhašení žízně.

V provizorních minibusech – přívěsech připojených k terénním vozidlům – používaných pro veřejnou dopravu začínají příběhy o ztrátách a zdá se, že nikdy neskončí. Silnice se stává otevřeným prostorem pro zpovědi, kde každý cestující vypráví svůj příběh, jako by se soutěžilo o to, kdo ztratil více.

Jeden muž vypráví, jak krátce před začátkem války utratil vše, co měl, za stavbu domu svých snů. V rychlém sledu byl jeho dům vybombardován a poté přišli o život jeho žena a děti. Vedle něj sedí žena, která přišla o všechny své děti a snaží se vychovávat své malé vnoučata. Oba vyzařují nesnesitelný smutek.

Ibrahim Kaheel, vysídlenec z města Gaza, uvedl, že již tak zoufalá situace se zhoršila od té doby, co USA začaly útočit na Írán. „Po válce s Íránem ceny potravin výrazně vzrostly a zboží na trzích začalo chybět, přičemž některé ceny stále rostou,“ řekl 34letý muž.
 
Od říjnového příměří bylo zabito více než 680 Palestinců, z toho 26 za poslední týden. Humanitární organizace uvádějí, že zničená infrastruktura a nepravidelné dodávky elektřiny způsobily, že nečištěné odpadní vody představují rostoucí riziko pro veřejné zdraví.

UNRWA, agentura OSN pro palestinské uprchlíky, uvádí, že Kerem Shalom zůstává jediným funkčním přechodem pro nákladní dopravu, což vytváří významnou překážku pro dovoz zásob.

Kaheel řekl: „Voda, která bývala k dispozici, k nám nyní kvůli poruše v městském vodovodním potrubí přichází jen dva dny v týdnu. Často není vhodná k pití, přesto jsme nuceni ji pít.

„Moje matka trpí rakovinou a my se čas od času potýkáme s problémy při nákupu jejích léků.“

Lékaři v Gaze uvádějí, že základní diagnostické nástroje, včetně bioptických jehel, prostě nejsou k dispozici. Pacienti přicházejí s jasně rakovinnými nádory, lékaři však nemají prostředky k odebrání vzorků ani k provedení testů potřebných k potvrzení diagnózy. V důsledku toho mnoho pacientů umírá na tuto nemoc, aniž by byli řádně diagnostikováni nebo léčeni.

Podle údajů OSN bylo předtím, než byl 19. března znovu otevřen přechod Rafah mezi pásmem Gazy a Egyptem pro omezený pohyb osob, v Gaze více než 11 000 pacientů s rakovinou, kteří potřebovali léčbu mimo území. Ministerstvo zdravotnictví v Gaze uvádí, že více než 20 000 pacientů a zraněných čeká na cestu do zahraničí za lékařskou péčí.

Cogat, jednotka izraelské armády pověřená usnadňováním humanitárních operací na okupovaných územích, uvedla: „Od začátku roku 2025 došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel evakuovaných přes Izrael za účelem lékařské léčby v zahraničí, stejně jako těch, kteří mají dvojí občanství.

„Hraniční přechod Rafah byl otevřen pro odjezd pacientů a jejich pečovatelů do Egypta. Počet odjíždějících pacientů závisí na žádostech podaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Egyptem, které jsou odpovědné za koordinaci příjezdu pacientů z pásma Gazy k hraničnímu přechodu Rafah.“

Uvedla, že „údaje z terénu“ naznačují, že do Gazy je dodáván „významný, stabilní a nepřetržitý objem pomoci“ a „v pásmu Gazy je proto k dispozici dostatek potravin na delší období“.

 
Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
302

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2026