Válka vedená USA a Izraelem bude mít celoživotní dopad na miliony dětí po celém Blízkém východě

4. 4. 2026

„Děti v regionu jsou vystaveny hrůznému násilí, zatímco systémy a služby, které mají zajistit jejich bezpečnost, jsou samy terčem útoků,“ uvedla výkonná ředitelka UNICEFu Catherine Russellová.

Nucené vysídlení v Libanonu

Podle odhadů UNICEFu bylo v Libanonu kvůli izraelským bombardováním a příkazům k evakuaci nuceno opustit své domovy více než 1,1 milionu lidí, včetně téměř 400 000 dětí. Téměř 90 % z nich žije mimo evakuační centra a mnoho z nich spí na ulici.

52letý Nidal Ahmed a dvě z jeho dětí žijí ve stanu v provizorním táboře spolu se stovkami dalších rodin v Bielu, čtvrti nočních klubů v Bejrútu. Pro Ahmeda je to již druhé vysídlení – jeho dům v Tyru byl zničen při leteckém útoku druhý den války mezi Izraelem a Hizballáhem a dům jeho bratra na jižním předměstí Bejrútu musel být na příkaz Izraele vyklizen několik dní poté, co tam uprchl.

„Je pět odpoledne a dnes jsme ještě nic nejedli,“ řekl Ahmed, zatímco jeho osmiměsíční dcera Zahraa seděla v zašpiněném dupačkách před ním. „Dětem jsme mohli dát jen čaj a trochu chleba. Pro tak malé dítě není chléb vhodný, ale co máme dělat?“ řekl a ukázal na drobky starého plochého chleba, které Zahraa žvýkala.

Po měsíci v exilu Ahmedovi došly peníze na jídlo pro děti. Spoléhá na místní organizace, které se objevují nepravidelně a rozdávají jídlo většinou, ale ne každý den.

Podmínky jejich pobytu na útěku jsou „ponižující“, řekl Ahmed a ukázal na stan, který postavil pro sebe a své děti – modrou plachtu narychlo přehozenou přes dřevěnou konstrukci a přichycenou kameny. „Snažil jsem se to zakrýt, abychom byli chráněni před deštěm, ale každé ráno se probouzíme s promočenými matracemi.“

Zatímco si jeho tříletý syn Ahmad hraje s jiným dítětem na volném prostranství, Ahmad říká, že se sprchuje jednou týdně, v pátek, kdy je otec odveze 30 minut autem do domu přítele, který jim dovolí použít koupelnu. Pro jejich nejnaléhavější potřeby je k dispozici jedna koupelna pro stovky rodin, které čekají půl hodiny ve frontě na možnost použít toaletu, která nemá tekoucí vodu.

Zástupce UNICEFu v Libanonu, Marcoluigi Corsi, minulý měsíc varoval, že vysídlení bude mít na děti trvalé následky. „Tento neúprosný cyklus bombardování a vysídlování výrazně prohlubuje jejich psychické jizvy, vštěpuje jim hluboce zakořeněný strach a hrozí jim vážné, dlouhodobé emocionální poškození,“ řekl Corsi.

Ahmed řekl, že některé z těchto dopadů již pozoruje u svých vlastních dětí. Když izraelské stíhačky překonají rychlost zvuku nebo bombardují Bejrút, jeho syn začne utíkat a snaží se schovat před bombou, o které si myslí, že dopadne právě na něj.

Ahmed je sám vyčerpaný. Musel nechat svou ženu a sedmnáctiletou dceru v nemocnici v Tyru poté, co byly zraněny při bombardování jejich domu. Ukazuje fotografii své manželky v kómatu na nemocničním lůžku a vyjmenovává její zranění: 33 zlomenin lebky, vnitřní krvácení, poranění páteře.

„Říkají, že to nepřežije,“ řekl Ahmed a podíval se na své děti. „Děti jsou teď zaměstnané, hrají si. Ale až se vrátí domů a nenajdou tam svou matku, bude to katastrofa.“

Úmrtí, zranění a smutek v Palestině

Navzdory příměří, které trvá již více než pět měsíců, zdravotníci v Gaze uvádějí, že od začátku konfliktu s Íránem před více než měsícem izraelské síly zabily nejméně 50 Palestinců. Počet dětských obětí není jasný, ale podle místních záchranných služeb izraelské letecké údery na kontrolní stanoviště 29. března zabily nejméně šest Palestinců, včetně jedné dívky.

Pásmo Gazy se ještě nezotavilo z 23 měsíců izraelského bombardování, které zabilo desítky tisíc lidí a zničilo nemocnice a školy v tom, co vyšetřování OSN označilo za genocidu. Až do října loňského roku bylo v průměru zabito alespoň jedno palestinské dítě každou hodinu. Počet dětí zabitých izraelskými silami ve válce v Gaze překročil koncem loňského roku 20 000, uvádí organizace Save the Children.

Uzavírky a omezení pohybu v Gaze vyvolané eskalací narušily přístup k základním službám a donutily některé školy k uzavření. Hraniční přechody do Gazy byly během prvních několika dnů války uzavřeny, což zablokovalo humanitární pomoc i obchodní zboží.

Na okupovaném Západním břehu eskalovali izraelští osadníci a bezpečnostní síly od začátku války s Íránem násilí proti Palestincům, přičemž zabili nejméně tři děti. 15. března izraelská policie zastřelila dva mladé palestinské bratry a jejich rodiče v Tamounu, když střílela na rodinné auto, které se vracelo z nákupů na ramadán.

Pětiletý Mohammed a sedmiletý Othman – který byl slepý a měl speciální potřeby – byli zabiti spolu se svou matkou Waad Bani Odeh (35) a otcem Alim Bani Odehem (37). Dva další bratři přežili. Jedenáctiletý Khaled později řekl, že před smrtí slyšel matku plakat a otce se modlit. Po střelbě ho podle jeho slov izraelská pohraniční policie vytáhla z trosek, posmívala se mu a bila ho. Jeden z policistů mu řekl: „Zabili jsme psy,“ uvedl Khaled.

V Izraeli bylo při odvetných íránských raketových útocích zabito nejméně čtyři děti. K jednomu z nejhorších útoků došlo 1. března, kdy íránská raketa zasáhla město Beit Shemesh ve středním Izraeli.

„Žádná omluva“: Děti již od 12 let střeží kontrolní stanoviště v Íránu

Zprávy o tom, že Íránské revoluční gardy (IRGC) využívají děti již od 12 let k hlídání bezpečnostních kontrolních stanovišť, vyvolaly poplach ohledně využívání dětských vojáků.

Organizace Human Rights Watch (HRW) zveřejnila na konci března zprávu, v níž uvádí, že IRGC vede kampaň na nábor dětí, aby se dobrovolně přihlásily jako „bojovníci na obranu vlasti“.

26. března úředník IRGC v Teheránu uvedl, že kampaň na nábor civilistů s názvem „Bojovníci na obranu vlasti pro Írán“ stanovila minimální věk na 12 let.

Na plakátu k náborové kampani je vyobrazen chlapec a dívka vedle dvou dospělých, včetně muže v vojenské uniformě.

Organizace HRW se sídlem v New Yorku uvedla, že vojenský nábor a využívání dětí představuje závažné porušení práv dětí a v případě dětí mladších 15 let i válečný zločin.

Bill Van Esveld, zástupce ředitele pro práva dětí v organizaci Human Rights Watch, řekl: „Neexistuje žádná omluva pro náborovou kampaň, která cílí na děti, natož na dvanáctileté. V podstatě to znamená, že íránské úřady jsou zjevně ochotny riskovat životy dětí kvůli nějaké té pracovní síle navíc.“

Jedenáctiletý íránský chlapec byl údajně již zabit při izraelském leteckém útoku, když se nacházel na bezpečnostní kontrolní stanici. Matka Alirezy Jafariho, Sadaf Monfaredová, řekla městským novinám Hamshahri, že pomáhal hlídkám a kontrolním stanicím provozovaným Basij, dobrovolnickou milicí pod velením IRGC.

Útoky na školy a ztráta vzdělání

Americký bombardovací útok na základní školu v Minabu 28. února zabil desítky lidí, z nichž většinu tvořily holčičky ve věku od sedmi do dvanácti let. Tento útok je dosud nejhorším masovým zabíjením v rámci americko-izraelské války proti Íránu a byl organizací UNESCO označen za „závažné porušení“ mezinárodního práva.

Neustálé útoky v celém regionu ničí a poškozují zařízení a infrastrukturu, na nichž jsou děti závislé, včetně nemocnic, škol a vodovodních a kanalizačních systémů.

Íránský Červený půlměsíc uvedl, že 316 zdravotnických center a 763 škol bylo vážně poškozeno nebo zničeno izraelskými útoky podporovanými USA.

Tyto útoky a obecné násilí zastavily školní výuku. Organizace Save the Children uvedla, že v celém regionu bylo přerušeno vzdělávání nejméně 52 milionů dětí školního věku, které přešly na online výuku nebo se vůbec neučí.

Podle UNICEF je z 669 hromadných úkrytů v Libanonu 364 veřejných škol. V Izraeli byly školy opakovaně uzavřeny v celé zemi.

Ahmad Alhendawi, regionální ředitel organizace Save the Children pro Blízký východ, severní Afriku a východní Evropu, řekl: „V každém konfliktu jsou učebny obvykle první, které se zavírají, a patří mezi poslední místa, která se znovu otevírají. Každá zmeškaná hodina prohlubuje jizvy války. Ne každé dítě může uniknout násilí nebo si dovolit přejít na online výuku; víme, že u nejzranitelnějších dětí platí, že jakmile jednou opustí školu, mnohé se už nikdy nevrátí.“

Psychologické následky

Krvavé střety a nepokoje vystavily děti traumatickým událostem. Je známo, že dlouhodobé vystavení násilí a nestabilitě má trvalý dopad na vývoj mozku, emoční regulaci a dlouhodobé duševní zdraví.

Zatímco v Íránu došlo k téměř úplnému výpadku internetu, satelitní televizní stanice jsou stále vysílány a přijímány. Londýnský satelitní kanál Iran International začal mezi zpravodajskými relacemi vysílat segment, který poskytuje rady, jak se vypořádat s dětskými strachy a úzkostmi.