Magyar prohlašuje, že jeho vláda bude usilovat o „svobodné, evropské“ Maďarsko a zřekne se Orbánovy éry

13. 4. 2026

 
    Je to obrovská čest, že jste nám svěřili nejvyšší počet hlasů v historii, abychom sestavili vládu a v příštích čtyřech letech pracovali na svobodném, evropském, dobře fungujícím a soucitném Maďarsku. Vláda strany Tisza bude vládou každého Maďara.“
 
To, jak na to Evropa zareaguje, rozhodne o tom, zda Magyar uspěje
 
Toto je historický okamžik pro Maďarsko a Maďary. A výsledek je významný i pro zbytek Evropy. Šestnáct let trvající neliberální a antidemokratický experiment skončil a je čas na oslavy. S velkou většinou však přichází i obrovská odpovědnost pro novou vládu v Budapešti. I Evropa se musí naléhavě poučit.

V hlavních městech EU i v Bruselu vyvolalo vítězství Pétera Magyara obrovskou úlevu. Ale napětí před hlasováním a skutečnost, že mnoho lídrů EU prostě doufalo, že „Orbánův problém“ po těchto volbách zmizí, odhaluje hlubší problém: EU stále postrádá koherentní strategii pro řešení demokratického úpadku ve svých řadách. To by se mohlo vrátit a uštěknout Unii znovu, dříve než se očekává.

Magyarovo zvolení nabízí Evropě příležitost vyjít z této situace silnější a postavit se svým základním problémům. Je to šance konečně poskytnout Ukrajině potřebnou podporu, schválit ambiciózní sedmiletý rozpočet EU, posunout vpřed rozšíření a postupně omezovat požadavek jednomyslnosti v zahraniční politice, který umožňuje jednotlivým členským státům držet kontinent jako rukojmí.

S blížícími se volbami v roce 2027 musí EU jednat rychle. To, co Evropa v nadcházejících měsících udělá, rozhodne o tom, zda Magyarovo vítězství představuje skutečný zlom, nebo jen dočasné odložení.

Maďarské volby připomínají, že velká část veřejné debaty značně přeceňuje sílu autoritářství a slabost demokracie. Orbánovo přijetí výsledku také znovu zdůrazňuje, jak výjimečný je Donald Trump v tom, že odmítá uznat svou volební porážku v roce 2020.

Tento výsledek bude použit pro nejrůznější zavádějící tvrzení, od toho, že to znamená konec krajní pravice v Evropě, až po myšlenku, že Orbán prohrál kvůli svému spojení s toxickým Trumpovým režimem. Ve skutečnosti se však jednalo o specificky maďarskou událost, kterou lze vysvětlit specificky maďarskými faktory – jako je 16 let korupce a špatného hospodaření – spíše než faktory mezinárodními, včetně návštěvy JD Vance v Budapešti.

Tento výsledek má nicméně silnou symbolickou hodnotu pro evropskou politiku. Orbán nahradil Marine Le Penovou jako neoficiálního vůdce stále silně rozdělené evropské krajní pravice během takzvané „uprchlické krize“ v roce 2015. Krajní pravici také zajistil trvalé zastoupení v Evropské radě, odkud vetoval nebo blokoval mnoho rozhodnutí EU, a v Evropské komisi (maďarští komisaři projevili větší loajalitu k Orbánovi než k EU).

Orbán je pryč, alespoň prozatím. A ačkoli existuje mnoho dalších politiků z krajní pravice (například Giorgia Meloni) a evropských narušitelů (jako je slovenský premiér Robert Fico), nikdo z nich nemá záměr, moc ani prostředky k tomu, aby zaplnil prázdnotu, kterou Orbánova porážka vytvořila.


Magyarův nepravděpodobný vzestup umožnila zhoršující se hospodářská bilance vlády a rostoucí rozhořčení nad jejím proruským a protievropským postojem. Maďarští voliči se po léta cítili uvězněni mezi autoritářskou vládou a slabou, roztříštěnou opozicí. Magyar tuto patovou situaci prolomil.

To, že se mu to podařilo, je pozoruhodné. Byl nucen postavit se proti stranickému státu: systému udržovanému obrovskými institucionálními, finančními a propagandistickými zdroji a bráněnému neúnavnými pomlouvačnými kampaněmi. Vím, jak skličující to může být, protože jsem tomu čelil sám jako opoziční politik teprve před několika lety.

Ve svém vítězném projevu Magyar učinil ambiciózní sliby, že obnoví vládu zákona a napraví vztahy s EU a NATO. Tyto sliby bude také mimořádně obtížné splnit. Magyar sice získal moc, ale nezdědil normální stát. Čelí silnému ekonomickému tlaku, obrovským očekáváním veřejnosti a opozici ve Fideszu, která si i přes porážku zachovává rozsáhlou neformální moc a vliv. Orbánův systém pronikl do státu, médií, ekonomiky i samotné politické kultury.

A přesto byla překročena rozhodující hranice. Strategie Orbánova režimu, která spočívala v tom, že všechny dostupné zdroje věnoval na své vlastní udržení u moci, nakonec nepřinesla trvalost, ale vyčerpání. Systém ztvrdl, přecenil své síly a nakonec se zhroutil.

Nejtěžší otázkou ze všech však není, zda lze Orbána porazit, ale zda lze skutečně napravit politické, právní a morální trosky, které po sobě zanechává.
  

Magyarovo vítězství vysílá „velmi jasný signál proti pravicovému populismu“, říká  Merz

Na tiskové konferenci v Berlíně německý kancléř Friedrich Merz ocenil vítězství Pétera Magyara nad Viktorem Orbánem jako „dobrý den“, který vyslal „velmi jasný signál proti pravicovému populismu“.

„Maďarsko vyslalo velmi jasný signál proti pravicovému populismu do celého světa. V tomto ohledu byl [včerejší nedělní volební den]... dobrý den,“ uvedl Merz v komentáři, o kterém informovala agentura Reuters.

Uvedl, že rozhodovací proces v EU, včetně záležitostí týkajících se Ruska, by se v důsledku voleb měl zjednodušit.

Ocenil také odolnost maďarské společnosti vůči pokusům o ovlivňování voleb.

„Toto [vítězství] dokazuje, že naše demokratické společnosti jsou zjevně mnohem odolnější vůči ruské propagandě a dalším vnějším zásahům do takových voleb,“ řekl Merz.


Po sečtení 98,94 % hlasů se předpokládá, že strana Tisza Pétera Magyara získá v novém parlamentu 138 křesel, zatímco strana Fidesz Viktora Orbána pouze 55 a krajně pravicová strana Mi Hazank (Naše vlast) šest.

Tato čísla znamenají, že nová vláda bude mít rozhodující dvoutřetinovou většinu (133 nebo více křesel) potřebnou k komplexní revizi zákonů země, což vytváří reálnou šanci skutečně se rozejít s Orbánovou érou.

„Protože pokud [budou mít] ústavní nadpoloviční většinu, teprve tehdy bude možné provést změnu režimu, a ne jen změnu vlády … pak je rozložení Orbánova režimu skutečně možné, což znamená, že jak ekonomické, tak politické ovládnutí [Orbánova] režimu by mohlo být řešeno pomocí dvoutřetinové většiny.“

Dnes uslyšíme Magyara znovu, protože se očekává, že uspořádá tiskovou konferenci, na které podá podrobnější reakci na hlasování a promluví o svých plánech pro novou vládu.

Samostatně bychom také měli slyšet tým mezinárodních pozorovatelů, kteří hlasování sledovali, jak představí své předběžné závěry.