Bruselské střípky – „Návrat ztracené vůně“
11. 5. 2026 / Pavel Tychtl
Na rohu ulice, kde bydlíme již téměř dvacet let, býval malý pekařský krámek. Šlo vlastně jen o dva větší pokoje. Vždy jsem přemýšlel, jak je možné do tak malého prostoru vměstnat výrobu i prodej. Pekárnu, pokud jsem mohl soudit, provozoval jeden člověk, který byl zároveň majitelem, pekařem i prodavačem. Měl jen omezeny sortiment, který se skládal ze sladkého pečiva. Tedy typických croissantu a pain au chocolate. Vůně z pekárny se vinula celou blízkou čtvrtí a ranní sobotní a nedělní návštěva patřila k pravidelným rituálům mnoha místních obyvatel. Když pekař odešel do důchodu, předal svou pekárnu novým majitelům. Ti již v pekárně nepekli, ale pečivo dováželi odjinud. Vůně zmizela a s ní postupně také zákazníci. V bývalé pekárně, nyní již vlastně jen obchodu s pečivem se vystřídalo několik majitelů, ale nikomu z nich se nedařilo a pekárna zanikla. Obchod byl několik let prázdný až se do něj nastěhovala agentura zprostředkovávající úklidové služby.
Všiml jsem si tehdy, v době asi tak před deseti lety, že v naší čtvrti došlo k úpadku pekáren. Vlastně i jinde v Bruselu. Postupně zanikaly a čerstvé pečivo bylo možné koupit jen v samoobsluze nebo řetězcích jako Paul, který je také na mnoha místech v České republice.
A potom se to stalo. Ve vedlejší ulici se znovu otevřela pekárna. Je větší než ta, která bývala na našem rohu a má velký výběr všech druhů pečiva. V sobotu ráno se tam znovu tvoří fronta trpělivě čekajících zákazníků. A o několik ulic dal je také již několik let nová pekárna, kterou myslím provozuje arménská rodina. A tak se do naší čtvrti znovu vrátila ztracená vůně.
Příště o suši v pohřebním salonu.
Diskuse