Sociální práce je specifická, samostatná, multioborová, kdy je k výkonu potřeba dnes již vysokoškolské vzdělání a kde odbornost se za poslední desítky let jednoznačně pozvedla nejen v akademické oblasti, ale i v praxi každodenní reality. Poznal jsem za těch několik let neuvěřitelně zajímavé lidi v sociální, právní, ekonomické oblasti, kteří však vždy byli vytlačeni tím mravně nejhorším v politické oblasti, která si vytahuje průměrné, loajální, ustrašené úředníčky, kteří šlapají po těch dole a jsou shrbení již na prvním schodu cestou třeba za tajemníkem úřadu… 

A tak se stává pro politickou reprezentaci například kritická sociální práce v praxi nepotřebným vehiklem, která bez funkční sociální politiky je tak bezmocná jako oběti brutálního útlaku  vlastního obyvatelstva od tak maličké (stále se zmenšující) skupiny politiků a političek, kde jejich snaha o zajištění prosperity své vlastní  uzoučké rodiny a přátel jim bere veškerý čas… 

Ty postavičky věčných „korupčníků“ hádající se o politické maličkosti mezi sebou a které média tak hltají (podcasty tuto honbu za komerční sledovaností ještě zvýšily). Ti celoživotně nabývající a ztrácející imunitu, ti věční návštěvníci vyšetřoven a soudů v pozice žalovaných, svědků nebo obžalovaných, ti stále stejní, nejvíce desítky postav, které se stále znovu ponořují a vynořují v struktuře české politické mafie ve všech možných dresech. Toto opravdu není politická činnost, ale karneval prázdnoty ješitného hedonismu… 

Podívejte se na počty členů jednotlivých politických stran a když si uvědomíte, že více než tři čtvrtiny členstva jsou jen pasivní vlastníci průkazu, případně bílí koně, pochopíte, že politické strany naprosto logicky již zastupují jen zájmy stále mocnější oligarchie, která se stává hybatelem všeho podstatného.  Je jich vlastně všude podobný počet, často propojených mezi sebou…Na nic jiného nemají politické strany zájem, čas, hlavně chuť… Hájení zájmu občanů, které by nebylo jen účelové, to je jen pro zasmání na stranických recepcích …  

Nebo na kulatých stolech po desítky let, kde se nám, směšným pitomcům naděje – zcela bezostyšně lhalo, případně na zbytečných, předražených recepcích, kdy pracovníci v sociální oblasti pobývají dva dny v hnízdech mocenského vlivu jednotlivců (např. Jiří Horecký a hotel Palcát v Táboře).  

A výsledek:

- Ze sociální práce se stal tvrdě prekarizovaný obor, stovky inzerátů s platem mezi 30 – 40 tisíci jako výsměch. Je to vlastně tržní hodnota naší nemožnosti reálně a dlouhodobě pomoci (po sté opakuji, že jsme jen jeden z nástrojů možnosti sociální politiky, bez funkční a smysluplné sociální politiky jsme jen často chráněné dílny empatie. A to je pro klienty v silné  zátěži své životní cesty, pro které nemá vytvořené žádné obranné mechanismy svých rodičů, prarodičů a praprarodičů obrovský problém.

- Vznikl společenský stav nesmírné nouze stále se zvětšující skupiny obyvatel, je to naprosto nový sociologický jev, který se zdál minimálně po tři generace vyřešen – mzda nestačí k základnímu přežití v bytě.

- Oligarchie si sama vytváří velmi mělký polštář pomoci, který je mnohdy jediné východisko i pro sociální pracovníky (Babišova nadace Agrofert, nadace paní Tykač Women for Women).

- Stát přestal zcela vědomě plnit své základní sociální funkce (v přímé, přenesené i samostatné působnosti municipalit), ke kterým je smluvně zavázán mezinárodními smlouvami. Například nezajištění lidem na invalidním vozíku pobytové zařízení z důvodu, že nedisponuje Praha bezbariérovostí AD), což vede k předčasnému úmrtí (zejména v noci je takto zdravotně postižený občan ohrožen veškerou patologií), to je trestný čin zanedbání péče o zdravotně ohrožené občany. Kdo však bude politiky žalovat, že?  

- Nadace oligarchů je utlačitelský nástroj pomoci těm „dobrým chudým“. Tam jsou paradoxně vytvořeny podmínky pomoci sociální práce s funkčními nástroji pro ty, kdo projdou hodnotovou selekcí bílých košil sociálních pracovnic ve službách manželky uhlobarona.

- Pakliže přistoupíme na tento model, který se vyznačuje myšlenkovým návratem do devatenáctého století, kdy sociální funkci plnila zejména církev -(pochopitelně vše má kulisy 21. století), stáváme se součástí likvidace moderní sociální práce jako svébytného oboru. Moderní sociální práce není dobrovolná charitativní činnost postavená na milodarech, ale vychází z nově vzniklého demokratického státu v roce 1918 a občanského principu sociálně/zdravotních služeb, kterou zde vytvářela zejména skupina žen kolem Alice Masarykové, Marie Krakešové nebo Mileny Jesensk. Jejich práce byla inspirací například pro severské země zejména po II. světové válce. 

V srpnu 2026 vypukne další sociální katastrofa jménem „superdávka“ jako paskvil sociální politiky a symbol českého, korupčního prostředí, kdy v lidské, osobní rovině zoufalství přenášíme zcela pokrytecky odpovědnost na strojový, technicistní, mocenský nástroj zvaný „Jenda“, do kterého konkrétní lidé na MPSV a GŘ Úřadu práce (Beck, Jirková, Merhautová, Trpkoš, …) účelově nasypali na mocenský zásah všech politických stran (Jurečka, Fiala, Pekarová – Adamová, Rakušan, Bartoš, Richterová tehdy za koalici a Juchelka, Pastuchová, Okamura, Šafránková tehdy za opozici) nesmyslná, neplatná, s realitou života naprosto kolidující data, vedoucí k jedinému (nikdy nepřiznanému) primárnímu cíli: Snížení příspěvku na bydlení, ne v důsledku údajné štědrostí dávkového systému v ČR, ale v důsledku katstrofální nedostupnosti bydlení v ČR. A pokrytecky se všichni schovají za tzv. „Jendu“, který podobně, jako ve filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“ vyplivne často  „rozsudek k nežití“ nad našimi klienty, kterým již opravdu v tomto světě ve věku stroje (Josef Šafařík) nepomůže nikdo… 

Čeká nás skokový nárůst bezdomovectví již tak drtivě ničící lidskost, soucit ve společnosti, (staří lidé, invalidé…), odebírání dětí z rodin, ke kterému navíc „pomohla“ naprostá „mediální poprava“ od několika zdivočelých novinářů a jedné senátorky/prokurátorky proti nešťastným pracovníkům OSPOD, které odborné a politické vedení předhodilo místo sebe k veřejnému lynči bez možnosti obrany. Kdo bude sociální práci dělat v této atmosféře nenávisti k této instituci? Jen masochista, případně člověk, který nemá kam odejít. To se mimo jiné děje na úřadech práce už od roku 2012.   

Čeká nás postupná likvidace (zánik) komplexní sociální prevence z důvodu naprostého finančního „vyhladovění“ neziskového sektoru, toxické nesmiřitelnosti jednotlivých společenských skupin, boj o přežití díky legalizaci švarcystému u všech pracovních skupin a nesmiřitelný, krysí závod o přežití, žádné dostupné byty díky naprosto vykostěnému zákonu o dostupném bydlení a novely stavebního zákona, který umožnil další posílení desítek investičních bytů třeba paní Tykač… 

Starobní důchod se zvýší o 500 kč,- v hlubokém stáří 80+…Když vás potká ta katastrofa, že budete ležet „bez sebe“ v chudobinci ve 100 letech, sociální lichvář, který vás zde nechává dožít, dostane dokonce tisícovku navíc… A do toho „sociální kobra“ u dveří…  

Zajímá mě již vlastně jediné na prahu šedesátky, kde jen milosrdná smrt je vysvobození z pekla výčitek ze spoluviny naprosto zbytečného trápení spoluobčanů pár tisícovkami ledově klidných sociopatů, které je pro lidi mé typologie nesnesitelné a přímo fyzicky mne bolí zejména v situaci, kdy je alternativa dávno týmem odborníků napsána. Tolik mladých, šikovných, chytrých, slušných lidí nemá šanci v této zemi prolomit oligarchicko/politickou soldatesku desítek rodin, která pasivnímu národu ukradla stát: „Co vše je český člověk schopen vydržet, než se vzbouří?“