BBC: Co si Rusové myslí o Putinově válce proti Ukrajině?
20. 9. 2026
Steve Rosenberg, reportér televize BBC z...
Odhalili jsme Putinovy propagandisty v Česku, pohybují se tu zcela volně
21. 9. 2026 / Bohumil Kartous
čas čtení
7 minut
V čem je toto odhalení zásadní? Volný pohyb osob operujících ve prospěch Ruska na území EU je jedním z příznaků selhávající obrany proti nepřátelskému působení a snaze poškodit, případně rozvrátit evropské demokratické režimy. Zejména v zemích, kde ruská kolaborace pohodlně dosahuje až k premiérovi, což je současný stav věcí v Česku.
Jak se to odehrálo a co to o ruském propagandistickém aparátu prozrazuje
Začalo to před několika měsíci zprávou o tom, že propagandisté z ruského projektu Rybar, který se navenek prezentuje jako nezávislá publicistika, oslovují veřejně aktivní osoby v prostoru střední a východní Evropy s nabídkou „interview do dokumentu“ o údajných dopadech dezinformací na ekonomické, společenské a kulturní vztahy v Evropě. Projekt Rybar řada osob, které jsou s ním spojeny, je přitom na sankčním seznamu v EU, Velké Británii i USA. V USA je dokonce na několik osob spojených s tímto projektem vypsána odměna ve výši 10 milionů dolarů (detaily k celému projektu popisuje článek Seznam Zpráv).
Upozornil jsem některé novináře na to, že se to děje a že na Slovensku už byli někteří lidé osloveni. O tom, že by se pokoušeli získat někoho v Česku, alespoň mezi seriozními experty a novináři, nebyly dostupné informace.
A pak se mi v srpnu ozval Boris. Z ruského čísla, bez uvedení příjmení, bez uvedení toho, kde přišel k mému kontaktu. O údajné profesionalitě ruských propagandistů, často považovaných za špičku ve svém oboru, vypovídá nejvíce to, že sankcionovaný a v bezpečnostní komunitě velmi dobře známý projekt ruské propagandy zmínil už v první větě. Následoval vágní koncept „dokumentu“, z nějž jako sláma z bot čouhala snaha relativizovat pojem dezinformace, které se údajně vyskytují „na obou stranách hranice“ a mají své dopady.
Boris mě pobavil. Ozvat se tímto způsobem člověku, který v člověku reprezentuje protidezinformační scénu ukazuje na to, že ruská propaganda je ve skutečnosti velmi primitivní a nebýt naší nevšímavost, lhostejnosti a neochoty zasáhnout proti digitálním nástrojům, které umožňují její rozptyl (a které si pro to demokracie sama vytvořila, mluvím o sociálních sítích), zřejmě bychom nemuseli řešit ten skutečně nevídaný a kriticky nebezpečný dopad v podobě populismu a extremismu ve vlastní správě věcí veřejných.
Začali jsme si tedy o Borisovi a jeho „dokumentu“ povídat s Lukášem Valáškem ze Seznam Zpráv. Borisovi jsem odepsal, že jim rozhovor do „dokumentu“ dám a začali jsme domlouvat termín. Snažil jsem se opatrně zjiš’’ovat, kdo všechno je do toho zapojený, ale jak se dalo předpokládat, Boris na některé dotazy neodpověděl a na některé odpověděl pouze prázdnými frázemi. Nicméně to nejcennější, tedy koho v Česku chtějí nabírat, velmi ochotně sdělil. Jak se dalo předpokládat, ruská propaganda ví, kdo jsou přátelé Putinova režimu a kdo má v dokumentu dominovat, aby běžnému Rusovi vysvětlil, jak se to vlastně s tou Evropou má. Zatímco já jsem měl sloužit v dokumentu jako ukázka pravděpodobně zbytečně militantního jedince, který ve své pomatenosti nedokáže rozpoznat dezinformacie od skutečnosti, lidé jako Petr Hampl z Institutu Václava Klause, europoslanec SPD Ivan David nebo zakladatel otevřeně prokremelského spolku Svatopluk, politolog Petr Drulák (organizátor nedávné „konference“ za účasti českých populistů a ruských, íránských a čínských propagandistů) měli z pozice „expertů“ Rusům ukázat, že i v Česku jsou rozumní lidé, kteří naopak vnímají velmi silnou potřebu dobrých vztahů s jejich zemí, která právě hrdinně denacifikuje Ukrajinu vražděním civilistů a okupací jejího území. (Ne)reakce českých kolaborantů, dezinformátorů a populistů si můžete přečíst ve výše uvedeném článku Seznam Zpráv.
Samotné setkání bylo také zajímavou zprávou o fungování ruské, údajně vysoce profesionální mašinérie. U bývalého Stalinova památníku na Letné, na místě,, které jsme vybrali s redakcí Seznam Zpráv, jsem čekal na někoho, kdo má přijet z Berlína. Měli zpoždění. Boris na zprávy nereagoval, nicméně volal mi Vitalij, z německého čísla. Prý jsou na mostě a prý jsou tam za 10 minut. Novináři se pohybovali poblíž, stejně tak tým kameramanů a fotografů. Po nějaké čtvrthodině tu byli Vitalij s Igorem. Celou interakci s nimi zachycuje video, které je součástí výše odkazovaného textu. Vitalij by se nepředstavil, kdybych ho k tomu nepřiměl. O projektu Rybar prý ví jen málo, dostal zadání, proto je tady, jdeme na rozhovor. O sankcích, možném trestném činu, kterého se nyní dopouští a postihu netuší, na vše si vystačí s úsměvem, vždyť o nic nejde. Když jsem přizval novináře Seznam Zpráv, úsměv se ztratil Vitalij zaklele a začal rychle odcházet. Nebyl to pro Vitalije dobrý den, ani pro Igora.
Je snadnější vyřídit ruské propagandisty než českou pátou kolonu Kremlu
Pro Vitalije a Igora bude mít setkání v Praze s vysokou pravděpodobností nepříjemné dopady. Jejich „dokumentaristická“ činnost je dalším důkazem o tom, že volný pohyb osob přímo napojených na ruský hybridní aparát, tedy na de facto vojenskou strukturu nepřátelské země, je zcela zásadním ohrožením zájmů členských států EU a i EU jako celku.
Z dlouhodobého pozorování dezinformačních (populisticko - extremistických) snah je bez jakékoliv pochybnosti, že EU je hlavním cílem hybridního působení prostřednictvím polarizace společností členských zemí, manipulace části těchto společností k nevraživosti vůči EU a snaze zpomalit či zvrátit proces integrace, případně docílit toho, aby tyto společnosti byly impotentní při rozhodování v tak důležitých ohledech, jako je bezpečnost, energetická budoucnost nebo pomoc Ruskem napadených, jako v případě Ukrajiny.
Tím skutečně eminentním nebezpečím ale paradoxně nejsou přímo jednotlivci nebo struktury ruského vojenského a hybridního aparátu. Mnohem nebezepčnější je vnitřní kolaborace demokratických společností, která je v Česku reprezentována populisty a extremisty z SPD, Stačilo, Motoristů a kterou normalizuje hnutí Ano, tedy soukromý politický projekt Andreje Babiše. A není to tak, že je tu nějaká extremistická složka vlády, vůči které se Babiš vymezuje. Samotný Babiš zaměstnává jako svou poradkyni otevřeně proruskou „analytičku“ Vachatovou, která je přímo napojena (stejně jako motoristická poslankyně Sedláčková) na tzv. Společnost pro ochranu svobody projevu (SOSP), tedy seskupení, které otevřeně obhajuje kremelskou propagandu pod záminkou ochrany svobody slova (nejúspěšnější rétorická figura ruské propagandy v Česku). Tato vnitřní kolaborace, čítající kromě samotných populistů a extremistů celý dezinformačně aktivistický ekosystém, počínaje Parlamentními listy, různými kvazi-mediálními deriváty dezinformační povahy až po vysloveně politické neziskovky typu SOSP či Svatopluk. A vypořádat se s tímto vnitřním ohrožením demokracie a budoucnosti v Česku je a bude mnohem náročnější než s nějakým Vitalijem a Borisem, které lze při troše úsilí a odvahy vykázat z našeho demokratického prostoru.
207
Diskuse