Sedm statečných sovětských občanů – ve skutečnosti osm. Protest na Rudém náměstí proti okupaci Československa

21. 8. 2026 / Petr Waniek Horváth

čas čtení 3 minuty

Když se dnes mluví o srpnu 1968, většina lidí si vybaví tanky, mrtvé, zničené naděje a atmosféru, která se nedá zapomenout. Ale málokdo si připomene něco, co je stejně důležité: že i v samotném Sovětském svazu se našli lidé, kteří se otevřeně postavili proti okupaci Československa.

Dne 25. srpna 1968 přišlo na Rudé náměstí osm sovětských občanů, aby veřejně protestovali proti invazi.

Označení „sedm statečných“ se vžilo proto, že sedm z nich bylo následně potrestáno, zatímco jedna účastnice byla po zadržení propuštěna.

Nebyla to symbolická akce. Nebyl to výkon pro kamery. Nebyl to bezpečný protest.

Byli to většinou mladí lidé, kteří měli svůj vlastní život, a přesto obětovali své pohodlí a bezpečí kvůli silným morálním hodnotám. Byla to opravdová odvaha a ukázka morální síly, která je nezlomná, která se nedá zastrašit, která je ochotná obětovat svobodu, zdraví, profesní i rodinný život.

Jak protest vypadal a proč byl potlačen během několika minut

Účastníci se posadili u Lobného místa na Rudém náměstí. Rozvinuli československou vlajku a ukázali ručně psané transparenty s hesly:

·      За вашу и нашу свободу“ – Za vaši a naši svobodu

·      Руки прочь от ЧССР“ – Ruce pryč od ČSSR

·      Да здравствует свободная и независимая Чехословакия“ – Ať žije svobodné a nezávislé Československo

·      Позор оккупантам“ – Hanba okupantům

Protest byl rozehnán téměř okamžitě, během několika minut.

Zasáhli příslušníci sovětské milice a bezpečnostních orgánů. Účastníci byli zbiti, transparenty jim byly vytrženy a byli odvedeni či odvezeni k výslechům.

Následovalo trestní řízení vedené sovětskými vyšetřovacími a justičními orgány, vyhnanství, pracovní tábory, zneužití psychiatrie a ztráta zaměstnání.

Kdo byli demonstranti a jaké byly jejich skutečné osudy

Larisa Bogorazová

Lingvistka, překladatelka, disidentka. Za protest odsouzena k vyhnanství v Irkutské oblasti. Později významná lidskoprávní aktivistka. Zemřela 2004.

Konstantin Babickij

Lingvista, filolog, překladatel. Odsouzen k tříletému vyhnanství v Komijské ASSR. Zemřel 2015.

Vadim Delone

Básník. Za protest dostal trest vyhnanství v Ťumeňské oblasti. Později odešel do Francie. Zemřel 1983.

Vladimir Dremľuga

Dělník, technický pracovník. Odsouzen k pracovnímu táboru. Zemřel 2019.

Natalja Gorbaněvská

Básnířka, překladatelka, disidentka. Na protest přišla se svým malým dítětem. Později internována v psychiatrické léčebně. Zemřela 2013.

Pavel Litvinov

Fyzik, vnuk Molotova. Spoluautor manifestu „Za vaši a naši svobodu“. Odsouzen k vyhnanství. Později odešel do USA. V současnosti stále žije.

Viktorie Krajnovová

Jazykovědkyně, překladatelka. Držela československou vlajku. Po protestu čelila represím, přišla o zaměstnání.

Taťána Bajevová

Mladá zdravotnická pracovnice. Nebyla souzena, po zadržení byla propuštěna. Podle dostupných údajů žije.

Proč o nich psát dnes

Nevystoupili proti ruskému národu.

Vystoupili proti okupaci Československa a proti politice sovětského vedení.

Riskovali svobodu, zdraví, profesní i rodinný život.

Jejich čin nebyl velký počtem, ale významem.

V době, kdy se znovu řeší otázky odvahy, odpovědnosti a odporu proti agresi, je jejich postoj aktuální i dnes.

Je správné připomínat naše vlastní hrdiny.

Ale je stejně správné připomínat i ty, kteří riskovali kvůli nám, a přitom neměli žádný osobní důvod to dělat.

Jejich odvaha trvá dodnes. A doufejme, že i dnes v  nelehké době  existují lidé po celém světě , kteří jsou schopni podobné osobní  a občanské odvahy když cítí , že je to potřeba.

0
Vytisknout
211

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2026