Lži o tom, že žiju z ruských peněz, mně poškozují, píše Saša Uhlová

22. 8. 2026

čas čtení 7 minut
Chci se vyjádřit k opakujícím se pomluvám, podle kterých žiju nebo jsem žila z ruských peněz, píše na sociální síti novinářka Saša Uhlová. Kolují tu od loňského roku, kdy vyšel na Page Not Found článek od Jakuba Zelenky o České nadaci 2000, která je provázaná s KSČM a která podporuje také spolky, jež mají dostat Česko z NATO ven a tudíž pracuje podle autora v Putinově zájmu. Tato nadace podporovala mimo jiné také Alternativu zdola, ve které kdysi působil můj bývalý partner Tomáš Tožička. 

Matěj Hollan si loni v září článek nasdílel s tímto komentářem “Cože??? Že by protiradarový aktivista Tomáš Tožička s proruskou kreaturou Ilonou Švihlíkovou (Alternativa zdola) a další "levicoví aktivisté", kteří jsou pravidelně na seznamu extremistických organizací, byli placeni ruskými penězi přes nadaci přímo ovládnout Stačilo/KSČM? Se zadáním vyvézt nás z NATO?” a fáma byla na světě. 

Hollan, k němuž se záhy přidal Robin Kvapil, který se zaměřil zejména na mě, protože mě nemá od jistého okamžiku rád, to psali všude možně, i když jim samotný autor Jakub Zelenka v diskuzi napsal, že o penězích z Ruska v jeho článku nic není a žádné v účetnictví neviděl. Kvapil o mně pak dokonce napsal, že jsem “kurva, která žije z russáckých peněz”. 

Pro kontext je asi důležité říct, že Alternativa zdola byla občanská iniciativa, která podporovala lokální ekonomiku, družstevnictví, komunitní hnutí, aktivní účast občanů na rozhodování a důležitým tématem byly participativní rozpočty. Rozhodně se tato iniciativa nezabývala odchodem Česka z NATO a Tomáš v ní také nebyl zaměstnaný a nepobíral tam plat. 

Někdy kolem roku 2015 přestal postupně Tomáš v AZ působit, a to přesto, že je pořád na jejich webu jako člen výboru. S Ilonou do té doby spolupracoval na tématech, která je spojovala, posléze se jejich cesty rozešly, to se prostě někdy stává. Od roku 2020 pak Tomáš pracuje na plný úvazek v Německu v továrně a občansky činný není nikde

Toto píšu sama za sebe, protože s Tomášem už nežiju. Což nic nemění na tom, že jsme z peněz té nadace v minulosti nežili a také tedy nešlo o ruské peníze. Je to jednoduše lež a Hollan i Kvapil to od začátku vědí. A nejspíš to tuší i ti další, kteří to v různých diskuzích píšou. U soudu bych to mohla snadno dokázat a není myslím vzdálená doba, kdy budu moct prokázat i to, že mě jejich pomluvy poškozují, což je nutná podmínka, aby moje případná žaloba uspěla. 

Tato informace totiž stále dokola ožívá v diskuzích lidí, kteří mě z nějakého důvodu nenávidí. Naposledy asi před deseti dny, kdy se zase rozjela diskuze pod postem Matěje Hollana. A té nenávisti už nestačí vyfabulovaná historka o ruských penězích, probírají se i další moje charakterové vady. Tak například Martina Overstreet tam píše, že máme s Tomášem čtyři retardované fakany a řadu dalších nechutných komentářů na toto téma. O děti se prý nestarám, mluvím o nich jako o zvířátkách, atd… Tu diskuzi jsem celou nečetla, stejně jako nečtu jiné podobné diskuze, upozornil mě na to můj partner Jan Rückl. 

S dětmi jsem pochopitelně konzultovala, jestli toto vůbec můžu psát veřejně, když do toho tahají i je. Vzaly to v pohodě a s nadhledem. Nejvíc to pobavilo nejmladšího Slávka, který se smíchem málem skácel ze židle. On se totiž narozdíl ode mě rád zasměje blbcům na internetu. Mně je za ně spíš trapně.

A protože není každý den posvícení, tak když někdy přijdu s větším nákupem, děti si mě dobírají slovy “Ahá, to už poslal Putin peníze?” Anebo když peníze nejsou, říkají, že Rusku už peníze zjevně docházejí. Jsem samozřejmě ráda, že jsou moje děti chytré, vzdělané a berou věci s humorem a že si s nimi můžu povídat o všem, ale úplně stejně bych je milovala, i kdyby měly mentální postižení. Ten komentář nebyl hnusný jen vůči nám, ale i vůči rodinám, které se s něčím takovým skutečně potýkají. 

Na celé té záležitosti je pozoruhodné, že tyto a další komentáře píšou a lajkují lidé, kteří většinou sami sebe považují za liberály stojící vždy na správné straně. Nelze se ubránit srovnání s událostí, která se odehrála před několika měsíci, kdy jsem byla v DVTV a vyslovila jsem tam větu, že české děti zabírají na středních školách místo ukrajinským dětem. Tehdy si to nasdílel Jindřich Rajchl a bylo z toho mnoho nehezkých komentářů na internetu. Ano, věta byla týmem DVTV vytržená z kontextu, kdy bylo zjevné, že kritizuju nečinnost státu, nikoliv děti za to, že existují, a můj postoj navíc dlouhodobě je, že na střední školy mají chodit všechny děti a přijímačky bych zrušila, nicméně jsem to fakt řekla. A Rajchl polemizoval s tímto mým tvrzením, nikoliv s nějakými svými fantaziemi o mně, mojí rodině, apod. Bylo to víc fér než komentáře o “kurvách žijících z rusáckých peněz” nebo “retardovaných fakanech”. 

Vím, proč mi nemohou přijít na jméno Hollan s Kvapilem. Napsala jsem jim v nějaký okamžik, když se tvářili jako morální majáci a byli agresivní na lidi, kteří od začátku upozorňovali na to, že izraelský postup v Gaze není v pořádku, něco v tom smyslu, že tímto svou podporu genocidy nesmažou. A celkem nepřekvapivě izraelský postup v Gaze fanaticky hájí i další lidé, kteří mě v těchto diskuzích napadají. Chápu nějak, že je těžké se vyrovnat s vlastním morálním selháním, ale jsem si celkem jistá, že v tom nikomu nepomůže, když o mně bude psát lži na internetu. 

Nepíšu to proto, abyste mě litovali, nijak tím totiž netrpím a podobné diskuze většinou ani nečtu. Mám se dobře, žiju dnes, jak jste si možná všimli, mnohem víc mimo sociální sítě, trávím čas s dětmi, s partnerem a také prací, kde mám štěstí na skvělé kolegy. Jsem opravdu šťastná. Jen mi přišlo, že bych se k tomu měla veřejně vyjádřit, protože je to přes čáru. 

A taky poděkovat všem, kdo podporují Deník Alarm, protože z vašich peněz opravdu žiju.

0
Vytisknout
169

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2026