Opravdu hrozí, že Rusko zaútočí na další evropské země?

4. 10. 2026 / Jiří Hlavenka

čas čtení 7 minut
Vidíme spoustu zpráv, varování tajných služeb a armádních představitelů, že reálně hrozí vojenský útok z Ruska na jednu či více evropských zemí (typicky Pobaltí), členů EU a členů NATO.

Docela věřím, že v tomto směru uvažujeme docela podobně. Rusko vidíme jako ambiciózní teroristický stát, nevyzpytatelný ve svém chování, nedobře řízený, v mnohém neracionální a všeho schopný. Současně ale vidíme, že Rusko není schopné porazit Ukrajinu, dokonce v posledních měsících území spíš ztrácí než získává, v masomlýnku utápí desítky tisíc svých lidí měsíčně a nepostupuje, přichází o techniku, kterou není schopno vyrábět. Je schopno jet opotřebovací válku velmi dlouho, je schopné terorizovat civilní území za frontou svými raketami. Na úspěšný velký, "frontový" útok kdekoli nemá síly - a "malý" útok, spíš provokační, mu přece nic nepřinese.

Vnímáte to taky tak?

Věřme tajným službám, ale čtěme mezi řádky

Že by si to tajné služby evropských zemí vymýšlely? Nevěřím - tohle je příliš vážná záležitost a těch zpráv je hodně, opakují se. Mají to podložené. To, co ale tajné služby nevědí, je, zda to je od Ruska skutečná příprava na útok nebo jejich (taktéž typická) "maskirovka", tedy lež, předstírání, přípravy, které vlastně nejsou zastřené a jejichž cílem je, aby se o nich Západ dozvěděl, ale které nemusí znamenat, že bude následovat útok.

Toto nikdo neví (nejspíš ani v Rusku ne, vzhledem k tomu, jaká hierarchie moci tam funguje a že všichni čekají, jak rozhodne Putin). Ale pozor, tohle není příliš důležité.

Pokud protivník provádí přípravné práce, skutečně nemůžeme uvažovat, jestli to myslí vážně nebo nemyslí a přistupovat k tomu takto: "až fakt zaútočí, tak to poznáme, a do té doby teda budeme v klidu!".

Ale současně to, že tajné (tedy "špionážní") služby to pouštějí do veřejného prostoru - tedy informace, které standardně zůstávají utajené - má taky svůj smysl a dobrý důvod.

Už tím, že vlády (na základě informací od tajných služeb) otevřeně o hrozbě invaze hovoří, umenšují její riziko. Nikdo si nepřeje konflikt s Ruskem. (Vlastně všichni čekají, že Putina místo nás "utahá" Ukrajina..). Upozorňovat na hrozbu znamená zvyšovat připravenost na hranicích, připravenost obyvatelstva, ukazovat nepříteli, že o tom víme, že jsme nachystaní - tedy jej tímto způsobem odrazovat. Ukazovat, že nás nezastihne nepřipravené (bez ohledu na to, jak moc to pravda je nebo není).

Upozorňování na nebezpečí současně znamená, že jsme lépe připravení na okamžitou reakci, a hlavně na spojeneckou, společnou reakci. Že, když (kupříkladu) Rusko zaútočí na Narvu, tak se nestane, že by Estonsko řeklo "zaútočili na Narvu, pomozte!", načež se začne svolávat nějaký summit, hledat pro něj místo, termíny a dostupnost všech, za měsíc se sejdou, budou tam přemýšlet, co se vlastně stalo, a jestli se to vůbec stalo, a jestli nepotřebujeme nějakou analýzu, a někdo řekne, že je potřeba "zahájit jednní o míru" a tak dále. Tohle si prostě odpracujeme předem a dáme Rusku signál, že když (kupříkladu) zaútočí na Narvu, tak se obratem stane to a to, během desítek minut to a to, během hodin to a to, a tak dále. (Například bude vybombardovaná vojenská struktura Kaliningradu, pro Rusko enormně důležitá a současně vzhledem ke svému umístění téměř bezmocná. Nebo leccos dalšího - NATO má schopnost konvenčními zbraněmi pravděpodobně udělat ze všech strategických bombardérů usalašených na letištích v Rusku, udělat hezké ohníčky).

Ono Rusko už vlastně útočí. Na co a proč?

Kdo sleduje situaci, ví, že se množí bezpečnostní incidenty různého typu. Narušování vzdušného (a jiného, např. námořního) prostoru NATO, ze začátku války velice vzácného, je dnes na denním pořádku. Když se nad území NATO "zatoulal" první ruský dron, bylo z toho pozdvižení na vsi. Dnes se to děje každou chvíli. Počty různých "divných" incidentů v Evropě jdou do stovek, byť důkazy mířící k Rusku jsou spíš nepřímé - dávají si prostě bacha, abychom byli v nejistotě. (Tedy opět maskirovka).

Znalci historie dobře znají pojem Podivná válka ("Phoney War", anglický termín je výstižnější, ale hůř přeložitelný). Šlo o osm měsíců trvající období, kdy byla vyhlášena válka mezi Německem, Francií a Anglií (po zahájení německého útoku na Polsko), kdy se ale skoro nic nedělo. Válka vyhlášena, ale žádné frontové boje na západě se nekonaly. Dneska se žádné vyhlašování válek nevede, ale novou podivnou válku tu máme.

Má totiž úplně jiné cíle.

Rusko dobře ví, o kolik je slabší než západní Evropa (i bez americké účasti!). I když na Ukrajině válčí jako idioti, hloupí nejsou. Jejich cílem je nyní Ukrajina (Bělorusko už víceméně v kapse mají - pokud by Ukrajina padla, myslím, že se vůbec nebudou žinýrovat a jednoduše jej připojí do podoby nějakého nového "Sojuzu", což mimochodem byla vlastně taky maskirovka), a to co jim nejvíce vadí, je západoevropská podpora Ukrajiny, zbraňová, ještě víc finanční a také informační. Neumím říci "co by kdyby", tedy např. co by se stalo na frontě, kdyby Evropa Ukrajině tuto pomoc odepřela, to neví nikdo. (Ukrajinci ukazují neuvěřitelnou odolnost, houževnatost a statečnost!). Ale válčilo by se jim nepochybně dramaticky hůře.

Cílem podivné války, která se ale daleko více odehrává v informačním prostoru, je snížit evropskou podporu Ukrajině. Naprosto věřím, že toto je priorita číslo jedna pro Rusko. Proto se děje spousta menších "podivných" incidentů - cílem je znechutit, vystrašit, znervóznit, obrátit veřejné mínění k "už to tam ukončete, za jakoukoli cenu!" atd.

Znamená to tedy, že Rusko na (například) pobaltské země nezaútočí? Vůbec ne. Z propagandy je docela vidět, že Rusko ve své imperiální domýšlivosti vidí Evropu jako zbabělou a dekadentní (uvěřili svým vlastním lžím, nic nového) a mohou si třeba myslet, že pokud nějaký omezený útok provedou, že Evropa právě svolá konferenci, kde se budou Španělé (pro které to není "jejich válka") s Finy (pro které to sakra je jejich válka) dva měsíce hádat, jestli se má Rusku poslat mírná nóta, ostrá nóta nebo rovnou rakety. S tím, že jakýkoli rozkol v Evropě by byl jejich obrovským vítězstvím.

Kdo chce mír, musí být nejen připravený, ale naprosto odhodlaný k válce
Říká se: "chceš-li mír, připravuj se na válku". Ale jde to (v současné situaci) ještě dál: je potřeba ukázat nejen vojenskou připravenost (ta asi není tak zlá, jak se někdy tvrdí), ale odhodlanost. Tedy to, že jestli to jenom zkusíte, dostanete okamžitě a nekompromisně po držce. Říkat jim to předem a jasně - aby to ani nezkusili.

Aspoň takto já situaci čtu.

(Na obrázku je mapka souměstí estonské Narvy a ruského Ivangorodu. Most byl postavený v šedesátých letech a poněkud paradoxně se jak v ruštině, tak v estonštině stále nazývá "Most přátelství").

-1
Vytisknout
678

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2026