Vraťte se s Dorianem do budoucnosti a třeba přehodnotíte současnost

10. 11. 2026 / Bohumil Kartous

Tři sta šedesát pět členů posádky se postupně probouzí z deset let trvající hybernace a přistávají na planetě, ze které odstartovali a kde mezitím proběhlo milion pozemských let. Cílem této mise je přenést lidský druh přes éru vysoce pravděpodobné zkázy a dát jí možnost začít znovu, pokud lidstvo skutečně vyhyne. Vše je do detailu promyšleno, technologicky připraveno, posádka je pečlivě vybrána. Přesto je od prvních okamžiků překvapována nepředvídatelnými událostmi, které nejenže komplikují cíl mise, ale stále více zpochybňují, zda nebyla celá myšlenka a enormní snaha vlastně jen naivní představou vyplývající z narůstajícího zoufalství.

Tento základní námět rozpracoval spisovatel Martin Vopěnka do tří dílů románu Dorian se vrací do budoucnosti. V prvním a třetím se ocitnete společně s hrdiny v daleké budoucnosti, v tom druhé se vrátíte o milion let zpět, přesto nikoliv do současnosti. Autor posunul lidstvo o sto padesát let dál, do situace, kdy už zjevně nezbývá příliš naděje na to, že by se lidstvo dokázala zachránit před dopady vlastního, sebedestruktivního chování.

Čas hraje v románu Martina Vopěnky nejen roli příběhovou, ale také fyzikální. Autor rozhodně nezapře své vzdělání a celou představu mise staví na hypotetické možnosti technologického naplnění teorie relativity. Vedle toho ovšem překvapí, že ambice nekončí zde. Čas totiž hraje i roli mysteriozního prolnutí, které od sebe vzdálené skutečnosti propojuje způsobem, jenž je poznatelnými vědeckými postupy nepostižitelný. Věda a mystika, které obvykle stojí proti sobě, tak ve Vopěnkově románu překonávají domnělý konflikt a stávají se vzájemně kompatibilními.

Autor nezakrývá, že obsah i hrdinové jsou inspirováni jeho nejbližšími a že téma románu odráží jeho vlastní přemítání o tom, jakou přítomnost tvoříme a jaký dopad to bude mít na naši budoucnost. Zřejmě proto příběh působí autenticky a proto je možné s hrdiny prožívat to, co se nás bytostně dotýká v našich vlastních životech, pokud patříme k těm, kteří přemýšlí o širších souvislostech lidského života a civilizace. Zjevný strach z toho, že nezvládneme nezastavitelnou dynamiku vlastního chování a že - v důsledku vítězství sobeckosti současných zájmů - obětujeme budoucnost našich dětí a vnoučat, rezonuje současností natolik, že román dokáže oslovit i takové čtenáře, jimž žánr sci-fi není příliš blízký.

Vědom si skličujícího dopadu přemíry hrozeb a rizik, která iniciovala samotný námět románu, autor nepotřebuje nutně posilovat pocit rezignace před tím, co zdánlivě nelze zastavit. Naděje, kterou můžete číst mezi řádky zvratů v bližší i vzdálenější budoucnosti, je zprávou o tom, že právě víra v budoucnost může samotnou budoucnost zachránit. Zda se to ale podaří, alespoň v románu Dorian se vrací do budoucnosti, by nebylo vhodné prozrazovat. Dočíst do konce vám nebude trvat dlouho a ten čas, který s knihou strávíte, stojí za následující uvažování nad vlastní cestou časem mezi přítomností a budoucností. Ať už tou osobní, nebo tou zprostředkovanou našimi následovníky.