Byla ta Letná k něčemu?
22. 11. 2026
čas čtení
3 minuty
Češi jsou co se týče demonstrací holubičky. Hodně lidí to chválí - že se udělá demonstrace se stovkami tisíc účastníků, postojí se, zazpívá a v klidu se jde zase domů.
Jaký to má ale efekt a jak moc taková akce vůbec vládě vadí?
Tváří v tvář rozkladu státních institucí, ohrožování obranyschopnosti země a zestátňování veřejnoprávních médií jsem v posledním týdnu několikrát narazil na otázku, jestli není na čase eskalovat i akce protestu. Přicházelo to i ze stran, odkud jsem to nikdy dřív neslyšel a odkud bych to nečekal.
Sledování eskalace konfliktů je jedno z témat, které mě novinářsky zajímá snad nejvíc - a mnohem víc těch občanských než těch vojenských.
Sledovat to, jak jedna strana eskaluje, druhá reaguje a obě hrají o to, co je ještě přípustné pro veřejnost, je pro mě hodně fascinující.
V Česku máme často pocit, že existuje buď klidné stání na místě a pak poslušně jít domů, nebo na druhé straně výtržnosti a zapalování obchodů, třeba jako nedávno ve Francii.
Stejně jako jakýkoliv konflikt, i občanský protest má ale obrovské množství stupňů eskalace. První se stojí, pak se pochoduje, pak se třeba blokuje nebo staví stanové městečko kolem úřadu vlády a tak dále. Záleží na míře naštvání.
Ty konflikty se neodehrávají ve vzduchoprázdnu - jak vláda, tak ulice zhruba cítí, jakou mají pro své kroky podporu veřejnosti. Když vláda cítí, že probíhá protest, který se dá rámovat jako něco přes čáru, tak povolá policii. Když jsou lidi opravdu naštvaní, tak může takový krok naopak vést k ještě větší eskalaci nebo mobilizaci mnohem většího množství lidí.
Přemýšlel jsem o tom hodně už loni 17. listopadu, když oligarcha Pavel Tykač oznámil nákup Mafry. Letos na 17. listopadu byl náš premiér místo oslav svátku jednat s člověkem, na kterého je vydán mezinárodní zatykač.
Po tom, co jsem zažil v různých zemích, jsem si říkal, jak je vlastně možné, že se lidi v Česku víc nenaštvou? Že jsou tak spořádaní, že se nechovají emotivněji. Místo toho se děkuje, že nám studenti před 37 lety vybojovali demokracii.
Je fascinující, jak se v Česku ta zlost za poškození jiných lidí připisuje samotnému protestu a ne těm krokům vlády. V jiných zemích mi často přijde, že zodpovědnost jde za vládou a protest je braný jako reakce. A taky teda že jinde jsem často zažíval, že to braní moci do vlastních rukou lidi mnohem víc baví, u nás jakoby se toho lidi dost báli.
897
Diskuse