Poznámka k monitoru Jana Paula
29. 6. 2012 / Leopold Kyslinger
Pan Milan Valach ve svém článku Církevní restituce. Útok na svobodu a demokracii zpochybňuje mandát současné politické reprezentace k takovému kroku. Zpochybňuje i morální nárok církví, hlavně však katolické ve světle výroku Marka Bendy v pořadu Máte slovo ze dne 7.6. 2012 - "Ano, chceme to dotáhnout až do stavu před Josefem II."
Že jde o skutečně kontroverzní téma je myslím jasné každému, kdo vnímá frekvenci s jakou se církevní restituce v médiích objevují. Ať už jsou stanoviska stran této kontroverze jakkoliv různá, pracují vždy s nějakým souborem fakt a spor není veden o tato fakta, ale o jejich interpretaci. Proto mě zarazilo, že v monitoru Jana Paula Když se dojmologie stane názorem, aneb když účel světí prostředky se objevil nebývalý soubor nálepek. Místo skutečných argumentů autor chrlí:
Autor textu stále účelově žije ve středověku, naprosto vyřadil věřícího moderního člověka obohaceného zkušeností s protestantstvím, který sám nalézá cestu k Bohu, který ví, že katolická církev už nemá moc proměňovat Kristovo tělo v oplatku, a nemá žádnou moc nad tím, aby určovala život člověka a jeho orientaci.
Je to snůška nesmyslů, propagační text na podporu demonstrace proti církevním restitucím... ... Čeho všeho se dá využít, a za co všechno se dá schovat, i za Husa, který jako katolík vůbec nebojoval proti katolické církvi.
A otázka pravdy je dnes otázka filozofická, otázka moderní, nikoliv náboženská, jakkoliv je universální pravdou pouze Bůh připustíme-li, že jsme smrtelní, a s námi zmizí i to, co jsme o pravdě svědčili, a co jsme o ní zaznamenali...
Nalézáte snad jediný argument, jakoukoliv drobnost, která by svědčila pro platnost alespoň jedné z těch nálepek?
Ale nálepky nestačí. Za koho ten chlap vůbec mluví?
Groteskní skutečnost umocňuje to, že nadpis monitoru Jana Paula "Když se dojmologie..." je vlastně contradictio in adjecto.
Diskuse