Parkovací arogance Nejvyššího soudu

18. 7. 2013

Vážené Britské listy,

o odtrženosti (a aroganci, jak to vnímám já) Nejvyššího soudu svědčí i tato má zkušenost. Bydlím ve vedlejší ulici, blízko NS, tedy v širším centru města. Jak to ani nebývá v takovýchto lokalitách jinak, trpíme chronickým nedostatkem parkovacích míst. Ne tak NS, píše Miroslav Lahoda. Ten si kolem svého nárožního domu nechal rezervovat odhadem dobrých 20-30 míst. Dokonce nonstop! (Dovolím si ve své zpupnosti pochybovat o horečnaté noční soudní činnosti. Leda, že by se odehrávala za potemnělými okny. Inu, k čemu vlastně potřebuje slepá spravedlnost světlo?)

Takže si jistě dokážete představit, jak se cítí zaměstnaný člověk, pachtící se od rána do večera, aby zajistil živobytí rodině a pečující o malé děti, když dorazí domů pozdě odpoledne, večer či pozdě večer, pokud si utrhne čas na trochu sportu a nemá poté kde zaparkovat, marně hledá prázdné místo a opakovaně míjí volná u NS. Ráno pak vidíte na autech zoufalých troufalců, kteří to přes noc riskli, botičky agilní městské policie.

Perla na závěr. V dotčené ulici, i přilehlých, probíhá několikaměsíční rekonstrukce dálkového rozvodu tepla, která zasáhla obrovským rozsahem do možnosti parkování -- celé půlky stran ulic, či dokonce i celé jsou vyloučeny.

Rekonstrukce se nevyhnula ani parkovacím místům NS, avšak těch se takové přízemní starosti občana, jenž tuto šaškárnu platí (Promiňte, ale nemůžu si pomoci po aktuálním rozsudku NS ve věci snad zkorumpovaných poslanců.), samozřejmě nedotýkají. NS byla okamžitě vyhrazena náhradní místa z toho mála prostoru, který zbyl.

Tak si říkám, jsou opravdu soudci nadlidé, nebo si to jen myslí?

I toto, co jsem popsal, přispívá k deprivaci mé i dalších občanů.

0
Vytisknout
8806

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2013