Depresívní důvod, proč středomořská krize s migranty hned tak neskončí

21. 4. 2015

čas čtení 4 minuty

První polovina dubna byla jedním z nejvíce smrtících období pro přistěhovalce, kteří se pokoušejí překročit Středozemní moře. Zatím přišlo o život na 1 600 osob. Avšak důvody masového přílivu uprchlíků jsou složitější, než jak se některým jeví.

Destabilizace v Sýrii nebo občanské války v Mali, Somálsku a Nigérii nepředstavují jediný důvod přílivu uprchlíků. Podle statistik italského ministerstva vnitra z destabilizovaných zemí přichází 40 % všech migrantů. Avšak dvě země, odkud uprchlíci přicházejí, jsou navenek stabilní, neprobíhá v nich podstatný občanský konflikt. Jsou řídce osídlené a neohrožují je choroby. Mají vlády, které se počítají k nejstabilnějším v regionu.

Eritrea má populaci čítající přibližně 6,3 milionu osob a uprchlíci z ní tvoří 20 % všech migrantů registrovaných italskými úřady. Gambie má 0,01 % obyvatelstva Nigérie a žádné povstání - ale podíl jejích migrantů dosahuje 5,1 %, zatímco nigerijských je 5,3 %.

Téměř čtvrtina migrantů přichází ze "stabilních" zemí s despotickými vládami, zemí malých a v jistém smyslu periferních.

V případě Eritreje (hlavním sponzorem a spojencem zdejšího vojenského režimu je Čína - pozn. KD) jde o nejuzavřenější zemi světa. Prezident Isaias Afewerki dosáhl toho, že jeho země mezi prvními dosáhla rozvojových cílů tisíciletí stanovených OSN v oblasti zdravotnictví, a to takřka bez zahraniční pomoci. Podařilo se zde také vyhnout džihádismu a kolapsu státu, který postihl řadu jiných zemí v regionu.

Avšak Afewerkiho režim toho dosáhl prostřednictvím jednoho z nejtužších omezení svobody projevu na světě a časově neomezené nucené vojenské služby údajně ospravedlněné trvajícím válečným stavem s Etiopií.

Ať už je právní situace v pohraničním konfliktu s Etiopií jakákoliv, Afewerki využil konfliktu k proměně země v mezinárodně izolovaný, militarizovaný stát.

Mezitím si zajistil časově neomezenou vládu - a během patnácti let jeho autoritářské vlády zemi opustilo čtvrt milionu obyvatel. A situace se může zhoršovat, ačkoliv je jen malá šance získat o příčinách nezávislé zprávy: Podle OSN počet eritrejských uprchlíků žádajících azyl v Evropě za prvních deset měsíců roku 2014 dosáhl 37 000, zatímco rok předtím to bylo 10 000.

Gambie je dalším příkladem jedné z nejutlačivějších vlád. Prezident Yayha Jammeh se zbavil většiny domácích kritiků a opoziční strany postavil mimo zákon. Po neúspěšném puči v prosinci 2014 se zdá, že Jammeh drží moc pevně v rukou. Uprchlíci z Gambie tvoří 14 % všech migrantů, kteří letos dorazili do Itálie. Gambie (která v roce 2013 vystoupila z Britského společenství národů a v současnosti jí největší vojenskou pomoc poskytuje Turecko - KD) již v roce 2002 vypověděla většinu smluv o rozvojové pomoci a v řadě ukazatelů ohledně zdravotní péče je v regionu na špici.

Je svůdné myslet si, že migrační krize je výsledkem nestability na Blízkém východě a v jeho okolí a že existuje korelace mezi vnitřní stabilitou režimů a štěstím a prosperitou občanů.

Případy Eritreje a Gambie tyto předpoklady vyvracejí. Jde o země stabilní, řídce osídlené, a přesto vyprodukovaly téměř 25 % všech uprchlíků směřujících do Itálie. Gambie je malý stát ležící přes 5 000 km od libyjského přístavu Benghází.

Neexistuje žádná potenciální politická dohoda nebo smlouva, která by mohla omezit příliv migrantů do Evropy. Ukazuje se, že situace v oblasti porušování lidských práv ve "stabilních" zemích může být stejným nebo ještě silnějším faktorem vzniku migrace než občanské války nebo jiné destabilizační jevy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7726

Diskuse

Obsah vydání | 22. 4. 2015