Čtvrteční všeobecné volby v Británii přivodí v té zemi hlubinnou, seismickou změnu

4. 5. 2015

čas čtení 5 minut

Parlament se brzo bude muset zabývat velkými otázkami, které posledních pět let ignoroval: bezpečností Británie v rozpadávajícím se světovém pořádku, její hospodářskou identitou, jejím modelem sociální spravedlnosti a zejména, jak má fungovat demokracie a právo v éře nezvladatelných globálních elit a koaličních vlád.

Čtvrteční všeobecné volby povedou znovu k vzniku zcela nerozhodného parlamentu v systému, v němž takové parlamenty nevznikaly. Tentokrát dojde k zásadní existenční krizi britské ústavy i Velké Británie jako politické entity, s níž si žádná současná britská politická strana nedokáže poradit, píše Paul Mason.

Máme-li to pochopit, musíme si uvědomit, že hospodářský systém v krizi vyvolal v Británii hlubinné kmenové rozdělení obyvatelstva. Anglie se rozpadla na bohatý jih a chudý postindustriální seber a ve Skotsku vzniklo pozitivní národní vědomí, spojené s odmítnutím neoliberální ekonomiky.

Starý systém politických stran se začal rozkládat, jakmile začal být zavádět neoliberální model. Volnotržní ekonomika, orientovaná na Evropu, musela nutno rozštěpit politickou pravici. V Konzervativní straně vznikla nezvládnutelná antiglobalistická, sociálně konzervativní a plebejská frakce. Byla to právě neschopnost britských konzervativců rozhodnout se, jaký postoj mají zaujmout vůči Evropě a sociálnímu liberalismu, která zničila vládu Johna Majora a způsobila, že konzervativci se po dobu celé jedné generace nedostali k moci.

Labouristé Tony Blair a Gordon Brown vládli tak dlouho, protože dokázali překlenout rozpory, které vytvářela ekonomika. A nešlo jen o akt překlenování, zastírali také rozpory prostřednictvím deficitního financování. Jakmile došlo k finanční krizi a "peníze došly", vyvažovací úsilí Labouristické strany už nemohlo fungovat, i kdyby tři neslučitelné politické kmeny v Británii nezačaly jít každý svou vlastní samostatnou cestou. Ale ony začaly.

Jakého státníka, jakou politickou strategii by musely mít dnes britské politické strany, aby byly schopny vytvořit hegemonickou politickou alianci, jakou vytvořit Tony Blair?

V Konzervativní straně by to musel být člověk, který by dokázal inspirovat chudé postindustriální komunity v Anglii a ve Walesu a poskytnout dělnickým vrstvám hmotný podíl na vytvářeném bohatství země tak, aby se politická rovnováha v dělnických asociacích a v továrnách posunula k podpoře pravice.

Labouristická strana nyní dokáže vytvořit většinovou vládu jedině prostřednictvím Skotska a bohatých měst v jižní a střední Anglii. Hlavním problémem pro labouristy je, že labouristé, kteří vytvářeli sociální demokracii kolem fiskální benevolence, si neví rady, co má dělat, když už nejsou k dispozici peníze na utrácení.

Ani labouristé, ani konzervativci však už nyní nebudou schopni vytvořit v zemi celonárodní konsensus a získat pro sebe podporu. Britská politika vstupuje do fáze, kdy ji zcela restrukturalizuje realita koaličních vlád a zvýšená pravděpodobnost nezávislosti Skotska. Politikové si budou muset uvědomit, že koaliční vlády a skotský separatismus nejsou dočasné aberace, nelegitimní postoje, a přizpůsobit se tomu, že to nyní budou trvalé jevy.

Po čtvrtečních volbách to bude asi chvíli trvat, ale budoucí britští premiéři budou muset být jiní lidé - budou to muset být osobnosti schopné vést koaliční vlády a nikoliv lidé, kteří ovládají mašinérii vlastní politické strany.

Avšak daleko důležitější je něco jiného: Za posledních pět let byla politika zredukována na fiskální strategii: hovořilo se jen o zadluženosti, o deficitu, o zdanění a o veřejných výdajích. To je nezvyklé a brzo se to změní. Parlament se brzo bude muset zabývat velkými otázkami, které posledních pět let ignoroval: bezpečností Británie v rozpadávajícím se světovém pořádku, její hospodářskou identitou, jejím modelem sociální spravedlnosti a zejména, jak má fungovat demokracie a právo v éře nezvladatelných globálních elit a koaličních vlád.

Vzhledem k síle skotského separatismu a rozsahu fiskální autonomie, jíž bude zapotřebí, mají-li být uspokojeny požadavky nezávislosti, Británie se pravděpodobně stane měnovou unií. Skotsko a Wales budou mít vlastní samostatné daňov= systémy a totéž pravděpodobně bude platit i pro jednotlivé anglické regiony. Takže měnová politika bude zpolitizována.

Jakmile se Británie stane měnovou unií, nikoliv fiskálně jednotným státem, vznikne z ní také "obranná unie". Obnova jaderného deterentu Trident a používání britské armády v expedičních válkách se stanou důsledkem rozsáhlého vyjednávání a přestanou být absolutním rozhodovacím právem premiéra v Downing Street.

Obě velké britské politické strany čelí po 7. květnu jednoduché volbě: Přizpůsobte se, anebo zemřete.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
9355

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2015