Sedm let v Číně

2. 6. 2015

Avšak každým dalším rokem jsou oslavy čínského nového roku tišší a mírnější. Bohatí Číňané se přestali chovat ostentativně, zejména od doby, kdy stát začal potlačovat korupci, a chudí jsou méně ochotní utrácet, protože si nejsou jistí, co jim přinese budoucnost.

Čína je dnes v mnoha ohledech sebevědomější národ než v roce 2008. V jiných ohledech je zklidněná a úzkostlivá. Skončil hospodářský růst, který přesahoval 10 procent HDP ročně.

Tvrdá cenzura potlačila kdysi velmi aktivní sociální média. Státní úředníci dokonce začali zakazovat i tančící ženy středního věku, které zaplnily veřejná náměstí ve městěch a tančily tam se složitou choreografií k hlasité hudbě z tranzistorových rádií. Od té doby, co koncem roku 2012 Xi Jinping převzal moc, obrovským způsobem si ji posílil tak, jak to nikdo nečekal. Státní úřady zasahují proti aktivistům a došlo k ideologickému utužení situace. Stovky lidí skončily ve vězení. Zvlášť šokující je nedávné uvěznění pěti feministek, které jen chtěly poukázat na sexuální obtěžování prostřednictvím kampaně nálepek v ulicích. Vědci si dávají velký pozor, aby se nezabývali potenciálně nebezpečnými tématy. Nevládní organizace čelí drakonickým novým předpisům.

Také je daleko obtížnější novinářská práce, především pro domácí reportéry. Média, která vyšetřovala bohatství rodin předáků komunistické strany, nedostala pak už vízum. Nejvíce znepokojující je zastrašování a šikanování místních zaměstnanců západních médií, kteří jako čínští občané jsou silně zranitelní.

Napětí, které se projevovalo už v roce 2008, sílí. V březnu 2008 explodovaly nejhorší nepokoje ve Lhase za předchozích dvacet let, po potlačení pokojného protestu mnichů. Pak došlo v srpnu k útoku, při němž bylo v Xinjiangu usmrceno 16 policistů. V následujících letech Peking reagoval stále násilněji, v severozápadním regionu docházelo k vražednému etnickému násilí a velké množství Tibeťanů se upálilo.

Snad nejvýznamnějším momentem toho mého prvního roku v Číně bylo ničivé zemětřesení, při němž v Sičuanu zahynulo 90 000 lidí a ukázalo Čínu v nejlepším i v nejhorším světle. Úřady zachránily, nakrmily a ubytovaly neuvěřitelné množství lidí v rychlé a většinou efektivní operaci.

Jenže já jsem procházela troskami, plnými mrtvol malých dětí, které byly rozdrceny v nepořádně postavených školách - v důsledku obrovské korupce byla při stavbě škol odčerpána velká část stavebního rozpočtu do soukromých rukou. Rodiče mrtvých dětí, kteří se ptali, proč musely jejich děti zemřít, se staly terčem pronásledování úřadů.

Je ale lehké přehlížet skutečné úspěchy Číny, které se měří především výrazným poklesem kojenecké úmrtnosti a zavedením sociálního a zdravotního pojištění.

Tvrzení, že stamiliony lidí byly "pozvednuty z chudoby" je nesprávné a urážlivé - ony se samy pozvedly z chudoby. Ale vládní politika je také důležitá a ne všichni politikové jsou zloději, korupčníci nebo sobci. Někteří se opravdu snaží zlepšit lidem život za těžkých podmínek. Někdy se jim to podaří.

Záporné stereotypy převládají. Návštěvníci v Číně jsou často překvapeni, že je policie nesleduje. Když vidí na ulici, jak čínští občané nadávají na vládu, nebo vidí, jak se utvoří hněvivá demonstrace, získají falešný dojem, že lidé jsou zcela svobodní a všechno se může kritizovat.

Málokteří Čínané záměrně usilují o konfrontaci s mocí. Daleko častěji dojde k nespravedlnosti a na jejím základě se pak vydají na nevratitelnou cestu. Pokus nespravedlnost napravit vede k tomu, že policisté zbijí je a jejich rodinu, což znamená, že postižení zuří ještě víc a začnou si všímat problémů, jimž čelí i jiní.

Avšak budoucnost Číny určí hlubší trendy - urbanizace a rostoucí mobilita. Demografická časovaná bomba zmenšující se armády pracovních sil a stárnoucí populace. Sílící frustrace mladých žen, které čelí drsné diskriminaci, měnící se sexuální praktiky a romantická očekávání, napětí mezi nezávislostí Hongkongu a úsilím Pekingu ho ovládnout.

Protikorupční kampaň je populární, avšak lidé zastávají cynický postoj vůči všem představitelům moci. Lidé stále více zuří nad poškozováním životního prostředí a zejména nad dopadem ekologických škod na zdraví. Prohlubující se nerovnost mezi městem a venkovem, bohatými a chudými, vyvolávají ostré antipatie. Když jsem jednou šla kolem nabouraného sportovního auta, podíval se na mě stařec a řekl: "Bylo by lepší, kdyby bohatí prostě umřeli." Samozřejmě, Čína má poučení i pro nás. Staří lidé jsou všeobecně respektování a je s nimi zacházeno jako s cennou součástí společnosti. Což mě vede k tomu, že se stydím, v jaké izolaci často žijí na Západě.

V Číně vládne agresivní nacionalismus a někdy absurdní podezření vůči cizincům, které úřady často povzbuzují. Když jsem se loni zeptala na trhu, jak je to s cenami zeleniny, prodavač mi řekl docela vážně: Kdybychom vám to prozradili, byli bychom jako západní špioni.

Avšak Británie, do níž jsem se vrátila, je nyní stále intenzivněji nepřátelská vůči Evropě a vůči přistěhovalcům a zároveň zoufale nic neví o nezápadním světě. Číňané jsou daleko lépe informovaní o Británii než obráceně, i když jejich chápání je často stejně tak pochybené, jako je naše.

Nestýská se mi po smogu a prachu v Číně a ještě méně se mi stýská po všech těch nespravedlnostech, kterých jsem tam byla svědky. Avšak moc se mi líbila energie, zvědavost a přátelskost neznámých lidí. Čínská bohatá literární historie je lehce přístupná i na Západě, stejně jako nekonečná jazyková invence a podvratný humor uživatelů internetu.

Podrobnosti v angličtině ZDE