Čím dříve pochopíme, jaký druh počítače mozek představuje, tím lépe
29. 6. 2015
Věda neumí posloužit dostatečnými důkazy, když dojde na srovnání mozku k technologiím daného období. Descart se domníval, že mozek je hydraulická pumpa, Freud srovnával mozek s parním motorem, neurovědec Karl Pribram jej viděl jako holografické paměťové zařízení. Spoustu neurovědců by dnes bylo možné přidat na seznam chybných srovnání, když říkají, že mozek je počítač. Další analogie bez podstaty. Někteří z nich aktivně popírají, že by taková představa byla k něčemu užitečná a většina ji prostě ignoruje. Přesto je tu řada podobností, které vedou nikoliv k odmítání, ale spíše ke snaze nalézt to správné srovnání, domnívá se psycholog a neurovědec Gary Marcus z New York University.
Vědci často odmítají srovnání mozku a počítače proto, že vidí rozdíl mezi mozkem a počítačem, který představuje stroj s uloženými programy, pomocí nichž provádí sériové úkony. Program je uložen do paměťového zařízení počítače a algoritmus nebo návod je prostě proveden krok po kroku. Do lidského mozku, poznamenávají kritici, nejsou ukládány programy, a neurony jsou příliš pomalé a různorodé na to, aby snesly srovnání s přenašeči a logickými výhybkami, které používáme v dnešních počítačích.
Jenže argumenty, které zpochybňují podobnost mozku a počítače jsou slabé. Vezměme si ten, který tvrdí, že zatímco mozek je paralelní, počítač funguje sériově. Kritikové správně tvrdí, že ať už člověk dělá cokoliv, do činnosti jsou zapojeny různé části mozku. Jenže představa, že počítače jsou striktně sériové je žalostně zastaralá. Od počátku rozvoje počítačů je patrný určitý stupeň jejich paralelního fungování, kdy část jejich procesů vždy běží současně, jako je například běh hard disku a procesoru. A trend je jasný: dělat počítače více a více paralelní prostřednictvím vícejádrových procesorů a grafických karet.
Skeptici počítačové metafory také často argumentují, že mozek je analogový a počítač digitální. Jenže i když jsou dnešní počítače veskrze digitální, ty dřívější byly analogové a dodnes nejsme s to určit, do jaké míry je mozek analogový či digitální, případně do jaké míry je kombinací obojího.
Velmi oblíbeným je argument, že mozek je schopen emocí, zatímco počítače nikoliv. Ačkoliv počítače, jak je známe dnes, nejsou emocí schopny, tento fakt sám o sobě neznamená, že emoce nejsou produktem procesu podobného těm, které počítače používají. Některé nervové systémy, které modulují emoce, jako třeba amygdala, zjevně fungují na zhruba stejném principu jako ostatní části mozku, tedy na přenosu signálů, integraci informací a transformaci vstupů do výstupů. Jak vám řeknou odborníci, počítače fungují právě tímto způsobem.
Společně s Adamem Marblestonem z MIT a Thomasem Deanem z Googlu jsme se snažili v článku pro časopis Science ukázat, že určitý druh počítače, známý jako programovatelné logické pole, mohou posloužit jako předběžný výchozí bod k úvahám o fungování mozku. Tato pole sestávají z množství logických bloků, které mohou být naprogramovány k výkonu určitých činností. Jeden může vykonávat aritmetické výpočty, další může procesovat signály, další zase lokalizovat věci na stole. Chování celku závisí na tom, jak jsou naprogramovány jeho části. Řada logických činností může probíhat paralelně, stejně jako v mozku.
Ačkoliv se ani já, ani kolegové nedomníváme, že mozek je totéž co programovatelné logické pole, domníváme se, že mozek je taktéž složen z vysoce koordinovaných základních stavebních bloků, které vytvářejí posloupnosti, vyvolávajících informace z paměti a zprostředkovávajících je mezi různými částmi mozku. Identifikace těchto bloků může být Rosettskou deskou pro pochopení mozku.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Diskuse