Syrská občanská válka je postfaktický konflikt

5. 8. 2016

čas čtení 4 minuty


Po pěti letech brutálního konfliktu, v němž polovina obyvatelstva musela opustit své domovy, konec války v Sýrii stále není v dohledu, napsal James Denselow.


Jedním z důvodů je, že se v Sýrii už dlouho odehrává postfaktický konflikt - a tato dynamika zásadně podkopává jakékoliv politické řešení.

Než se stal ministrem zahraničí, Boris Johnson jednou vysvětloval, že pokud prohráváte argumentační spor a fakta svědčí proti vám, vaše největší šance spočívá v pokusu "hodit na stůl mrtvou kočku" - a vysvětlil, že "všichni budou křičet "Jistě, hochu, na stole je mrtvá kočka!""

Syrský prezident Bašár Asad musí znát fakta o tom, co se v Sýrii děje. Zemřely statisíce lidí, naděje na dožití klesla na úroveň z před dvou dekád, 80 % země žije v bídě a infrastruktura utrpěla škody v rozsahu nejméně 200 miliard dolarů.

Nemůže racionálně tvrdit, že by jako prezident měl na svou zemi pozitivní vliv.

Nicméně v postfaktickém konfliktu má ignorance a iracionalita navrch, překonává vliv faktů a rozumu.

Rapidní vznik ISIL se stal "mrtvou kočkou" na stole syrského konfliktu.

Vyvolal širší globální obavy z nadnárodního terorismu a umístil budoucnost Asadova režimu do kolonky s nápisem "Druhotná priorita".

To je vítězství pocitu jako "terorismus je hrozný" nad fakty, k nimž vedou otázky typu "Kdo je zodpovědný za většinu násilí v Sýrii?"

Civilisté umírají, ale za jejich zabíjení nikdo nenese odpovědnost. Rusové tvrdí, že jde o "falešné informace", že nikomu neubližují, zatímco Asad sdělil BBC, že "potřebujeme hovořit o faktech... nejsou žádné barelové bomby. Nemáme barely."

Světové ekonomické fórum varovalo před riziky představovanými masivní digitální dezinformací. V syrském postfaktickém konfliktu můžete zničit nemocnici bez jakékoliv cenzury, můžete nasadit chemické zbraně a současně tvrdit, že to neděláte, a můžete označit všechny nepřátele za "cizince", "teroristy" nebo loutky cizích vlád.

Americký politik Daniel Patrick Moynihan se kdysi proslavil výrokem, podle nějž "máte právo na váš názor. Ale nemáte nárok na vlastní fakta." V postfaktickém konfliktu existuje fatální nejistota o tom, co je názor a co jsou fakta. Částečně jde o výsledek vzestupu globální komunikace a nadbytku "zpráv", z nichž si můžete vybírat.

Rachel Cooperová to dobře popsala, když prohlásila: "spěcháme podpořit naše ideály a přesvědčení podobnými informacemi z podobných zdrojů".

Profesor marketingu Jonah Berger vysvětluje, že "příběhy žijící z hrůzy, hněvu nebo strachu se často dočkají většího sociálního přenosu než příběhy se smutným nebo depresívním obsahem".

V postfaktickém konfliktu všechny strany využívají sociální média k posilování strašidelných konspiračních teorií, kvůli nimž jsou fakta bezvýznamná.

Takže mnozí z těch, kdo jsou proti Asadovi, budou dál věřit, že je despotickým tyranem, zatímco jeho příznivci nepřestanou být přesvědčeni, že opozici tvoří brutální extrémisté. Obě skupiny budou dál konzumovat média posilující jejich pohled a sdílet jejich obsah na stejně naladěných sociálních sítích, čímž se rozpory upevňují.

Asad oproti svým rozličným a fragmentovaným oponentům používá soudržnější narativ.

V polopravidelných dlouhých rozhovorech pro západní tisk v posledních pěti letech rýsuje obraz sebe sama coby zdrženlivého lídra v době války, lídra země obklíčené mezinárodním terorismem a agendami nepřátelských regionálních států.

Až do zhloupnutí opakuje, že je součástí řešení, nikoliv problému.

Využívá hněvu a strachu z terorismu a sektářské občanské války v Sýrii i za jejími hranicemi a tyto emoce zapojuje do narativu kontinuity a stability.

Takže jedním z nejpřekvapivějších důsledků konfliktu je kromě smrti a ničení naprostý zánik důvěry napříč syrskou společností.

Pokud se někdy do Sýrie vrátí mír, bude nejtěžším úkolem obnovit důvěru - nikoliv zdivo nebo dlažbu měst.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7571

Diskuse

Obsah vydání | 5. 8. 2016