Je to konec Listopadu 1989

23. 10. 2017 / Jiří Hlavenka

čas čtení 6 minut

Srovnání se sousedy je důležité, dává nadhled. Ve všech zemích Visegrádu došlo od roku 1989 k naprosté výměně politické scény, často i vícenásobné. Původní politické síly, "děti revoluce" byly smeteny a uhynuly, s nimi odešli mimo politiku i jejich lidé. V devadesátkách na Slovensku dominoval Vladimír Mečiar - ale padl a jeho hnutí se samo rozpustilo pro zbytečnost. Další osmiletku vedl Mikuláš Dzurinda, ale i jeho pak osud smetl a došlo k další dramatické personální obměně politiky, kterou "přežilo" možná tak 20% osob z vrcholné slovenské politiky. Obdobně tomu bylo v Polsku i v Maďarsku.


Jenom Česká republika byla jiná. Přes dvacet let ji dominuje Václav Klaus a Miloš Zeman - Laurel a Hardy české politiky, zcela odlišní, a přesto nerozluční. Sekundují jim další politici dlouhého života: Miroslav Kalousek, Vojtěch Filip, Bohuslav Sobotka, a desítky dalších lidí ze stran, které jsou v politice od začátku devadesátých let. Stejní lidé, stejné strany, jednou vláda, potom opozice, a zase zpátky. Z české politiky se odcházelo jenom nohama napřed nebo po opravdu velkém osobním průšvihu.

K této změně muselo jednou dojít, i když jsme si nepředstavovali, že bude vypadat zrovna takto. Proč, ukazuje plasticky zrovna ČSSD, která po dvaceti letech, kdy byla "u toho", vytáhne měsíc před volbami do boje s tím, že "vyhlašuje válku levné práci". I ten nejprostší volič z Haviřova (promiňte havířovští) si řekne - tak to si z nás ku**a dělate srandu. Dvacet let tu budujete stát levné práce, podporujete montovny s prací u pásu, nepodporujete kvalitní vzdělávání (mzda přímo úměrně stoupá s výší vzdělání, u nás i kdekoli jinde) a měsíc před volbami se vyfotí Luboš Zaorálek, chachar tady od nas, na billboard a napíše tam že vyhlašuje válku levné práci. Tak to si dělate srandu.

A tak můžeme jít stranu od strany: Lidovci dvacet let říkají, že jsou "pro tradiční rodinu", jejich nejoblíbenější heslo. Ale co jste pro to udělali - kromě přisypávání peněz tam a jinde, kromě neprůhledného lití dotací do agroprůmyslu? Jak se třeba po těch dvacet let, kdy jste u toho, zasazujete o vznikání maličkých rodinných podniků a živností, farem a dílen, tedy toho tolik potřebného lokálního života, místních smysluplných ekonomických aktivit, které zabrání tomu, aby to na české a moravské vesnici nevypadalo stejně jako před třiceti lety, aby se nevylidňovala, aby z ní ti nejschopnější neustále neprchali?

Sestava, která přišla do české politiky v devadesátých letech, nebyla nijak oslňující - ostatně tak jako v okolních zemích. Když nemáte šanci se sedmdesát let politiku učit a najednou ji musíte dělat, nemůžete čekat zázraky. Proto taky došlo všude kolem zhruba po desítce let k výměně - jenom u nás ale k zabetonování, ke ztrátě idejí, nápaditosti, chuti dělat změny. I kvůli prosté únavě politika sklouzne v lepším případě k lenivé úředničině, v horším případě k rozkrádání. Zavinutí se do sebe, do onoho pověstného "akvária" a ztráta kontaktu z realitu pak neomylně vyústí ve "válku levné práci", ovšem jen na billboardu, v realitě ne.

Voliči opravdu nejsou hloupí; nejsou moc informovaní, ale jakési selské vnímání neztrácejí a tohoto si dobře všimli: stávající strany pro ně ztratily přesvědčivost, důvěryhodnost, uvěřitelnost. Toto je úplně nejlépe vidět na KSČM: dokonce i její voliči si instinktivně uvědomili, že tato strana se přeměnila v podnikatelský subjekt KSČM, spol. s r.o., kde cílem je profit a ideje se hlásají jen jako součást obchodního plánu udržet si i nadále co nejvíce zákazníků, tj. voličů.

I přes amatérismus v politice v devadesátých letech zde byl vidět jakýsi étos: věci se opravdu měnily a měnily se rychle. Ale dostavila se únava a pocit, že od r. 2000 se věci jaksi přestaly vyvíjet a že se jenom jede údržba, občas svěže prostřídaná špinavým kšeftíkem, je stále silnější. Demokracie, která stojí právě na tom, že jednou za pár let odjedou ti unavení hráči na střídačku a nahradí je svěží noví, tu moc nezafungovala. Jak moc unavení ti hráči byli, si snadno uvědomíme, když si uvědomíme volební kampaně všech starých stran: jedna horší než druhá. Billboard, tvář, jalové heslo. Nic víc. V porovnání s nimi jsou Babiš, Piráti a - nerad to říkám, ale je to tak - i Okamura o ligu jinde.

Myslím, že toto vnímání reality, které jsem napsal výše už dvakrát, tedy že si z lidí dělají politické strany víceméně srandu zde je už asi deset let, a průběžně taky vybublalo v procenta pro protestní politické firmy jako byly Věci veřejné. Vážení, ruku na srdce: když taková kuriózní partička mohla získat ve volbách 10.88%, jak se může někdo divit 29.6% Andreje Babiše?

VV naznačily potenciál nespokojenosti, ale až v těchto volbách přišla skutečná nabídka. Andrej Babiš je úplně jiný kalibr než Vít Bárta, a na druhém konci pak přicházejí s relevantní a atraktivní nabídkou Piráti (což zde taky moc nebylo s významnou výjimkou Zelených ve své době). Všimněme si: Andrej Babiš získal 41% hlasů (!!) u věkové skupiny 60+, naopak u nejmladších jen 16%. Piráti naopak získali u skupiny 18-34 přes 20% (nejvíc ze všech stran, mimochodem!). Lidé, kteří nabývali oprávněného dojmu, že si z nich staré politické strany dělají legraci, to hodili Babišovi v případě seniorů a Pirátům v případě mladších lidí.

Doufám, že tuto větu nebudu muset za dva roky škrtat: těmito volbami nekončí demokracie. K zemi jde stavba, která měla ležet už dávno - způsobem, ze kterého jde trochu hrůza, to je pravda. Ale stát dál už nemohla.

0
Vytisknout
11230

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2017