Redakční censura ve prospěch Jiřího Drahoše
12. 12. 2017 / Ivan Větvička
Když Jiří Drahoš 28. března 2017 oznámil, že se bude ucházet o presidentskou funkci, řekl: „Hlavním důvodem kandidatury jsou mé obavy o osud novodobé české demokracie.“ Podobně se vyjádřil i na tiskové konferenci 1. 12. Pokud se pan Drahoš pasuje do role ochránce demokratických hodnot, měl by vědět, že mezi pojistky demokracie patří svobodná práce novinářů. Ale právě tuto svobodu pan profesor se svými příznivci během kampaně alespoň v jednom případě pošlapal:.
Letos na jaře společenský měsíčník Xantypa odmítl otisknout rozhovor, který si kladl za cíl Jiřího Drahoše představit, nikoli pouze chválit. Poté za ním redakce vyslala autorku, která se ani nepokusila o kritický pohled a výsledek její práce vyšel v zářijové Xantypě. Jiří Drahoš o této změně musel vědět, neboť odmítnutý text autorisoval.
V takovém kontextu se Drahošovy obavy o demokracii v České republice jeví jako pokrytecké plácání do vody, jehož jediným cílem je přilákat voliče.
Odmítnutý rukopis
Rozhovor s Jiřím Drahošem jsem natočil 17. 3. 2017 na objednávku společenského měsíčníku Xantypa a nazval ho President by měl být obhájcem potřebných a zrcadlem úspěšných. Počátkem května v Xantypě článek odmítli. Obratem jsem ho nabídl Britským listům a můžete si ho přečíst přečíst ZDE.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete o výzkumech profesora Drahoše a o jeho práci pro zbrojní průmysl. Dozvíte se také, že žádný z dvaceti patentů Jiřího Drahoše se neuplatnil ve výrobě, přestože se jednalo o zajímavé nápady.
Manipulativní kampaň
Po té, co Xantypa odmítla výše citovaný rozhovor, vyslala redakce za panem Drahošem Annu Šerých a její článek vyšel v zářijovém čísle. Autorka se již v úvodním odstavci zříká snahy o objektivní odstup, když píše: „Profesor Jiří Drahoš přestoupil z vyhraněně vědeckého světa do celospolečenského dění velmi rázně, s ambicí stát se prezidentem. Kdo jej léta důvěrně zná, jeho rozhodnutí rozumí. My z řad příznivců mu za ně děkujeme.“ A následuje první otázka: „Považuji takřka za povinnost, když jsme pod křídly Xantypy, hned úvodem vzpomenout excelentního chemika, vědce, vynálezce Otto Wichterleho. Ona totiž zakladatelka časopisu Magdalena Dietlová je jeho blízká pokrevní příbuzná. Vy se k příbuzenství profesnímu jistě také hrdě hlásíte. Čím vám profesor Wichterle imponoval, čím vás inspiroval?“ V tomto duchu je napsán celý článek. Můžete ho dočíst ZDE.
V zářijovém čísle Xantypy jsou kromě toho připomenuty poslední roky života a smrt Tomáše Garrigua Masaryka, následují vzpomínky sestry Angeliky na závěr života Václava Havla a pak už přichází na řadu Jiří Drahoš. Jiní kandidáti v tomto „prezidentském“ čísle prostor nedostali. Pokud se Xantypa snaží censurou a příhodným řazením článků vytvořit zdání dějinného oblouku Masaryk – Havel – Drahoš, hrubě manipuluje s podvědomím čtenářů. První i poslední československý president se před tím, než byli zvoleni do úřadu, dokázali vydat proti proudu: Oba se vzepřeli vládnoucímu režimu (Masaryk se postavil i veřejnému mínění a názoru kolegů z oboru) což mělo pro oba vážné následky. Takto vyhroceným situacím se Jiří Drahoš dokázal v životě vyhnout.
Například přelomové dny v listopadu 1989 trávil na Jihlavském vokálním festivalu (LN 21. 11.). Přesto právě Jiří Drahoš promluvil 17. listopadu 2017 k posluchačům Koncertu pro budoucnost na pražském Václavském náměstí jako „nositel hodnot listopadu 89.“ Na pódium byli jako neškodní sparing partneři pozváni další dva prezidentští kandidáti Marek Hilšer a Pavel Fischer, které by podle předvolebních průzkumů volilo řádově méně voličů než Jiřího Drahoše. Navíc nebylo příliš pravděpodobné, že by Drahošovi „ukradli show“, neboť shodou okolností oba v listopadu 1989 pobývali v zahraničí. Michal Horáček, jediný presidentský kandidát, který byl 17. 11. roku 1989 na Národní třídě a v revolučních dnech se zúčastnil vyjednávání mezi opozicí a představiteli kolabujícího režimu, jež možná zabránilo násilnému střetu, na pódiu promluvit nemohl.
Do rozpočtu Festivalu svobody, jehož součástí byl i Koncert pro budoucnost, významně přispěli podporovatelé Jiřího Drahoše: developer Luděk Sekyra, podnikatel Libor Winkler a nadace Blížksobě spjatá s podnikatelem Martinem Vohánkou.
Informace o selekci kandidátů byly okamžitě zveřejněny a Drahošovu kampaň poznamenal skandál, neboť překrucovat pohled na historii a manipulovat presidentskou kampaní právě v den boje studentů za svobodu žádá silný žaludek. Luděk Sekyra svalil veškerou odpovědnost na mladickou nerozvážnost organisátorů, na pořadatele se vymluvila také nadace Blížksobě i Jiří Drahoš osobně (podrobnosti v LN 21. 11.).
Čest neztratil pouze Marek Hilšer, když Michalu Horáčkovi nabídl polovinu svého času na pódiu. Pořadatele ale neobměkčil. Bez ohledu na události v zákulisí se Jiří Drahoš na pódiu choval, jako by bylo všechno v pořádku, usmíval se a ukazoval palec nahoru.
Možná proto, aby napravil neblahý dojem ze 17. listopadu, se Jiří Drahoš o dva týdny později pokusil stylisovat do role ochránce demokracie. Nejprve se neplodně sešel s dosluhujícím premiérem Bohuslavem Sobotkou, aby následně na tiskové konferenci v pražském Ungeltu 1. 12. prohlásil, že: „Volbu hlavy státu ovlivní média a servery, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou.“ Důkazy nepředložil a dodal: „Neobávám se o sebe ani o jiného kandidáta. Tady jde o nebezpečí ovlivnění demokracie v našem státě.“ Záznam tiskové konference zveřejnila ČTK ZDE.
Pokud by panu Drahošovi opravdu záleželo na férovém průběhu voleb, měl by nejprve kultivovat vlastní kampaň a své příznivce.
Diskuse