Lidi dneska blbnou všude - je to proto, že selhávají politikové

11. 12. 2017 / Jan Čulík

čas čtení 6 minut


Článek Nathalie Rothshildové v izraelském deníku Harec  stojí nebezpečně na hraně rasismu, definovaném jako připisování kolektivní viny všem příslušníkům určitého etnického, kulturního, národního či náboženského společenství, která je přesunuta od vinných jednotlivců k celé společenské skupině.

Článek Rothshildové, publikující v izraelském listě, v komunitě, která se cítí ohrožena okolní převahou autoritářských arabských států, je svým postojem do značné míry pochopitelný, stejně jako jsou články v izraelském tisku, často dnes poukazující ohromeně na rychle sílící antisemitismus a ultrapravici v zemích, jako je Polsko. Přesto však si musíme dávat pozor na to, abychom neodsuzovali celé komunity. Je to prostě nespravedlivé. Na světě existují stamiliony muslimů, kteří na žádné židy násilně neútočí. Drtivá většina Poláků nejsou antisemité. Rusové nejsou blbci, autoritáři ani násilníci. Všichni Češi nejsou fašisti.



Aniž bychom násilí proti synagoze ve Švédsku jakkoliv omlouvali, je nutno přiznat, že v muslimských komunitách často vládne nepřátelství vůči židům. To vzniklo - stejně nepřijatelně prostřednictvím procesu vytváření kolektivní viny - především v důsledku postojů ostře nesnášenlivých pravicových izraelských vlád, které dlouhá desetiletí systematicky potlačují Palestince  a odpírají jim dohodu a právo na sebeurčení. Jak známo, do ohně neřešeného konfliktu přilil v minulých dnech obrovské množství oleje Donald Trump tím, že se rozhodl škrtnout dosavadní situaci a rozhodnutím přesunout americké velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma zcela anulovat jakékoliv vyhlídky Palestinců na spravedlivé narovnání. Vedlo to po celém Blízkém východě k obrovským demonstracím a ke zrušení kontaktů arabských států s americkými činiteli. Útoky na židovské občany jsou však samozřejmě nepřijatelné a je to nutno ostře odsoudit.

Tyto přesuny viny od jednotlivců k celým komunitám jsou bohužel v současnosti velmi časté a vyvolávají nepřijatelnou xenofobii. V českých médiích a na sociálních sítích v češtině  jsme svědky toho, jak si novináři o občané šíří své rasistické předsudky vůči Rusům - které neznají - a pletou si nepřijatelnou politiku Putinovy vlády s postoji a názory ruských občanů, o nichž šíří ty nejhorší nesmysly.

Totéž samozřejmě existuje například i v Británii, kde u nejomezenějších stoupenců brexitu převládlo pohrdání nad Evropany a především nad Středo a Východoevropany

Situace je složitá. Je velmi těžké určit, kde jsou hranice nesnášenlivosti. Je opravdu přijatelné psát, že určitá nenávist je zásadním charakteristickým rysem nějaké celé komunity?

Ze statistik například vyplývá, že skoro 90 procent českých občanů v důsledku nesmyslů, které systematicky publikují česká média a šíří Miloš Zeman, upřímně nenávidí uprchlíky a muslimy. Je přijatelné říci, že "český národ nyní propadl fašismu a xenofobii"?

Česká média systematicky uvádějí v titulcích novin etnickou příslušnost každého pachatele trestného činu, pokud je příslušníkem menšiny. Nikdy jsem ale ještě nečetl v IDnes titulek  "bělošský Čech zpronevěřil miliony korun". Takové titulky šíří rasistickou nenávist, protože vyvolávají představu, že VŠICHNI příslušníci daného etnika či věřící daného náboženství jsou kriminálníci.

Je ovšem pravda, že novináři mají potíže určit, kde má být hranice informovanosti. Podobné to bylo v případech sexuálního zneužívání nezletilých bělošských dívek z problematických rodin v  severní Anglii, když se ukázalo, že pachateli toho sexuálního  zneužívání jsou především Pákistánci. Chybou bylo, že se dlouho tyto případy nevyšetřovaly, z obavy, že by byla pákistánská komunita neférově a rasisticky obviněna z kolektivní viny. UItrapravicoví aktivisté - včetně českých - dodnes v této věci šíří rasistické, islamofobní předsudky. Skutečností je, že násilnické gangy mužů v severní Anglii byly většinově pákistánské, avšak mezi násilníky byli i bělošští Angličani - Pákistánců bylo v té násilnické síti asi 80 procent. Etnická příslušnost nehrála nutně roli. Vinu nesli jednotlivci a jako jednotlivci také byli zcela právem odsouzeni.

Ve filmu Hugo Haase Bílá nemoc podle stejnojmenné Čapkovy hry se ptá doktora Galéna zahraniční lékař, s nímž se Galén seznámil při obvazování raněných vojáků na bojišti první světové války: "To u vás lidi tolik chtějí válku?" Galén: "Oni nejsou zlí, ale jsou pro válku vychováváni. Nikdo je nevychovává pro mír."

Čapek měl obrovský strach z populismu a z tupých, bezhlavých emocí davu. Dnes vidíme, když se navracejí třicátá léta dvacátého století, že ten strach měl právem.

Vinu mají politikové. Měli by v sobě najít odvahu lidem jasně říci, jak věci jsou: že žádná komunita není a nemůže být "stoprocentně špatná". Že strach z uprchlíků a muslimů v ČR je nesmyslný, že drtivá většina muslimů považuje vrahy z Islámského státu právě jen za vrahy, kteří nemají s islámem nic společného - a vraždí především muslimy.

To, že se čeští politikové bojí před veřejností vystoupit se skutečnými informacemi, je katastrofální selhání. Nejsou to ovšem jen čeští politikové, kteří takto selhávají: britští politikové se většinou neodvažují říci britským občanům, že brexit je nesmysl, ačkoliv to dobře vědí. Nesmysly oblbuje v USA své stoupence i Donald Trump. Předáci palestinského hnutí mají stejnou vinu, když nevysvětlí svým občanům, že za utlačitelskou politiku Izraele nemohou být trestáni atentáty  jednotliví židé.

0
Vytisknout
10882

Diskuse

Obsah vydání | 14. 12. 2017