Prezidentské volby jako odpad politického populismu
23. 1. 2018 / Bohumil Kartous
Autor obrázku: Jáchym Bohumil KartousGlosa
23. 1. 2018 / Roman Kanda
Zeman není myslitel, ba není ani ideolog; jeho
světonázor je ostatně docela záhadou. Čemu vůbec věří, jaké hodnoty vyznává?
Zeman je poměrně povrchní rétorický duch, který kvůli egocentrické touze
zapůsobit na publikum semele páté přes deváté a který jakoukoli myšlenku
permanentně degraduje na bonmot. Cituje věty, které nikdo nikdy nevyslovil,
četl články (např. Peroutkův), které nikdy nikdo nenapsal, používá statistická
data, která dávno neplatí, platila-li vůbec. Nestuduje, jen lepí přibližnosti
do působivého vyjádření a čerta se zajímá, že včera tvrdil něco jiného a že
hned zítra svá dnešní slova zase s přehledem popře.
Vychází mu to dokonce i u novinářů, a to jen proto,
že v našem světě, který článkují média, se vytrácí dlouhodobá paměť (o svém
obdivu ke Švédsku mluvil Zeman už v roce 2013 i dávno předtím – a nikdy pro to,
aby se ČR k této zemi přiblížila, nehnul prstem). Platí tady a teď. Čistý
verbální výstřel.
Měl bych proto do nastávajícího kola prezidentské
volby jednu radu: nevšímat si – ale opravdu důsledně – toho, co Zeman říká.
Vůbec mu nedopřávat sluchu. Obsah jeho řečnění totiž není důležitý, nikdy
nebyl. Důležité je to, co dělal a dělá. Právě na základě Zemanova konkrétního
jednání se budu ve volební místnosti rozhodovat. Je to celkem prosté, milý
Watsone, ne?
Diskuse