11. 9. 2019 / Vladimír Wagner
Ve svém nedávném příspěvku Bohumil Kartous popsal svůj názor na průběh debaty o klimatických změnách v Česku. V jeho pojetí je to velice jednoduché. Na jedné straně pokroková mládež a na druhé staří zaostalí hlupci. Realita ovšem je podle mého názoru daleko složitější.
Zdá se mi, že kampaň, které je Greta Thurnberg symbolem, má řadu problematických aspektů. Ty můžou způsobit, že z hlediska snahy o zlepšení ochrany životního prostředí a snížení emisí se může stát do značné míry kontraproduktivní. Své obavy i prosby ke studentům jsem podrobně popsal v článku, jehož odkaz se objevil v diskuzi pod článkem Bohumila Kartouse. Tam se také k němu objevila řada příspěvků.
Pokusím se alespoň k některým z nich vyjádřit. Vidím několik základních problémů. Prvním je, že kampaň se nesnaží nic nikomu vysvětlovat. Vše považuje za jasné a, jak upozornila řada klimatologů (u nás například Ladislav Metelka a Radim Tolasz), prezentuje se velice zjednodušená a nepravdivá interpretace zprávy klimatického panelu IPCC. Studenti se nesnaží předkládat argumenty a diskutovat, takže přesvědčí pouze přesvědčené. Ano Greta se hodně zviditelnila a stala se z ní celebrita. Ale její kampaň jen zvýraznila kontroverze a nepomohla k získání nových spojenců.
Zadržování vody v krajině je důležitým adaptačním prvkem zvyšujícím odolnost proti případným klimatickým změnám. Mokřady na Šumavě nedaleko pramenů Teplé Vltavy. (Foto Vladimír Wagner).
Ve skutečnosti zpráva IPCC srovnává dopady různých klimatických scénářů. V případě zprávy z roku 2018 těch, které povedou ke zvýšení globální teploty o 1,5˚C a 2,0˚C. Zjišťuje, že dopady budou pro druhý případ vyšší. Zároveň zdůrazňuje, že konkrétní vývoj bude značně rozdílný pro různá místa. Podnebí se v různých zemích může měnit a může dojít i ke změně druhového zastoupení rostlinstva i živočichů. V některých místech bude třeba čelit v různé míře větším extrémům v počasí, potřeba tak budou adaptační opatření. U všech těchto předpovědí jsou různé míry nejistoty a pravděpodobnosti jejich realizace. Konzultují se zároveň různé možnosti a úrovně mitigačních opatření. Jako v každé reálné situaci i u změn klimatu neexistují pouze negativní dopady, ale i pozitivní.
Ve zprávě není nic o tom, že v případě neuskutečnění drastických snížení emisí do dvanácti let hrozí zánik civilizace a současná mladá generace je tak bez budoucnosti a čeká ji záhuba. Takové katastrofické a nihilistické vize tam opravdu nejsou.
Zpráva IPCC opravdu naléhavě volá po snížení našich emisí oxidu uhličitého. Ovšem je to třeba provést efektivně na základě vědeckých a technických znalostí. A k tomu opravdu nedospějeme panikařením a nepromyšlenými hurá akcemi. Tím naopak můžeme životnímu prostředí i dramaticky uškodit a situaci zhoršit. Velice dobře je to vidět na příkladu prosazení biopaliv či náhrady uhlí spalováním dřevní hmoty. Pokud někde začne hořet, nezačneme oheň hasit první nádobou s tekutinou, na kterou narazíme. Mohl by to totiž být benzín. I pokud hasíme vodou, tak je třeba vědět, že nehasíme elektrická zařízení pod proudem.
Ona totiž i různá opatření na snížení emisí mají kromě pozitivních stránek i své negativní aspekty. Je si tak třeba dát pozor na to, jestli nakonec tato opatření nebudou mít dramatičtější katastrofické dopady, než by měly případné klimatické změny. Máme dost příkladů z minulosti, jak dopadly dramatické společenské posuny vedoucí k nedostatku energií a značnému snížení životní úrovně širokých vrstev společnosti.
I když se však nakonec intenzivní kampaní podaří prosadit u politiků razantní snížení emisí, nastane další problém. Bude pak potřeba se shodnout na konkrétní jeho realizaci. A nalezení shody v této oblasti už je řádově náročnější. Je to krásně vidět na příkladu brexitu ve Velké Británii. Tam se také díky intenzivní kampani podařilo v referendu poměrně lehce brexit prosadit. Nalezení shody na jeho konkrétním průběhu už se však začíná zdát téměř nemožné.
Pan Samohýl v diskuzi píše, že postačí se uskrovnit. Jak výrazné ovšem toto uskrovnění má být? A toto uskrovnění pochopitelně nezasáhne jen rodiče, ale také jejich děti. Pan Samohýl tak vlastně volá po tom, aby se současná mladá generace vrátila se svou životní úrovní hluboko do minulosti. Nepíše sice, jak razantní by toto uskrovnění mělo být, ale pokud by mělo zabránit růstu emisí dané zvyšováním životní úrovně v nerozvinutých zemích Afriky a Asie, tak by se to mělo blížit té jejich současné. Nejsem si vůbec jistý, jestli demonstrující studenti opravdu chtějí přijít o možnost využívání výhod internetu, snadného cestování a kontaktů. Abych předem reagoval na případné námitky, uvědomte si, jak energeticky náročné jsou servery a data centra, která zajišťují smysluplný provoz internetu, Také možnost zajištění dostupného odpovídajícího elektronického zařízení pro uživatele je postaveno na hromadné výrobě a tedy globalizaci a dopravě. U letecké i lodní dopravy mám obavu, že by se neomezily soukromé tryskáče a jachty boháčů, ale letadla a lodě, které nyní využívá velký počet příslušníků střední třídy. Ty vzhledem ke svému počtu a velikosti tvoří dominantní část emisí spojených s tímto sektorem, Jak upozorňuje pan Hořejší, většina opatření, po kterých volá pan Samohýl, by tak dominantně dopadla na rodiny střední třídy, tedy právě nejspíše na tu sociální skupinu, která tvoří jádro současných stávkujících středoškoláků. Nejsem si jistý, zda si to uvědomují.
Problémem je také, že nepromyšlené aktivistické kampaně poměrně často prosazují a prosadí postupy, které mají i opačné dopady, než si jejich realizátoři představovali. Je to vidět i na srovnání ekologických dopadů a emisí z elektroenergetiky v Německu, kde se přistoupilo k Energiewende prosazené aktivistickými skupinami, a Francií, Švédskem či Slovenskem. Německo, kde bylo prosazeno uzavření jaderných bloků, patří k těm největším emitentům oxidu uhličitého z elektroenergetiky v absolutním čísle i v přepočtu na obyvatele. Naopak Francie, Švédsko a Slovensko už mají nízkoemisní elektroenergetiku založenou na kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů delší dobu.
Důležitým prvkem zdravé krajiny jsou skladbou pestré lesy a horská jezera. Jezero Laka ukazuje, jak se Šumava vzpamatovává. (Foto Vladimír Wagner).
Na závěr bych ještě upozornil na jednu mylnou představu, kterou má pan Samohýl. Je pravda, že postavit jednu malou fotovoltaickou elektrárnu nebo větrník lze poměrné rychle a tolik to nestojí. Ovšem vybudování fotovoltaiky nebo větrných elektráren, které by ve výrobě elektřiny nahradily třeba reaktor s výkonem 1 GW v Temelíně, potřebuje srovnatelné množství surovin, energií, financí a času. A to i pro získání příslušných povolení. Podíl fluktuujících na počasí závislých zdrojů navíc může být bez vyřešení problémů s akumulací v síti jen omezené množství a možnost jejich využití je silně závislá na geografických podmínkách daného regionu. V Německu už mají obrovské problémy s prosazením nových větrných zdrojů mimo příbřežního moře a odporu obyvatel proti nim (viz zde). Je tak velmi pravděpodobné, že se jim představy jejich Energiewende splnit nepodaří. Naopak Čína, kde není jaderná energetika z politických důvodů potlačena, jsou právě jaderné a větrné zdroje hlavními tahouny rozvoje nízkoemisní elektroenergetiky (viz zde).
Aktivismus mladých lidí v ekologické oblasti a problémech spojených s možným antropogenním ovlivněním klimatu je jistě velmi pozitivní věcí v případě, že to je spojeno s tím, že se budou snažit zvýšit své znalosti v této oblasti. Měli by opravdu poslouchat vědce a techniky a na základě jejich informací a poznatků získat představu o tom, co chtějí svou kampaní dosáhnout. Aby nenásledoval údiv a rozčarování, co se jim podařilo nakonec prosadit a k čemu to vedlo. Aby to nakonec nebyla jejich vlastní kampaň, která ohrozí nebo zlikviduje jejich budoucnost. Pokud se vrátím k analogii s hašením požáru. Je třeba, aby si dali pozor na to, aby jejich kampaň za okamžité popadnutí nejbližší nádoby s tekutinou nevedla k tomu, že se bude polévat požářiště benzínem.
Pokud však budou mít znalostí a snahu aktivně diskutovat a s porozuměním oslovit všechny složky společnosti a přesvědčit je o důležitosti efektivní cesty ke snížení emisí, mají šanci pozitivně ovlivnit například jednání české uhelné komise. Podrobněji o mé představě, jak by to mohlo vypadat, jsem napsal ve své výzvě ke studentům a také k české uhelné komisi. Nemusí se mnou ve všem souhlasit, byl bych však rád, kdyby nad texty přemýšleli.
Diskuse