Dlouhá a temná historie ruské vraždy

20. 12. 2019

V posledních dvou týdnech došlo k odhalení dvou vzájemně nezávislých případů podezření z ruské státní vraždy. V jednom z nich bylo údajné vražedné komando přímo součástí GRU, ruské vojenské rozvědky. Ve druhém německé úřady nedávno dospěly k závěru, že existuje "dostatek důkazů", že ruský stát nebo jeho čečenská republika jsou zodpovědní za zabití připomínající popravu etnicky čečenského azylanta. Ve výsledku byli dva důstojníci GRU vypovězeni z ruského velvyslanectví v Berlíně, napsal Michael Weiss.

Podle listu Le Monde odvolávajícího se na francouzskou rozvědku provozovala GRU několik let operační základnu v oblasti Horního Savojska ve francouzských Alpách.

Má se za to, že GRU, která je také zodpovědná za vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016, likvidovala nepřátele prezidenta Vladimira Putina po celé Evropě, včetně zemí NATO. Představa potulné bandy tajných agentů zabijáků v alpském rekreačním středisku spřádajících plány na zničení nepřátel jejich neblahého vůdce může vypadat jako úvod nejnovějšího filmu o 007 s Danielem Craigem, ale tato zápletka má historické kořeny předcházející Ianu Flemingovi.

Dobrá a skvěle načasovaná kniha zkoumá původ firmy "Moscow’s Murder, Inc.", která je eufemisticky známa v ruštině jako мокрое дело, neboli "mokré podnikání". V publikaci The Compatriots: The Brutal and Chaotic History of Russia’s Exiles, Émigrés, and Agents Abroad (Krajané: Brutální a chaotická historie ruských exulantů, emigrantů a agentů v zahraničí) autoři Irina Boroganová a Andrej Soldatov ukazují, že to co se stalo institucionalizovanou praxí ruských bezpečnostních orgánů bylo odzkoušeno v prvních dekádách sovětské vlády, která dovedla tyto metody k dokonalosti v útocích proti příslušníkům ruské diaspory.

Hlavním ohniskem knihy je jeden z otců zakladatelů kremelské politiky mezinárodního zabijáctví: Nahum Eitingon. Tento polyglot začínal v roce 1917 jako člen Strany sociálních revolucionářů se sklony k terorismu (v českém prostředí známé podle ruské zkratky jako "eseři" - pozn. BL). Když se Lenin chopil moci, přidal se k bolševikům a ještě před třicítkou získal reputaci při ničemí "kontrarevolučních" sítí od Kavkazu až po Dálný východ.

Koncem 30. let se stal Eitingon předním operativcem sovětské vnější rozvědky a byl na tři roky nasazen do Španělska sužovaného občanskou válkou. Ale když se vrátil do Moskvy na vrcholu stalinských čistek v lednu 1939, věděl, že mohl upadnout v podezření. Jeho šéf Sergej Spigelglas byl zatčen za to, že nedokázal zabít muže, který byl i ve vzdáleném exilu považován za hrozbu Stalinově diktatuře: Lva Trockého. A právě tento úkol nakonec dostal Eitingon osobně.

Sovětský režim tehdy již léta honil emigranty, disidenty a další nepohodlné členy ruské diaspory. Mnozí patřili k bělogvardějským důstojníkům bojujícím v občanské válce proti Rudé armádě vytvořené Trockým. Stalinův velký teror již zlikvidoval značnou část profesionálního důstojnického sboru této armády stejně jako starých bolševických kádrů, kteří pomohli vytvořit právě ten systém, jemuž nyní Stalin neomezeně vládl.

Zabití Trockého se dostalo na titulní stránky po celém světě. Eitingon poté založil nové oddělení pro ruské státní vraždy. Jeho specialitou se staly otravy a získal pod své velení profesora Grigorije Majranovského, který pro OGPU (předchůdkyni NKVD a později KGB) vedl slavnou Laboratoř X. Připravoval zde biochemické jedy, z nichž mnohé byly nejprve testovány na sovětských politických vězních.

Čistky, jichž se Eitingon kdysi obával, přišly nakonec v roce 1951. Coby Žid s vysokým postavením ve stranickém aparátu se stal obětí epizody Stalinovy antisemitské paranoie známé coby Spiknutí lékařů - vymyšlené konspirace židovských lékařů snažících se údajně otrávit sovětské vedení, včetně samotného genseka. Eitingon byl po diktátorově smrti v roce 1953 krátce rehabilitován, jen aby byl znova zatčen a tentokrát usvědčen přesně z toho úkolu, který mu zadal Stalin: Trávení lidí. Je podivné, že jako šéf bezpečnosti, který upadl v nemilost, přežil své uvěznění a byl propuštěn v roce 1965. Ve svých posledních letech se stal překladatelem zahraničních knih - snadný úkol pro muže plynně hovořícího několika jazyky a seznámeného s exotickými poměry.

Ale zabijácký program založený Eitingonem žil dál, přežil jeho odchod a nakonec i samotnou studenou válku.

Tyto staré triky stále fungují. Vyšetřování sdružení Bellingcat postavené na analýze otevřených zdrojů identifikovalo podezřelé z pokusu o vraždu Sergeje Skripala, bývalého důstojníka GRU, který se stal britským dvojitým agentem. Oba zabijáci měli falešné pasy, krycí jména a fiktivní životní historie. Mezitím západní zpravodajské zdroje připsaly pokus o zabití Skripala jednotce GRU známé jako 29155. Jejím účelem je provádět koordinovanou kampaň zaměřenou na destabilizaci Evropy s pomocí vycvičených operativců "zkušených v subverzi, sabotáži a zabíjení".

Což nás přivádí k minulému týdnu, kdy německý generální prokurátor dospěl k závěru, že Zelimchan Changošvili, etnický Čečenec a veterán druhé čečenské války - a jak jsem se dozvěděl při nedávné cestě do Tbilisi, dlouholetý špion protiteroristického oddělení gruzínského ministerstva vnitra - byl v srpnu zastřelen v berlínském parku Kleiner Tiergarten nájemným zabijákem pracujícím pro ruskou vládu nebo jejího čečenského prostředníka. Changošvili nejen že infiltroval a narušoval činnost islamistických buněk z řad etnicky čečenské komunity v Gruzii, ale získával také agenty, které v této komunitě naverbovala FSB, což z něj učinilo vážnou kontrašpionážní hrozbu pro ruské bezpečnostní služby.

Vadim Krasikov obviněný z jeho zabití je podezřelý ze dvou předchozích vražd, naposledy obchodníka na Severním Kavkaze. Moskva nejprve vydala domácí i mezinárodní zatykač na Krasikova, ale v roce 2015 je zrušila - což je sotva pouhá náhoda. Ve stejném roce vydala Krasikovovi pas na jméno Vadim Sokolov. To je identita, jíž použil při své údajné vraždě Changošviliho, který byl několikrát střelen z bezprostřední blízkosti samonabíjecí pistolí Glock. Krasikov, který se snažil uniknout na kole, byl zadržen německou policií a nyní sedí ve vězení, zatímco probíhá německé vyšetřování. (Policie jej zadržela právě v okamžiku, kdy se pokoušel odhodit vražednou zbraň do kanálu - pozn. BL.)

Zda byl Krasikov napojen na GRU nebo jiný orgán stále rozšiřovaného Putinova státu tajných služeb je třeba teprve zjistit. Stojí za povšimnutí, že FSB má za sebou historii najímání vrahů od syndikátů organizovaného zločinu, zejména čečenských, na eliminaci cílů v zahraničí. Musíme také ještě zjistit, jak Krasikov sledoval Changošviliho nebo kdo mu mohl pomáhat. Nicméně tato poprava zůstává ozvěnou podnikání, které před osmdesáti lety vypiloval Nahum Eitingon.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2739

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2019