25. 7. 2023
/
Jan Čulík
čas čtení
2 minuty
Jako by nebyly důležitější starosti.
Na Twitteru se zas rozhořela nesmyslná debata, protože mileniálové zase strašně naštvali padesátníky. Zahájil to
Petr Němec, když si dovolil napsat, že husákovský komunismus sedmdesátek a osmdesátek nebyl totalitní režim - poukázal na to, že totéž píše ve vědeckém článku i sám šéf dnešní ODS Petr Fiala.
Na Němcovu stranu se na Twitteru postavila celá řada politologů a historiků, což ovšem rozzuřilo antikomunisty. Ti se domnívají, že kdo odmítá termín "totalita", snaží se prý komunismus nějak omlouvat.
Samozřejmě, ať si každý nazývá cokoliv jakkoliv, avšak výraz "totalita" nebo "totalitarianismus" je nesmírně mlhavý a většina politologů a historiků ho pro komunistický režim nepoužívá, někteří uznávají, že režim za stalinismu v Československu v letech 1948-1953, do Stalinovy smrti, měl určité rysy totalitarianismu, ale že po roce 1953 už režim nikdy společnost plně (tedy totálně) neovládl.
Odmítání pochybného termínu "totalita", "totalitarianismus", není tvrzením, že komunistický režim byl "hodný", že nebyl zločinecký. Ovšem interakce mezi vládnoucími a podmaněnými byly daleko složitější než je představa totálního útlaku. To neznamená, že komunistický režim nepáchal zločiny.
Němečtí a další mezinárodní historikové už od začátku devadesátých let poukazují na složitost vztahů mezi občany a režimem za komunismu a argumentují, že navzdory útlaku nebyl komunistický režim schopen dělat, cokoliv se mu kdykoliv zlíbilo.
Tito historikové argumentují, že lidé mají vždycky nějakou osobní agendu, že existuje společenská smlouva, v níž se snaží vyjednat si cestu skrze diktaturu, že každý je vždycky trochu kompromitovaným kolaborantem s režimem a trochu vzdorným disidentem. Konkrétní realizaci diktatury vidíte analýzou jejich každodenního života.
Samozřejmě, pokud chcete komunismus nazývat totalitou, dělejte si, co chcete, avšak užitečné by bylo podívat se alespoň na tyto knížky:
