Ta naše písnička česká

24. 7. 2023 / Soňa Svobodová

 

Když mi bylo padesát let, pořádal jsem oslavu svých narozenin a můj synovec mi na ní přišel zahrát s flašinetem. A poté řekl: „Strejdo, až se budeš v důchodu nudit, tak ti půjčím flašinet.“ A tak slovo dalo slovo. A já, se tak stal flašinetářem díky svému synovci.

Ano. Váš synovec nejen, že na flašinet hraje, ale jak jsem se doslechla, tak je i sám vyrábí.

Můj synovec má především varhanářskou firmu, kde hlavní činností je rekonstrukce historických varhan a pokud zbývá čas, vyrobí i pár flašinetů.

Často se říká, že někteří flašinetáři hrají na moderní repliky, což prý snižuje úroveň tohoto řemesla. Na jak starý flašinet hrajete vy?

Já hraji na flašinet, který je starý dvacet let, ale má jen vylepšenou paměť, protože původní typ tohoto flašinetu, měl na klasickém válci jen šest písniček

A kolik písniček na něm dokážete zahrát?

Teď je to již kolem stovky.

Které z té stovky hrajete ponejvíce?

Především ty písničky, které k flašinetu vždy patřily. Staré pražské písničky a staré vojenské písničky.

Musím říci, že potkat flašinetáře s originálním hudebním strojkem na kliku, je slovy nepopsatelný zážitek. Co tomu, ale říká vaše ruka, nebolí?

Flašinet je vlastně živá hudba, která hraje jen, když člověk točí klikou. A když ruka bolí, tak se nedá zpomalit, protože by písnička ztratila tempo. Je to jen trénink, který získáte dlouholetým hraním.

Již přes 11 let hrajete pro obce, města na nejrůznějších slavnostech a poutích. Vzpomenete si ještě někdy na své začátky?

To víte, že si vzpomenu. Hlavně na své začátky v Karlových Varech, kde jsem si od města pronajal jeden metr čtvereční u pošty.

Myslím, že z vaší strany to byl velmi dobrý nápad, začít hrát u pošty, vždyť vy určitě všem, kteří chodí platit složenky s těmi nehorázně vysokými cenami za energie a nájmy, stoprocentně svým hraním zlepšujete náladu, což je velmi záslužná činnost. Co říkáte?

V době, kdy jsem začínal, to nebylo se složenkami tak hrozné, ale myslím, že celou dobu, co hraju, moje písničky zlepšují lidem náladu a kolemjdoucí to dávají znát úsměvem, nebo i zdviženým palcem,

Od té doby jste hrál, ale i na mnoha dalších místech jako například v Jindřišské věži v Praze, na hradě Loket či na adventních trzích v Chebu, kde mimochodem hrajete vánoční písničky a koledy každoročně. Jak to vydržíte v té zimě?

Mám teplý dobový kabát a cylindr, tak se to dá vydržet.

Kolik takových dobových kostýmů máte?

Mám různé kostýmy od stylu Pražského Pepíka až po Švejka

A kde je sháníte?

První kostýmy jsem nakoupil v second handu, ale dvě rakouské uniformy jsem pořídil od specializované firmy až v Ostravě.

Ale nejste jen flašinetář jste také autor svého pořadu s názvem: S písničkou z pohádky do pohádky, který jste vymyslel pro děti. Jak se dětem líbí?

Ano. Je to taková tabule s obrázky. A já hrají písničky a děti hádají, ke kterému obrázku ta, která písnička patří. Ohlasy od dětí jsou jedinečné, neboť děti jsou prostě obecenstvo samo o sobě super!!!

Kromě toho, také někdy vystupujete i se zpěvačkou?

Ano. Tou zpěvačkou je přítelkyně mého syna, která krásně zpívá a zvládá i prvorepublikové šlágry.

Když jsme u vašeho syna, jde ve vašich stopách?

Nejdříve musím říci, že já jsem jako malý kluk velmi rád kouzlil, a tak jsem svého syna naučil kouzlit, žonglovat, a dokonce jsem ho dal na divadlo, což se vyplatilo a nyní studuje v Praze herectví. Ale často se mnou vystupuje. Já hraji na flašinet a on při tom kouzlí, takže v mých stopách jde. A někdy s námi vystupuje i moje žena Radka alias Paní Madla z Ostrova.

A mohla by vaše paní alias Paní Madla, pro naše čtenáře, zanotovat alespoň kousíček textu z nějaké její nejoblíbenější, ať již staropražské či dalších písniček, které hraje?

Tak nejraději má tuhle:

Frajerů je kolem nás, jak kvítí,

chlápků, co maj svůj styl.

Revírní, jedinej ten moula,

kterej to nepochopil.

Je to píseň Fešák Hubert, ze stejnojmenné filmové komedie režiséra Ivo Nováka v hlavní roli s Karlem Heřmánkem.

Vaše paní také hraje na flašinet, takže se s vámi může střídat. Je to tak?

Ano. Manželka nezpívá, ale jen mě střídá ve hraní a někdy jede dokonce hrát sama, to když máme dvě vystoupení, neboť máme dva flašinety.

Jste také členem sekce Flašinetů a hracích strojků při technickém muzeu v Brně, která sdružuje většinu flašinetářů z České republiky. Měl jste někdy možnost vydat se i s ostatními flašinetáři, jak se za časů rakousko-uherské monarchie říkávalo za humna?

S kolegy sice ne, ale sám jsem hrál několikrát v Německu, což mám opravdu za humny, ale nejdál jsem hrál ještě v dobách míru na Ukrajině při vzájemné akci města Ústí n./Labem a Užhorodu.

A neuvažuje vaše sekce o tom, že by přišla zahrát i krajanům do Anglie?

Já i moji kolegové rádi zahrajeme všem lidem, kteří mají rádi staré české písničky a pokud někoho z nás krajani v Anglii pozvou bude nám to ctí.

Děkuji za rozhovor.