Populistický cyklus: Proč má pracovní síla bez budoucnosti hodnotu pro populisty
15. 6. 2020
/
Albín Sybera
čas čtení
16 minut
Početné
rodiny a jedinci prožívají životy uvězněné mezi vysokými
životními náklady a kupícími se exekučními řízeními.
Přísliby změnit systém soukromých exekutorů a učinit exekuce
majetku spravedlivějšími,
anebo takový systém úplně ukončit, jsou zneužívány populisty.
Populistické
politické proudy v zemích Visegrádu využívají protestního
hlasování, deziluze
s mírou korupce a selhání států V4 zajistit slušné
životní podmínky pro své obyvatelstvo.
Práce
načerno a pracovní nejistota obecně nejsou jenom překážkou pro
životaschopnější rozvoj společností a hospodářství
napříč regionem. Tyto palčivé společenské problémy
představují také překážku pro myšlenku demokratické a
sjednocené Evropské unie.
Ceněná
česká novinářka Saša Uhlová je autorkou množství reportáží
o rodinách i jednotlivcích,
kteří prožívají životy uvězněné v placení základních
potřeb, zatímco přicházejí
o veškerý majetek prostřednictvím exekučních řízení.
V jedné
z reportáží píše Uhlová
o
bývalém vojákovi,
rotmistrovi, jehož bankovní účet byl ze dne na den obstaven poté,
co proti němu bylo vedeno několik exekucí za jízdu načerno ve
veřejné dopravě. Ty se vázaly k nezaplaceným částkám
někdy i deset let starým a po připočtení úroků a odměn
exekutorovi se vyšplhaly
až na 120 000
korun (přibližně 4,500 eur).
„Když
jsem přísahal, tak jsem měl skoro slzy v očích – já
debil tomu tehdy věřil. A teď tam jdeš a na týhle instituci
vidíš ten státní znak“ – na exekučním úřadě.
Soubor
zákonů, které umožňují věřitelům de facto řídit celý
proces a angažování exekutorů motivovaných odměnami za hodnotu
navráceného dluhu dělá z exekučních řízení systematický
byznys pro jedny a nekonečnou noční můru pro druhé.
Z desetimilionové
české populace je téměř milion dospělých přímo zasažených
exekucemi.
Spirála
dluhů
Zakladatel
a ředitel pražského Institutu
prevence a řešení předlužení
Radek Hábl vidí největší nepatřičnost celého systému
v tom, že umožňuje vymáhat majetek dlužníků soukromým
exekutorům. Hábl vysvětluje, proč je to praxe problematická:
„Soukromí
exekutoři, kteří si konkurují ve volnotržním prostředí, to
je ve všech ohledech špatně. A když už jsou soukromí, nesmí si
konkurovat a soutěžit o zakázky. Pak to dopadá tak, že lidi,
kteří mají
exekuce, se jako první octnou
na dlažbě, tím pak nemohou splácet a propadají se hlouběji.
Nikdo nic nedostane, společnost trpí, kruh se uzavírá.“
Jeho
slova nacházejí odezvu v průzkumu vyhotoveném předními
českými sociology Danielem Prokopem a Michalem Kuncem pro Alarm,
kde je Uhlová redaktorkou, a který je trefně prezentován jako
„černé svědomí Česka“. Výzkum
z prosince 2018 je prvním
systematickým sběrem dat o životech lidí v exekučních
řízeních.
Jedna
z nejkřiklavějších skutečností spočívá v tom, „jak
obrovsky častý jev je přechod do nelegální práce, práce
načerno. To jsme sice čekali, ale ne v takové míře,“
poukazuje Kunc
v komentáři pro Alarm.
Možná
toto zjištění ani není překvapující v situaci, kdy dobrá
polovina dlužníků nemá perspektivu návratu do normálního
života a namísto toho se před nimi hromadí exekuce, které
výrazně převyšují jejich dluhy.
Navíc
v městských podmínkách Česka je příjem, který nemůže
být předmětem exekuce, prostě příliš nízký, aby
z něho lidé mohli vyjít (až donedávna
6-12 000 korun
(220-440 eur) podle počtu dětí v domácnosti plus třetina
výplaty, ale ne více jak 3 000 korun,
tedy 110 eur).
Ilegální
práce, jejíž odměna jednoduše nemůže být konfiskována, je
tak často pro lidi v exekucích jedinou zbývající možností.
Jak poznamenává Prokop, překvapující je nedostatek zájmu
pravicových a středo-pravicových politických stran o tento
segment populace.
Je
poměrně těžké načrtnout
jasnou paralelu k českému
systému exekucí
na regionální, anebo evropské úrovni. Samotný termín „exekuce“,
neboli „enforcement“, užívaný unijním
portálem e-justice,
neodráží specifickou českou realitu, kde jsou soukromí exekutoři
v praxi spíše podnikateli v honbě za ziskem než
představiteli
zákona.
Slovensko
ukončilo praxi soukromých exekutorů v r. 2017 a zavedlo
teritorialitu, která umožňuje soudem určeným
exekutorům pracovat
pouze na určitém teritoriu, a ne kdekoliv, kde jim věřitel zadá
„práci“.
Prezident
Slovenské komory exekutorů Miroslav
Paller upozorňuje, že tato
opatření výrazně omezují korupci a předcházejí porušování
zákona ze strany exekutorů ve snaze navýšit své příjmy.
Silnější
a schopnější přežívají
Paralely
se zeměmi Visegrádu jsou ale mnohem zřetelnější, pokud se
podíváme na zapojení pravicového politického diskursu
ostrakizujícího slabší a znevýhodněné části obyvatelstva.
Při
hodnocení své série „Mezitím v Absurdistánu“, o
událostech v polské společnosti a politice za vlády strany
PiS, aplikoval autor Tomasz
Oryński aplikoval čtrnáct
rysů fašismu,
jak je definoval
Lawrence W. Britt, na současné Polsko.
Desátá
vlastnost, „moc
odborů potlačena nebo eliminována“,
dobře zapadá do „patologicky vysoké míry falešné práce na
volné noze a pracovních smluv, které na polském pracovním trhu
nezaručují žádné pracovní hodiny“. Navíc největší
odborová organizace, Solidarność, stála během nedávných
protestů učitelů na straně vlády proti svým vlastním členům,
zdůrazňuje Oryński.
Obviňování
lidí v exekucích za jejich situaci je běžnou podívanou.
V některých případech jsou viněni z nízké finanční
gramotnosti - jak
poznamenává Uhlová -
„když se mluví o chudobě, často se automaticky předjímá, že
se týká zejména romské populace“.
Oproti
tomu úspěch, bohatství a společenský status je často
vykreslován společně s tvrdou prací, intelektem či umem, a
implicitně jsou tyto vlastnosti vyobrazovány jako něco, čím
prostě každý nedisponuje.
Většinový
vlastník Home Creditu ze skupiny PPF, tedy společnosti která
kontroverzní praxi vymáhání neplatných exekucí ukončila až
letos v květnu, si v loňské
výroční zprávě PPF postěžoval, že hodnoty, díky kterým jeho
generace vybudovala své podniky, jsou v ohrožení.
Podle
nejbohatšího Čecha Petra Kellnera jsou „svoboda, pracovitost,
podnikavost a úcta k tradicím“ ohroženy „ideologií
individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním
tradičních hodnot“. Taková
„ideologie“ se podle něho zmocnila
západních
společností a zejména Evropy.
Takováto
interpretace světa jako místa, které se odvděčuje těm, kteří
pracují a tvrdě se snaží, a ve kterém ti, kdo nepracují, prostě
a jednoduše nemají, doprovázela v zemích Visegrádu
neoliberální posun doprava v letech po
pádu režimů
před rokem 1989 podporovaných Sovětským
svazem.
Západní
liberalismus se stal oním „velkým eschatologickým
metanarativem,“ píše Josef Švéda ve
svém „Mašínovském mýtu“. Tento
metanarativ v praxi oslabil levici tím, že ji zdiskreditoval
nálepkou komunismu sovětského
typu, a tak zároveň zdiskreditoval autentickou agendu ochrany
slabých a znevýhodněných, tedy tradiční doménu levicové
politiky, tím, že v ní spatřoval nebezpečnou
totalitní hrozbu.
Deziluze
a dezinformace
V českém
kontextu poukazuje Kuncův a Prokopův výzkum také na široce
rozšířenou pasivitu a neangažovanost v politických
záležitostech mezi lidmi v exekučních řízeních. Výsledek
je, že tito lidé jsou pak snadno „mobilizovatelní nějakým
kulturním konfliktem vyvolaným v rámci jediné
televizní debaty – o uprchlících, o
zákazu kouření v hostincích
a podobně“, upozorňuje Prokop a přidává
varování:
„Tito
lidé jsou při případném hlasování o vystoupení z EU a
dalších podobných sporech ‚divokou
kartou‘ populistů. Držení takřka
milionu lidí v situaci, kdy nejsou zainteresováni na
demokratickém a prozápadním směřováním Česka, je možná
větší problém než samotné fake news nebo ruská propaganda“.
Prokopova
varovná slova byla v březnu letošního roku podložena jedním
výmluvným příkladem. Tým reportérů z České televize a
časopisu Respekt
zjistili totožnost
a místo, kde přebývá člověk, která stojí za obsahem jednoho
z notorických dezinformačních webů – AE News, známého
jako Aeronet.
Vyšlo
najevo, že osoba jménem
Marek Pešl žije na okraji Trenčína na západním
Slovensku. Když byl na kameru osloven novináři, tak Pešl nepopřel
své vazby na Aeronet a zároveň zmínil tajemnou „skupinu lidí
z vlasteneckých kruhů“, kteří s ním spolupracují ve
snaze produkovat „vyváženější“ zpravodajství o konfliktu na
východní Ukrajině.
Aeronet
je podle reportů
Českých elfů jedním
z uzlů česky psaných prokremelských narativů. Zajímavé
je, že samotný Pešl se v Česku nachází v několika
exekučních řízeních. Jeho rodinný dům v Branišově v jižních
Čechách byl prodán v jednom exekučním řízení a další
se týkají dluhů z nezaplacených účtů za elektřinu a dalších
spotřebitelských dluhů.
Analytik
Roman
Máca uvádí dále příklady
Srbo-Čecha Žarka
Jovanoviče, provozujícího dezinformační Raptor TV, anebo
pro-ruského aktivisty Jiřího Černohorského, kteří také
čelí několika exekučním řízením a
osobní insolvenci. Bylo by samozřejmě přitažené za vlasy
tvrdit, že exekuční zákony jsou přímo zodpovědné za
dezinformační obsahy Aeronetu, anebo Raptor TV.
Příběhy
lidí, kteří stojí za těmito platformami, patří
ale k lépe zdokumentovaným
příkladům
toho, jak dezinformační aktivity nejsou jenom výsledkem zákeřné
aktivity spředené za notorickými zdmi Kremlu. Tyto příběhy
vystihují, jak dezinformační aktivita využívá naprosto
konkrétních společenských problémů vyprodukovaných českou
legislativou.
To
je ostatně dobře vidět i na dezinformačním obsahu vyprodukovaným
ve vztahu k budoucnosti práce a digitalizaci světa Aeronetem,
řetězovými emaily či na Kreml vázaným Sputnikem a dalšími
dezinformačními platformami v
březnu během pandemie
Covid-19.
Jak
si mj. všímá monitoring Českých elfů, tak dezinformační
narativy vyobrazují post-pandemický svět jako ráj globalistů, ve
kterém bude světové obyvatelstvo kontrolováno digitálně.
Omezení pohybu v důsledku diagnózy Covid-19 má být vítanou
výmluvou k redukování pracovních sil a pro
náhradu lidské práce umělou
inteligencí.
Je
alarmující vidět jak tyto narativy rezonují s částmi
Prokopova komentáře o dopadech exekucí na volební preference.
„Ve
větších městech a obcích exekuce výskyt protisystémové volby
zvyšují. […] Když zároveň víme, že
extremisty nevolí přímo lidé s exekučním zatížením,
vypovídá to i o postojích lidí kolem nich.“
Stačí
se jenom podívat na „závažnou krizi bydlení“ napříč
visegrádskými
zeměmi, aby byla zřejmá toxická kombinace nedostatečných platů
a nedostatku
dostupného bydlení.
Podle
údajů Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních
podmínek je česká
minimální mzda za rok 2019
(519 eur) téměř totožná,
anebo srovnatelná s minimální mzdou na Slovensku (520 eur),
v Maďarsku (464 eur) a v Polsku (523 eur).
V případě
Maďarska je zajímavé, že je zde nejnižší nejenom minimální
mzda v porovnání se zeměmi V4, ale, jak upozorňují
analytici, je zde i nejmarkantnější „nedostupnost
bydlení“. Opatření
v souvislosti s Covid-19 situaci
zhorší napříč Unií.
Recyklování
prázdných slibů
Volební
sliby učinit systém exekucí spravedlivějším, anebo takový
systém úplně ukončit, jsou často k vidění u
populistických a národoveckých stran.
Předseda
strany Svoboda
a přímá
demokracie (SPD) Tomio Okamura,
který se často dostává do titulků mezinárodních médií díky
účastem Marine
Le Pen či Geerta Wilderse
na jeho czexitových
shromážděních a stranických kongresech, loví v exekuční
tematice pro některé z klíčových sloganů politické
agendy SPD.
Ve
stejné době do voličského potenciálu problematiky exekucí
investoval politický kapitál Patrik Nacher, jedna z nejvýraznějších
tváří ANO Andreje Babiše a muž, který se vyprofiloval mj. na
kampani za snížení bankovních poplatků.
Nemělo
by proto být překvapující, že některé grafy, které se
objevily po posledních parlamentních volbách r. 2017 ukazují
vzestup hlasů ve prospěch
ANO a SPD v regionech s vysokou mírou exekučních
řízeních a nezaměstnanosti.
V dubnu
letošního roku schválila Poslanecká
sněmovna pozastavení exekučních řízení a některá další
opatření zmírňující dopad exekucí ve světle vládních
opatření v souvislosti s Covidem-19,
čímž tak přijala některá doporučení, po kterých dlouho volá
Háblův institut.
Poslanci
Babišem vedeného ANO tyto změny umožnili,
ale Nacher také argumentoval pro finanční
kompenzace exekutorům
dotčeným přijatou novelizací.
Ačkoliv
takový argument úplně obchází problematiku praxe exekutorů jako
podnikatelů, kolem které se točí česká dluhová krize, nijak
Nacherovi nepřekáží v tom, aby se prezentoval jako bojovník
proti nespravedlnostem současného systému exekucí.
Navíc
poslanci ANO a ODS následně podpořili
odsun hlasování o dalších změnách, které by současnou praxi
více přiblížily EU standardům, až na
září
letošního roku.
V mnoha
ohledech poukazuje tato ironie na větší problém populismu
v Čechách a podobně i v dalších středoevropských
zemích.
Prohlubující
se propast
Ve
své známé práci „On Populist Reason“, která analyzuje
možnosti definování populismu, píše politický teoretik a
filozof Ernesto Laclau o „společenské poptávce“ vytvořené
konkrétními palčivými společenskými problémy jako například
nedostatek bydlení v průmyslových městech.
V situaci
kdy se palčivá „poptávka“ dostatečně dlouho nemění,
dochází k „akumulaci nenaplněných poptávek a ke zvyšující
se nemožnosti institucionalizovaného systému tyto poptávky
absorbovat. […] Výsledkem tak může
lehce být prohlubující se propast oddělující
institucionalizovaný systém od lidí“.
Zdá
se, že situace s exekučním systémem v Česku je právě
takovým příkladem propasti, a nadto příkladem, který je navíc
umně zneužíván populistickými politiky.
Lidé
v exekučních řízeních se stávají nejenom zbožím, ale
jejich volební potenciál je přitom ještě oprašován politiky
stojících u kormidla systému, který vytvořil podmínky, v jakých
se nachází.
Jedna
palčivá otázka, na kterou je třeba odpovědět, je životnost
tohoto začarovaného kruhu, tedy recyklování politického
potenciálu Čechů v exekučních řízeních a jejich okolí.
Polovina
těchto lidí má nulové vyhlídky na to, že bude opět mít
normální práci, anebo že bude opět žít normální život.
Ačkoliv by to pro populistickou vlnu mělo představovat varování,
tak namísto toho zůstává u sběru nenaplněných poptávek.
Text vznikl ve spolupráci s mediální platformou Visegrad Insight a jejím projektem #DemocraCE.
Anglická verze tohoto článku: https://visegradinsight.eu/work-force-czechia-populist-cycle/
11190
Diskuse