Je neuvěřitelné, co se všecko prodá

16. 6. 2020

čas čtení 7 minut
"Jeden muž, který utvářel historii" - kniha od jiného, který si to prostě všechno vymyslel

Boris Johnson,  The Churchill Factor: How One Man Made History. Hodder & Stoughton, 408 str. £25

"To je neuvěřitelné, co se dneska všecko prodá," konstatuje jedna postava slavného českého filmu Nuda v Brně, když pije divně chutnající kávu, protože jí do ní dcera nasypala uspávající prášky. Platí to tuplem o "knize" Borise Johnsona nazvané Faktor Churchill, která, jak jsme si mohli nedávno povšimnout při projíždění po pohyblivých schodech v pražském metru na reklamě, vyšla bohužel i česky. Skutečně. "Je neuvěřitelné, co se dneska všecko prodá."

Zde je recenze této "knihy", kterou napsal Richard Evans, profesor historie na University of Cambridge. Tragédií je, že člověk, který tuto "knihu" napsal, je v současnosti, doufejme, že jen dočasně, britským premiérem (JČ):

 
Boris Johnson, jak prozrazuje podtitul této knihy, pevně věří v teorii, že historii vytvářejí "velcí mužové". Johnson není člověk, který by studoval jemnosti složité interakce historických sil a jednotlivých osobností. Jemnost není něco, čemu by Boris rozuměl. Winston Churchill vlastnoručně, píše Johnson, "zachránil naši civilizací". "Vynalezl britské královské letectvo a tank." Založil sociální stát (i když Boris tak trochu uznává, že k tomu přispěl i David Lloyd George). To všechno, argumentuje Boris, dokazuje, jak je špatné to, co Boris považuje za módu několika posledních desetiletí nebrat vážně "takzvané velké muže a ženy" a odmítnout je jen jako "umělou bublinu na velkých vlnách společenské historie". Příběh Winstona Churchilla "je pěkně zdrcující odpověď na všechny tyto nesmysly. On, a jen on sám, historii utvářel."

Marxisté, píše Boris, strčte si svá slova za klobouk. Až na to, že to nejsou jen marxisté, kteří poukazují na výrazný vliv širších ekonomických, sociálních, kulturních a dokonce i ideologických sil na historii. Kdokoliv, kdo má čas nebo energii k tomu, aby zmáčkl na klávesnici počítače dvě klávesy a vyhledal si na Wikipedii  slova "tank", "britské královské letectvo", "sociální stát" nebo "druhá světová válka", zjistí, že Borisova paušalizující tvrzení mizí v mraku nepohodlných faktů. Churchill není autorem, jak tvrdí Boris, výrazu "železná opona". Poprvé jej používali nacisté - především jejich ministr propagandy Joseph Goebbels. Ani není autorem výrazu "Blízký východ" - to je termín, který začal jako první používat americký námořní myslitel Alfred T. Mahan r. 1902.

Na mnoha místech této knihy schopnost uvažovat historicky jejího autora opouští. Píše o mužích jako Hitler, že byli "malé postavy", i když jejich výška (v Hitlerově případě 173 cm) se přesně rovnala průměrné výšce evropských mužů v té době, a popisuje Churchilla jako "viktoriánského whiga",  i když postoj whigů vůči státu v zákonech, jako byl Zákon o chudině z roku 1834 se od Churchillova postoje naprosto odlišoval. Odkazy na současné zábavné televizní seriály, jako Downtown Abbey, patří k mnoha faktorům, které zajistí, že tato kniha bude mít velmi krátkou životnost. Boris píše nesouhlasně o mimomanželských aférách Edith Aylesfordové, ženy ze společnosti v pozdní viktoriánské éře. "Víte, tak se v té době chovali," poznamenává. Nejen v té době, Borisi. (Pozn. red.: O Borisu Johnsonovi je známo, že je notorický sukničkář. Má celou řadu nemanželských dětí, jejichž počet utajuje. Manželku opustil, když onemocněla rakovinou, a začal chodit s mladší dívkou, s níž má nyní další dítě.)

Johnson nehodnotí politiku ani myšlenky pečlivě ani pronikavě. Pokud se mu nelíbí, odmítá je jako "blbost", "kravinu", "šílenost", "pitomost", jejich zastánce jako "blázny", "lopotící se hlupáky", "sýr požírající zbabělce" a tak dále.

V knize jsou některé opravdu děsivé metafory a slovní hříčky. Churchill, dovídáme se, se "hořčícově nadšeně za první světové války stavěl k plynu". (Pozn. red. "hořčicový plyn", "mustard gas", je  anglicky yperit). Churchill byl "velký tyčící se hřebík, na nějž osud pověsil svůj kabát." Atd.

Ta kniha působí, jako že byla diktována, nikoliv napsána. Po celou dobu slyšíme Borisův hlas: je tomu, jako kdyby nám dlouhé hodiny dělal kázání Bertie Wooster. (Pozn. red. Bertie Wooster je ironická postava neschopného zdegenerovaného anglického mladíka z vyšších vrstev v románech satirika P.G. Wodehouse). Borisův styl plný elánu ochromuje myšlení, namísto aby ho stimuloval. Ta kniha je nesmírně arogantní. Faktor Churchill se inzeruje jako pokus vzdělávat "mladé lidi", aby si uvědomili, že Churchill byl největší britský státník. Arogantně k nim však promlouvat není způsob, jak by mohlo být tohoto cíle dosaženo.

V knize, která se  hodně týká moderní evropské historie, Boris euroskeptik zjevně nepovažuje za důležité zvládat podrobnosti. V Chorvatsku, sděluje nám nenuceně, vládl v meziválečném období "jakýsi ustašovský kretén" (není tomu tak) a v témže období byla středovýchodní Evropa "postižena morem komunistických povstání" (také ne). Palác Cecilienhof v Postupimi, píše Boris svým nedbalým způsobem, "byl původně zamýšlen pro méně významnou větev hohezollernské dynastie" (nebyl - byl postaven pro korunního prince, dědice německého trůnu). Boris si myslí, že vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli v Německu před rokem 1914 byly charakterizovány jejich spoluprací - nebyly. Hitler neplánoval usmrtit invalidy, jak Boris tvrdí - většina invalidů v Německu ve třicátých letech byli váleční veteráni. Němci nedobyli Stalingradu, přestože tato kniha tvrdí, že ano.

Boris se zoufale snaží distancovat Churchilla od myšlenky evropské jednoty. Našel pro to mírně skeptický citát z období vrcholu jeho imperialistického nadšení ve třicátých letech - cituje ho s cílem ochromit Churchillovu podporu pro sjednocení Evropy v letech padesátých.

Současná politika působí v této knize rušivě i v mnoha dalších ohledech. (Pozn. red. Tato recenze je z roku 2014.) Kdokoliv, kdo uvažuje, proč Boris napsal tuto knihu, nechť pohlédne směrem k všeobecným volbám, které se mají konat za několik měsíců. Kdyby konzervativci prohráli, bude se rozhodovat o novém vůdci Konzervativní strany a Boris bude kandidát. Napsat knihu o Churchillovi by mohlo lidi přesvědčit, aby ho brali vážně. Konec konců, Churchill, píše Boris, "hovořil stručnými nesmírně úspěšnými anglosaskými bonmoty. Byl to v Konzervativní straně "neposlušný slon". Vytvořil si kariéru jako vysoce placený novinář. Nebyl to žádný levicový liberál. "Nebyl to ani kazisvět." Byl "nenapravitelně optimistický" a styl jeho vyjadřování byl lidový, ale originální. "Zosobňoval něco podstatného na britském charakteru - a to byla jeho trvalá a nerozpačitá výstřednost." No, koho vám to má asi připomínat?

Kompletní článek v angličtině ZDE  



0
Vytisknout
11509

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2020