Je nezávislost Skotska znovu na pořadu dne?

24. 7. 2020

čas čtení 6 minut
Foto: Vítejte ve Skotsku. A ty, Borisi, můžeš jít do prdele.

Média se zabývají skutečností, že v důsledku především velmi kompetentního postoje skotské premiérky Sturgeonové vůči koronavirové pandemii - Sturgenová je nyní považována za jednoho z nejkompetentnějších politiků na celém světě - není náhodou, že političky v čele států jsou při zvládání koronavirové pandemie daleko úspěšnější než muži - si už dlouhé měsíce přeje nezávislost Skotska 54 procent Skotů. Právě proto se ve čtvrtek vydal do Skotska - ovšem jen na pustý ostrov a na leteckou základnu - Boris Johnson. Všichni komentátoři však poukazují na to, že tím jen posílil kauzu skotské nezávislosti, vzhledem k tomu, že Johnsona většina Skotů považuje za debila.

 
Nicméně to vyvolalo zajímavou diskusi, zda je skotská nezávislost realistická. Velkým problémem by byla v případě skotské nezávislosti anglicko-skotská hranice, protože Skotsko by vstoupilo do Evropské unie a s brexitérskou Anglií by nemohlo řádně obchodovat - bránila by tomu pohraniční cla. Ve středu v podvečer poukázal v rozhlase BBC bývalý poradce bývalého konzervativního premiéra Davida Camerona na skutečnost, že hlavním problémem referenda o brexitu bylo to, že Angličané hlasováním pro brexit kupovali zajíce v pytli - hlasovali pro něco, co nikdo nedefinoval a nikdo dodneška neví, jak to realizovat. Skoti by podle něho měli k novému referendu o nezávislosti přistoupit tak, že by si měli nejprve vyjednat přesné podmínky odchodu z Británie, a teprve ty pak předložit lidovému hlasování.

Komentátor Simon Jenkins si myslí, že v dlouhodobé perspektivě je nezávislost Skotska nevyhnutelná:

Boris Johnson se alespoň vydal do Skotska. Thatcherová by se na vrcholu své nepopularity o něco takového vůbec neodvážila. Avšak nic nehovoří hlasitěji o stavu britské unie než koronavirová krize. Zatímto počet nadbytečných úmrtí ve Skotsku byl o něco nižší než v Anglii, Skotsko mělo jednu z nejvyšších úmrtností ve srovnatelných evropských zemích a nepodařilo se mu ochránit domovy důchodců. Nicméně skotskou premiérku Nicolu Sturgeonovou podle průzkumů veřejného mínění podporuje 82 procent voličů, Johnsona v Anglii mínus 5 procent. Podpora pro skotskou nezávislost dosáhla 54 procent.

Johnson si musí být bolestně vědom, že v roce 2021 to bude ještě horší. (V květnu 2021 se ve Skotsku konají všeobecné volby.) Je dost strašné už to, že Johnson vnutil Skotsku odchod z Evropské unie proti jeho vůli. Jeho velkopanský postoj vůči vypadnutí Británie z EU bez dohody tvrdě postihne skotské farmáře a rybáře, což bude dalším darem podporujícím kauzu skotské nezávislosti. Je signifikantní, že Johnson nenavštívil zdravotníky, ale mluvil s rybáři a chválil verbálěn "naši vynikající armádu", která zosobňuje "moc naší unie".

Ať je Sturgeonová jakkoliv populární, otázka skotské nezávislosti zůstává nejasná. Neodpovídá bipolaritě identitární politiky. Unie s Anglií, od dob reformace, byla napůl plnou nebo napůl prázdnou sklenicí, podle politického počasí. Daleko silnější je averze vůči brexitu, proti němuž v referendu hlasovalo 62 procent Skotů. Právě tohle by mělo Johnsona znepokojovat. Pokud si chce udržet Skotsko, měl by vyjednávat v Bruselu, ne být na Orknejských ostrovech.

Navzdory tomu, separatistické tendence v Evropě jsou jasné. Podle historie Basků, Katalánců, Slováků a Černohorců - ano, samotné Evropské unie - se státní unie a federace rozkládají. Centralizace ve všech jejích formách je nyní toxická a vyvolává to populistické nálady. Vidí to všichni, kromě byrokratických citadel v evropských hlavních městech. Ano, lidé chtějí údajné ekonomické výhody centralizace, ale odmítají její kumulaci moci.

Při své cestě do Skotska hrál Johnson se svou trumfovou kartou - s penězi. Poukázal na to, že když lidé během karantény nemohli pracovat, londýnské ministerstvo financí platilo platy celé třetiny skotských pracovních sil a zachránilo "desetitisíce podniků".  Různé odhady poukazují na to, že skotský rozpočtový deficit bude daleko větší než anglický.

V kterémžto případě bude muset skotský nacionalismus tu finanční otázku nyní řešit. Deficit je možná důsledkem dlouhých desetiletí, možná i staletí, ekonomického zkreslování situace v důsledku potřeb britské průmyslové a obchodní strategie. Ale finanční závislost Skotska na Londýnu je faktem a je to fakt, který nezávislost musí řešit.

Skotsko se musí samo sebe začít ptát, jak jiné malé, ale nezávislé ekonomiky - Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švýcarsko - dokázaly vybudovat svou finanční samostatnost, ať už  uvnitř EU nebo mimo. Irsko před rokem 1922, než získalo nezávislost, bylo ještě závislější na Londýně než je dnes Skotsko nebo Wales. Nejbohatší částí Irska byl Ulster. Do loňska se Dublin stal natolik robustním a sebevědomým, že donutil Johnsona, aby Irsku kapituloval a dovolil, aby Severní Irsko zůstalo v jednotném evropském trhu. Zdá se, že keltský tygr dokáže řvát jedině tehdy, když je propuštěn z britské klece.

Že se nacionalistické straně daří vládnout ve Skotsku se souhlasem obyvatelstva už od roku 2007 je signifikantní. Avšak převaha skotských nacionalistů není drtivá. Má 48 z 59 skotských poslaneckých křesel ve Westminsteru a ve Skotsku jen 45 procent voličských hlasů - je to podobné jako při referendu o nezávislosti. Nacionalismus musí stále ještě získat na svou stranu mozky i srdce. Jsem si jist, že to udělá nejlépe, pokud se bude zabývat problémem závislosti.

Zdá se, že je Skotsko odsouzeno k stejnému dlouhému čekání v odbavovací hale jako bylo Irsko před rokem 1922. Avšak k odchodu jednoho dne dojde. Britská Unie se promění ve volné společenství národů. Spojené království, dnes prezentované Johnsonem jako obrovská výhoda, bude právem považováno jen za pouta pro Kelty.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 


0
Vytisknout
8181

Diskuse

Obsah vydání | 31. 7. 2020