2. 12. 2020
Většina zahraničněpolitických expertů tvrdí, že podmínky pro vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu nejsou zralé, a radí Spojeným státům, aby omezily své ambice na budování důvěry mezi oběma stranami, zatímco zlepší výkon Palestinců jako spolehlivého partnera.
Prezident Reuven Rivlin se 22. listopadu věnoval přesně tomuto tématu, když vyjádřil naději, že nově zvolený prezident Joe Biden pomůže obnovit důvěru mezi oběma stranami. Rivlin věc shrnul: "Můžeme říci dva státy pro dvojí lid, jeden stát pro všechen lid, federace, konfederace, můžeme udělat mnoho - ale nejdříve ze všeho musíme vytvořit důvěru."
Popírat důležitost vzájemné důvěry mezi Izraelem a Palestinci je jako popírat mateřství a jablečný koláč, ale je "budování důvěry" nezbytnou podmínkou pro dosažení trvalého řešení? Myslím, že ne. Sekvence událostí by měla jít opačným směrem.
Sedmadvacet let, která uplynula od podpisu dohody z Osla v roce 1993, bylo plných neúspěšných pokusů vybudovat vzájemnou důvěru mezi stranami. Tyto pokusy selhaly, i když byly podmínky výrazně lepší, než jsou dnes. Pravicové izraelské vlády měly spousty práce s podkopáváním dvoustátního řešení a palestinská strana byla oslabena a rozdělena. Nepřekvapí, že nedávný průzkum odhalil významné zhoršení důvěry Izraelců a Palestinců v oddanost protistrany mírovému řešení.
Velká část této nedůvěry se odvozuje z přechodného charakteru dohod z Osla, které odkazují na budoucí vyřešení zásadních témat: Hranic, Jeruzaléma, uprchlíků a osad. V té době obě strany věděly, že trvat na vyřešení těchto témat v přítomnosti by způsobilo zhroucení snah dosáhnout míru. Dávaly přednost tomu dosáhnout historického vzájemného uznání a zahájení pohybu, který by později vedl k trvalému řešení. V mé knize o letech strávených vedle izraelského lídra Šimona Perese popisuji dramatický okamžik v jeho kanceláři, když šéf vyjednávacího týmu Uri Savir bolestně analyzoval inherentní slabiny přechodné dohody a dospěl k závěru: "Pokládám na stůl pušku a zvu vás, abyste celou věc odstřelili".
Doufalo se, že přechodné období vytvoří klima spolupráce a prohloubí odhodlání obou stran vyřešit obtížná témata. Ale alternativní scénář, v němž konflikt eskaluje a obě strany se pustí do posilování vlastní pozice před jednáním o konečném uspořádání, byl také předpokládán. Léta ukázala, že Izrael jako silnější strana mnohem účinněji pošlapal status quo a utvářel faktickou situaci.
Od podpisu dohody v roce 1993 Izrael ztrojnásobil počet osadníků za Zelenou linií. Prohlubující se izraelská okupace mnoho Palestinců přesvědčila, že Izrael není seriózní partner pro mír, a léta teroru a raketových útoků vedla mnoho Izraelců ke stejnému závěru ohledně Palestinců.
Realita odmítla trpělivě čekat na vybudování důvěry. V každém roce tohoto falešného statu quo se zhruba 3 000 dodatečných izraelských osadníků přesunulo na území určené pro palestinský stát (území za bloky přiléhajícími k linii z roku 1967). Dnes tam žije asi 130 000 osadníků a blížíme se bodu, z nějž není návratu. Kdy už nebude možné rozdělit zemi mezi obojí lid. Slepá ulička zjevně povede k další intifádě a nesnesitelnému krveprolévání na obou stranách.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse