Dvacáté první dožínky

19. 8. 2021 / David Marenčák

čas čtení 4 minuty

Privilegovaní žvanílci s nadbytkem volného času nejen ve virtuálním online světě hoří pro nepřetržitou štaci kulturních válek, zatímco jedna horká, okupační skončila, prostý člověk je oprávněně opruzen.

Pivo levnější nebude, chleba také ne. Naopak je úplně všechno dražší, od stavebního materiálu po bydlení, energie, potraviny, dojíždění do práce, co si jen vzpomenete. Inflace reálná i počítaná ukrajuje z již tak tragicky hubených mezd. Co je nám do nějakých cudzích kolaborantů, říkají. Takový je život, nedá se nic dělat, reprodukují čisté lži na toto téma, opakované v psychohygienicky sebezáchovných monolozích lidé za současného předstírání, že s někým komunikují.

Neutuchajícímu proudu názorů expertů a mluvících hlav, přepnutých z bezpočtů módů režimu „znalec afgánský“ tu a tam přerušovaný rusofoby, kteří ani tentokrát neopomenout přihřát svou polévku z šutrů na téma, jak za veškeré zlo může Rusko.

V ulicích a na dovolených zatím probíhá příprava na čtvrtou, pátou, nebo čertví jakou vlnu mutovaného covidu. Za totéž, co dělá řada politiků, a převážná část národa už tak čtvrt roku, dostane jen neoblíbenkyně médií a jistých kruhů Maláčová příšernou bídu. Považte,  ta hrůza, sedí s pěti lidmi u stolu! Podtrhnout a zvýraznit ještě jednou – v situaci, kdy stůl s menším počtem lidí v nálevně alias zahrádce/restauraci byl vidět naposledy možná na jaře, když na větší chumly bylo ještě moc zima.

Pokrytecké pohoršovánky neberou konce, vzkypělé emoce neodeznívají a stačí jim čím dál méně, aby vzplály. Jestli tu kdysi panovala nálada blbá, nyní je to nálada cholerická, permanentně přednasraná, explozivní. Jedni se ještě dokážou rozpálit nad nespravedlnostmi, absurditou a setrvalým hnitím světa, druhé už štve jen to, že se ještě vůbec někdo o něco snaží, krom kutálení své kuličky trusu.

A můžeme přitom jen doufat, že z papiňáku upustí obvyklé předvolební hašteření, ale bohužel je víc než jisté, že ať už volby dopadnou jakkoli, ani tyto nepřekročí svůj stín historie naší země a konstelace, ve které proběhnou. Spokojen nebude téměř nikdo, opět se dočkáme zklamaných plivanců zášti na domnělé i skutečné oponenty, opět budeme svědky výronů křišťálově čisté demokracie v podobě blazeovaně a učesaně sprostého hanobení voličů jiných než favorizovaných stran. Elitáři zase přehrají plejádu opovržení, ponižování a zostouzení každého, kdo nevolil v souladu se salónními představami. Budeme svědky dalšího kola házené koblihovoliči, nanukovoliči, bude se lkát nad chudobou ducha, ničemností vysoké školy života, nutností vzdělávání a přívlastkových gramotností.

Po volbách už bude mít covid rozjeto a dojde na nějaká drobná, bezzubá, směšná a zmatečná opatření, která už nebude brát vážně vůbec nikdo. Už jsme si to nacvičili třikrát, po čtvrté už pojedeme na autopilota. Odhadovaných 5-10 tisíc mrtvých, z větší části z řad neočkovaných, už si může začít kopat hroby. Takzvaně po nich krom nejbližších neštěkne ani pes. Ani ten Landův, Chcíplý, protože páníček se už asi po sto padesáté věnuje pokračování vykrádání všeobecně známých symbolik, tentokrát Foglarových Vontů v pokusu nahamounit popularitu do takové míry, že ukojí jeho histrionské ego.

Spolehnout se můžeme jen na smrt a na to, že nově jmenovaná libovolná vláda rozjede austerity, neboli řízené zbídačování obyvatel ve jméně zlatého telete. K utahování opasků bude hrát orchestrion knížecích rad, mistrování, jak jsme se všichni bez rozdílu měli jako čuníci v žitě a teď je teda osudově nutno začít pořádně trpět, hezky schopenauersky. Austerity bude výhradně pro svět práce, protože už dle Bible brát se musí jen těm, co (skoro) nic nemají. Kdo má (příliš) tomu bude přidáno. Přerozdělování (nejen) v našem rybníčku je povoleno pouze směrem od chudších k bohatším, nikdy ne obráceně, málokdy spravedlivě, málokdy zásluhově.

 

1
Vytisknout
4555

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2021